Jediný sál ve střední Evropě s 8sekundovou ozvěnou stojí u Sobotky. Elipsovitý půdorys kopíruje princip Galatské věže v Istanbulu

Kdo vstoupí do akustického sálu zámku Humprecht nad Sobotkou, zažije něco, co mu žádná jiná česká památka nenabídne.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Průvodce tleskne, a zvuk se vrací znovu a znovu, odráží se mezi zakřivenými stěnami a stoupá ke klenbě šestnáct metrů nad hlavou. Podle oficiálního webu zámku trvá dozvuk šest až osm vteřin, portál Český ráj doplňuje, že ozvěna se vrátí až šestkrát. V éře odhlučněných sluchátek a tlumených interiérů působí takový prostor skoro nadpřirozeně. A přitom za ním stojí čistá geometrie ze sedmnáctého století.

Proč elipsa mění zvuk v zázrak

Klíč k pochopení Humprechtu leží v půdorysu. Zatímco naprostá většina barokních sálů pracuje s obdélníkem nebo kruhem, zdejší hodovní síň kopíruje tvar elipsy. A elipsa má jednu pozoruhodnou vlastnost: zvuková vlna vypuštěná z jednoho ohniska se po odrazu od stěny soustředí do ohniska druhého. Paprsek nebloudí náhodně prostorem, geometrie ho cíleně směruje zpět.

K tomu přidejte objem. Šestnáctimetrová výška sálu znamená, že zvuk putuje nejen mezi stěnami, ale i vertikálně ke klenbě a zpátky. Každý centimetr dráhy navíc prodlužuje dobu, po kterou tón doznívá. Výsledek: prostor, kde jediné tlesknutí vyvolá kaskádu odrazů trvající několik vteřin. Odborný akustický protokol zámek nezveřejňuje, takže přesný mechanismus zůstává redakční dedukcí opřenou o známé principy geometrické akustiky. Návštěvnický zážitek ovšem mluví sám za sebe, efekt slyší každý, kdo do sálu vstoupí.

Evropsky nejznámější srovnatelný fenomén nabízí Galerie šepotu pod kupolí londýnské katedrály sv. Pavla, kde šepot obíhá po obvodu kupole. Humprecht funguje jinak: místo přenosu šepotu po kruhu soustřeďuje zvuk mezi dvě ohniska elipsy a násobí ho výškou.

Istanbulská věž, italský architekt a český hrabě

Příběh Humprechtu začíná u Jana Humprechta Černína z Chudenic, diplomata a mecenáše, který v mládí procestoval Itálii a působil v Benátkách. Podle regionálního portálu Český ráj ho při stavbě loveckého zámku inspirovala Galatská věž v Istanbulu, středověká kamenná stavba z roku 1348 s válcovým tělem a výškou přes 60 metrů. Černín ovšem nepořídil kopii. Svěřil zakázku italskému architektu Carlu Luragovi, který věžový typ přetvořil do elipsovitého půdorysu, tedy řešení, jež se v tehdejší šlechtické architektuře prakticky nevyskytovalo.

Stavba vznikla v letech 1666 až 1668. O deset let později do ní uhodil blesk, požár vážně poškodil horní partie a Černín nechal zámek obnovit a navýšit o jedno poschodí. Dnešní podoba, včetně akustiky, kterou obdivují návštěvníci, tedy pochází z přestavby dokončené kolem roku 1680. Efekt, který turisté slyší, je produktem už upravené verze stavby, nikoliv původního Luragova návrhu.

Skrytý klenot Českého ráje v číslech návštěvnosti

Humprecht stojí ve stínu regionálních gigantů. Podle statistiky Sdružení Český ráj za rok 2024 přilákaly Prachovské skály 161 800 lidí, Trosky 90 232 a Humprecht 38 846, což odpovídá jedenáctému místu v regionu. Rozdíl je logický: skalní města a zříceniny pojmou stovky návštěvníků najednou bez průvodce, kdežto komentovaná prohlídka barokního interiéru má omezenou kapacitu a pevný časový rámec.

Právě v tom ale spočívá kouzlo. Kdo přijede na Trosky, získá panorama a selfie s dvojicí věží. Kdo zamíří na Humprecht, odchází se zážitkem, který mu fotka nezprostředkuje, zvukem, jenž se vrací šestkrát, a pocitem, že stojí uvnitř stavby, jaká v Česku nemá obdobu. Pro cílenou návštěvu, třeba při víkendovém výletě po Sobotecku, představuje Humprecht ideální zastávku s vysokou koncentrací dojmů na minutu stráveného času.