Autobusovým dopravcům chybějí řidiči, problém omezuje i nabídku turistických spojů
Rakouský dopravce Buchinger shání řidiče marně. V malém týmu přitom znamená i jediné neobsazené místo problém, který se promítne do celé sezony.
Obsah článku
Herbert Buchinger provozuje z Pinsdorfu v Salzkammergutu zájezdovou a autobusovou firmu, která nabízí výlety po Rakousku i dál po Evropě. Na firemním webu je vidět, jak vypadá personální realita malého dopravce: pět kmenových zájezdových řidičů, čtyři výpomocní a jedna řidička školního autobusu. Když v takovém týmu chybí byť jediný člověk, neznamená to jen přesčasy ostatních, znamená to zájezd, který se nepojede, nebo výpomoc, kterou firma neposkytne. A přesně v této situaci se Buchinger na začátku roku 2026 nachází.
Linková doprava se uklidnila, zájezdová ne
V květnu 2023 hlásil hornorakouský dopravní svaz OÖVV sto dvacet neobsazených řidičských míst v regionálním autobusovém provozu. Do října téhož roku se číslo podařilo stáhnout zhruba na padesát, pomohla celokrajská náborová kampaň s heslem „Bez tebe to nejde“ a finanční podpora rekvalifikací. Jenže únorová reportáž ORF Oberösterreich z roku 2026 ukazuje, že úleva přišla hlavně v linkové dopravě. Zájezdový a turistický segment zůstává pod tlakem.
Robert Riedl, šéf oborové skupiny autobusových podniků při hospodářské komoře Horního Rakouska, to pro ORF pojmenoval jasně: poptávka po řidičích je „relativně vysoká“ a v letních měsících se situace pravidelně zhoršuje, protože roste potřeba řidičů na dovolenkové a víkendové spoje. Právě ty jsou pro malé zájezdové firmy typu Buchinger klíčové, a právě tam se personální díra projevuje nejbolestněji.
Proč za volantem nikdo nechce sedět
Nejde o jeden důvod, ale o kombinaci tří bariér:
- Pracovní režim. Zájezdová doprava je ze své podstaty víkendová a sezonní. Rodinný život s ní jde dohromady těžko, a právě to ORF označuje za hlavní odrazující faktor.
- Obraz profese. Obor sám přiznává, že řízení autobusu nemá v očích veřejnosti prestiž, která by kompenzovala náročnost práce.
- Formální vstup. Řidičské oprávnění skupiny D, kvalifikace D95, minimální věk 21 let, zdravotní a psychologická prohlídka, bezúhonnost a dobrá němčina pro kontakt s cestujícími. To vše stojí čas i peníze, i když rakouský úřad práce AMS může při splnění podmínek pokrýt až sto procent kurzovních nákladů.
K tomu přidejme mzdovou stránku. Kolektivní smlouva pro soukromé autobusové podniky platná od ledna 2026 nastavuje základ řidiče na zhruba 2 970 až 3 014 eur hrubého měsíčně podle délky praxe, v přepočtu kolem 74 až 75 tisíc korun. Na první pohled slušné číslo. Jenže proti němu stojí víkendy, odpovědnost za desítky cestujících a licenční nároky, které leckoho odradí dřív, než vůbec usedne za volant.
Co to znamená pro turisty mířící do Salzkammergutu
Plošný kolaps veřejné dopravy nehrozí. Naopak, OÖVV od roku 2019 rozšířil regionální jízdní nabídku o 15,8 procenta, tedy zhruba sedm milionů jízdních kilometrů ročně. V únoru 2026 sice přišly úpravy na linkách 541/542 (Bad Ischl–Gosau), 543/544 (Gosaumühle–Hallstatt–Obertraun) a 546 (Bad Ischl–St. Wolfgang), ale oficiální zdůvodnění mluví o optimalizaci návazností, ne o nedostatku řidičů. Na lince 543/544 odpadly některé málo vytížené spoje v úseku Hallstatt–Dachsteinseilbahn–Hallstatt.
Pro léto 2026 navíc Salzburger Verkehrsverbund posiluje klíčovou turistickou linku 150 Salzburg–Fuschl–St. Gilgen–Strobl–Bad Ischl o další expresní spoje. A celoročně funguje Salzkammergut Shuttle na 25 trasách, od pěti ráno do desíti večer, s rezervací minimálně hodinu předem.
Větší riziko tedy hrozí u komerčních zájezdů, charterů a víkendových špiček než na hlavních veřejných osách. Kdo plánuje letní výlet autobusem, udělá dobře, když si spoj ověří v aktuálním vyhledávači OÖVV nebo Salzburg Verkehr a bude mít v záloze kombinaci vlak plus regionální bus přes Bad Ischl.
Český kontext: stejný problém, jiné řešení
Nedostatek řidičů autobusů není rakouské specifikum. Průzkum českého Úřadu práce mezi téměř sedmnácti tisíci zaměstnavateli řadí řidiče nákladních aut a autobusů mezi nejčastěji chybějící profese, dohromady 1 800 neobsazených míst. Čeští dopravci ale sáhli po řešení, které v Rakousku zatím nefunguje ve stejném měřítku: náboru řidičů z Ukrajiny. Podle únorové reportáže iROZHLASu měla Arriva 246 ukrajinských řidičů, ČSAD Střední Čechy sedmdesát, a část firem tím dokázala personální stavy stabilizovat.
I v Česku ale platí, že vstup do profese není jednoduchý. Profesní způsobilost řidiče vyžaduje obdobné kvalifikační a zdravotní podmínky jako v Rakousku. Problém tedy není jen o penězích nebo o jedné zemi. Je strukturální, a sezona ho pokaždé jenom zvýrazní.
Firma Buchinger mezitím dál hledá. Na autobusu, který denně projíždí Salzkammergutem, je nápis s nabídkou práce. Není to marketingový vtip, je to nejviditelnější inzerát, jaký malý dopravce může dát.