Keramička koupila bednu mosazných nástrojů za 320 korun a většinu rozdala. Pak v jednom dílu našla skrytý pant a pod ním kompas z roku 1690

Keramička ze Skjern zaplatila na venkovské aukci v Dánsku 320 korun za bednu mosazného harampádí. Uvnitř ležel vědecký přístroj starý přes 330 let, jehož odhadovaná hodnota přesahuje 220 000 Kč.

Foto: PxHere

Bedna vážila víc, než se zdálo rozumné pro hromadu šroubů, spojek a zašlých kovových dílů. Keramičku přitáhla patina, ten měděně zelený nádech, který mosaz získává po desetiletích vystavení vzduchu. Většinu obsahu rozdala přátelům, kolegům a místním skautům: staré kružítko, zvětralý úhloměr, několik drobných kompasů. Jeden nenápadný kousek si ale nechala. Nehtem přejela po hraně víčka, ucítila zapuštěný pant, zatlačila, a víčko kliklo. Pod ním se objevila kompasová růžice s ocelovou střelkou, jemně ryté stupnice a skládací gnomon. Držela v ruce cestovní sluneční kompas, pravděpodobně německého původu, datovaný kolem roku 1690.

Jak funguje kapesní sluneční kompas a proč je konstrukčně výjimečný

Představte si přístroj o velikosti kapesních hodinek, který spojuje dvě funkce: orientaci v prostoru a měření času. Magnetická střelka uprostřed zorientuje celý přístroj na sever. Uživatel pak vyklopí tenký kovový gnomon (svislý ukazatel) a stín, který gnomon vrhá na hodinovou stupnici, ukáže přibližný sluneční čas. Některé exempláře umožňují nastavit oblouk podle zeměpisné šířky, aby odečet odpovídal konkrétnímu místu na Zemi.

Na rubu bývají vyryté názvy desítek evropských měst i s jejich zeměpisnými šířkami: cestovatel otočil přístroj, našel cílové město, přestavěl oblouk a okamžitě měl přesnější údaj. Podle popisu v Metropolitan Museum of Art šlo o elegantní kapesní navigaci pro vzdělané cestovatele, důstojníky, zeměměřiče či obchodníky. Muzeum Science Museum Group eviduje německý sluneční kompas z let 1671–1700 s prakticky totožným uspořádáním: víčko, sklápěcí gnomon, kompas zasazený do středu, gravírované stupnice.

Zapuštěný pant, který keramičku překvapil, je u těchto přístrojů standardní konstrukční řešení. Víčko chrání kompasovou růžici a gnomon při přenášení v kapse či brašně. Po staletích oxidace a usazenin se ovšem lícovaný závěs snadno přehlédne, zvlášť pokud přístroj leží mezi hromadou jiných mosazných drobností.

Augsburská tradice a proč právě původ určuje cenu

Jižní Německo, zejména Augsburg a Norimberk, patřilo v 17. a 18. století k evropským centrům výroby vědeckých přístrojů. Smithsonianovo Cooper Hewitt Museum popisuje augsburské dílny jako místa, kde se potkávala precizní mechanika s uměleckým rytectvím. Mistři jako Johann Martin gravírovali do mosazi ornamentální motivy, hodinové kruhy i seznamy měst s takovou přesností, že jejich výrobky dnes slouží jako referenční kusy pro datování a autentifikaci.

Právě vazba na konkrétního výrobce a centrum výroby dramaticky ovlivňuje aukční cenu. Exemplář signovaný Johannem Martinem z Augsburgu, datovaný kolem roku 1700, se v aukčním domě Dorotheum prodal za 2 375 eur (přibližně 59 000 Kč). Jiný Martinův kus vystoupal na 12 500 eur, tedy zhruba 312 000 Kč. Naproti tomu běžnější exempláře bez jasné signatury nebo z pozdějšího období končí výrazně níž: Dorotheum eviduje prodeje za 375 až 500 eur a britský aukční dům Gardiner Houlgate v květnu 2026 prodal augsburský sluneční kompas z 18. století za pouhých 220 liber, tedy asi 6 600 Kč.

Rozpětí je obrovské. Odhad přes 220 000 Kč u dánského nálezu dává smysl pouze za předpokladu, že jde o nadprůměrně kvalitní, kompletní a atraktivní kus, ideálně s identifikovatelným autorem, zachovalým gnomonem, neporušenou střelkou a čitelným rytím.