Hřbitov u Žďáru tvaruje kabalistická symbolika do lebky. Když v roce 1755 rozšířili jeho půdorys, začaly se dít podivné věci

Rok 1709, klášterní panství ve Žďáru nad Sázavou. Opat Václav Vejmluva sleduje zprávy o morových vlnách, které se šíří českomoravským pohraničím, a rozhodne se jednat.

Foto: Gampe / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Povolá architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla a zadá mu stavbu hřbitova, který má sloužit jako součást protiepidemických příprav. Santini navrhne areál s přísnou geometrickou logikou: tři oválné kaple rozmístěné do vrcholů pomyslného rovnostranného trojúhelníka, mezi nimi křivková hřbitovní zeď a uprostřed socha Anděla Posledního soudu na trojbokém soklu. Celý koncept nese trojiční symboliku, odkaz na Nejsvětější Trojici. O lebce zatím ani slovo.

Jak trojice kaplí a morová hrozba zrodily unikátní areál

Vejmluva nebyl naivní mystik. Cisterciácký opat, zvolený do čela kláštera roku 1705, kombinoval duchovní rozměr s pragmatickým řízením panství. Dolní hřbitov představoval jedno z několika opatření, jimiž se žďárské dominium chystalo na případný příchod nákazy. Podle portálu Santini v srdci Evropy hřbitov nakonec nemusel být pro morové oběti prakticky využit, Žďár zůstal epidemie ušetřen. Místní záchranu připisovali přímluvě Panny Marie; Vejmluvu za úspěšnou prevenci odměnil císař 25. září 1720 titulem císařského rady.

Santiniho původní dispozice pracovala výhradně s číslem tři. Trojice shodných kaplí, trojice arkád, trojúhelníková kompozice celku. Jižní kaple fungovala jako vstupní brána, zbylé dvě uzavíraly prostor ze severu. Mezi nimi se vinula zvlněná zeď a v geometrickém středu stál anděl, eschatologický strážce posledních věcí člověka. Každý prvek měl svůj symbolický důvod, každá proporce odkazovala k řádu, který barokní myšlení hledalo ve tvarech i číslech. Oficiální web Zelené hory výslovně uvádí, že Vejmluva i Santini byli „v oblasti symboliky a kabalistické nauky“ velmi zběhlí; číselný jazyk proporcí pro ně představoval způsob, jak prohloubit meditaci o smrti, věčnosti a božském plánu.

Rok 1755: přístavba, která „oblékla“ hřbitov do podoby lebky

O čtyřicet šest let později, za opata Bernarda Henneta, kapacita hřbitova přestala stačit. Hennet nechal přistavět čtvrtou kapli na západní straně a doplnil dvě nové hřbitovní zdi. Tím porušil Santiniho původní trojiční symetrii, a paradoxně vytvořil půdorys, který se při pohledu shora začal podobat lidské lebce. Oční důlky, nosní dutina, obrys krania. Barokní memento mori, připomínka pomíjivosti, se tak zapsalo přímo do krajiny.

Podle sekundárních interpretací může lebkový tvar odkazovat ke Golgotě, „místu lebky“, kde byl podle evangelií ukřižován Kristus, a nést poselství o vítězství života nad smrtí. Jde ovšem o pozdější výklad, který nelze spolehlivě připsat Santinimu ani Vejmluvovi. Jisté zůstává, že rozšíření z roku 1755 proměnilo racionálně komponovaný funerální areál v jeden z nejpodivuhodnějších symbolických celků české barokní architektury.

Po čtyřleté obnově dokončené v roce 2025 je původní trojiční obrys znovu čitelný přímo v terénu: na fasádách kaplí vyznačuje historický tvar kresba, v trávníku jej připomíná linie kamenů. Návštěvník tak dnes vidí obě vrstvy současně, Santiniho trojúhelník i pozdější lebku. Národní památkový ústav areál v roce 2026 nominoval na cenu Patrimonium pro futuro; celkové náklady restaurování dosáhly necelých 4,5 milionu korun.

Poslední upír ze Žďáru: legenda, která dodala hřbitovu třetí vrstvu

Dne 22. února 1817 zemřel Jan Kapistrán Alois Ulrich, vrchní správce žďárského panství. Historicky doložená postava: regionální muzeum pracuje s jeho německy psaným dopisem a eviduje ho jako úředníka působícího v letech 1796 až 1817. Co následovalo po jeho smrti, už patří do sféry pověsti.

Podle lidové tradice Ulrich po pohřbu nenašel klid. Jeho přízrak se prý zjevoval v okolí hřbitova a kamenného barokního mostu, dokud nebyl proveden zásah, který měl neklidného mrtvého definitivně uklidnit. Institucionální zdroje, včetně Vysočina Film Office, příběh výslovně označují jako pověst. Žádný otevřený pramen nedokládá konkrétní exhumaci ani další detaily, které kolují v ústním podání.

Právě tato legenda ovšem dodala Dolnímu hřbitovu třetí, nejpřitažlivější vrstvu. Praktická protiepidemická prevence z roku 1709, geometrická symbolika barokního mementa mori po rozšíření roku 1755 a nakonec hororový příběh z počátku 19. století: tři časové roviny se v jednom areálu překrývají a živí se navzájem. Regionální muzeum s Ulrichovým příběhem aktivně pracuje i v roce 2026; komentované prohlídky v rámci cisterciáckých stezek jsou naplánovány na 26. srpna a 5. září.

Jak se na tajemný hřbitov dostat a co dalšího na Santiniho stezce čeká

Dolní hřbitov leží v části Žďár nad Sázavou 2, v sousedství bývalého cisterciáckého kláštera. Městskou hromadnou dopravou se sem dostanete linkou 6, vystupte na zastávce „Zelená hora, hřbitov“ nebo „Zámek“. Areál je státem chráněnou kulturní památkou vedenou pod číslem ÚSKP 14002/7-4667.

Otevírací doba pro léto 2026:

• Červen a září: víkendy, 10:00–16:00
• Červenec a srpen (1. 7. – 31. 8.): denně, 10:00–16:00
• Vstupné: dobrovolné, k dispozici průvodce

Krátká Santiniho stezka propojuje hřbitov s barokním mostem, hospodářským dvorem Lyra a dalšími památkami v klášterní krajině. Na hřbitově jsou dnes k vidění i originály soch světců přenesené z nedalekého mostu, sem putovaly kvůli ochraně a možnosti detailního prohlížení. Kdo má víc času, může pokračovat vycházkovým okruhem A kolem Bránského rybníka až k poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, Santiniho vrcholnému dílu zapsanému od roku 1994 na seznamu světového dědictví UNESCO. Zatímco Dolní hřbitov staví na symbolice trojky, Zelená hora pracuje s číslem pět: pět vchodů, pět oltářních výklenků, deset kaplí. Dvě stavby jednoho architekta, dvě čísla, jeden způsob myšlení.

V tuzemském kontextu se jako nejbližší srovnání nabízí barokní hřbitov ve Střílkách na Kroměřížsku, další symbolicky komponovaný funerální areál s bohatou ideovou výzdobou. Evropský protějšek se stejně záměrně lebkovým půdorysem se nám ovšem v dostupných odborných pramenech dohledat nepodařilo. Žďárský Dolní hřbitov tak zůstává, pokud víme, unikátem.