3 % ročně vypadají nevinně. Studie ukázala, jak rychle exponenciální růst AI promění tisíciletí zásob energie v dekády

Při tříprocentním růstu spotřeby se zásoby energie počítají na staletí. Stačí přejít na patnáct procent a horizonty se smrsknou pětinásobně.

Foto: Pixnio

Dva výzkumníci z MIT Sloan a Blue Origin Space si položili otázku, kterou běžné energetické výhledy obcházejí: co se stane, když tempo růstu spotřeby elektřiny přestane být „normální“ a začne kopírovat křivku umělé inteligence? Robert Nachtrieb a Steven Smith na ni odpověděli v preprintové studii AI Hastens Limits to Exponential Growth, odeslané na arXiv 24. dubna 2026. Výsledek není prognóza trhu do roku 2030. Je to stres-test, který ukazuje, co s časovými horizonty udělá pouhá změna jednoho parametru, ročního tempa růstu.

Matematika, která nemá slitování

Celý model stojí na jednoduché rovnici: čas do dosažení energetického limitu se rovná konstantě dělené tempem růstu. Když se tempo zdvojnásobí, čas se rozpůlí. Když se zpětinásobí, zbude pětina.

Autoři pracují s výchozí globální spotřebou 633 exajoulů ročně a porovnávají dva scénáře. Při třech procentech ročně, tempu zhruba odpovídajícím historickému průměru, se spotřeba zdvojnásobuje jednou za 23 let. Při patnácti procentech jednou za necelých pět let. Rozdíl vypadá nevinně, dokud ho nepromítnete do tabulky:

Energetický limit	Při 3 % ročně	Při 15 % ročně
Pozemský obnovitelný strop	~303 let	~61 let
Vyčerpání neobnovitelných zdrojů	~680 let	~147 let
Dysonův limit (výkon Slunce)	~1 020 let	~204 let
Hvězdný limit (rychlost světla)	~1 343 let	~237 let

„Tisíciletí v dekády“ sedí nejpřesněji pro nižší planetární stropy, tepelný limit Země a pozemské obnovitelné zdroje. I kosmické prahy ale padají z tisíciletí do nízkých stovek let. A to je pointa: žádná technologie, ani fúze, ani Dysonova sféra, neporáží matematiku exponenciály. Jen posouvá další limit.

Proč zrovna patnáct procent

Nachtrieb a Smith neberou číslo ze stropu. Studie tvrdí, že spotřeba elektřiny na AI rostla od roku 2015 tempem 12,7 % ročně a v posledních pěti letech se zrychlila na patnáct procent. V roce 2024 přitom AI tvořila pouhé 1,5 % globální spotřeby elektřiny. Při zachování patnáctiprocentní křivky by kolem roku 2050 dosáhla parity se zbytkem světové spotřeby dohromady.

Klíčový zdroj, který autoři modelují jako dominantní „budoucí“ palivo, je deuterium z oceánů, surovina pro fúzní reaktory. Jeho zásoby převyšují kombinované zásoby uhlí, ropy, plynu a uranu více než dvacetimilionkrát. Právě proto vypadají „nekonečně“. Jenže při patnáctiprocentním růstu i tato astronomická zásoba vydrží řádově stovky let, ne miliony.

Studie zároveň popisuje brzdy, které mohou křivku zlomit dřív, než narazí na fyzikální strop: vyšší ceny elektřiny, efektivnější hardware, přesun od energeticky náročného trénování k inferenci a takzvaná datová zeď, kvalitní lidská trénovací data prostě nemusí stačit donekonečna.

Co říkají ti, kdo plánují na kratší horizonty

Mainstreamové instituce jsou střízlivější, ale směr potvrzují. Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že spotřeba datových center do roku 2030 vzroste na zhruba 945 terawatthodin, více než dvojnásobek oproti roku 2023. V aktualizaci z roku 2026 IEA doplnila, že spotřeba datových center v roce 2025 meziročně vyskočila o sedmnáct procent a technologické firmy podepsaly kolem čtyřiceti procent všech firemních smluv na nákup obnovitelné energie.

Kritický přehled modelů od IEA 4E naopak varuje před alarmistickými extrapolacemi a odhaduje globální spotřebu datových center v roce 2023 na 300–380 terawatthodin. Nekvalitní modely mají podle něj sklon k přestřelování.

MMF ve studii z dubna 2025 ukazuje, že cenové dopady závisejí na infrastruktuře: při dostatečných sítích může růst cen zůstat pod jedním procentem, při omezených kapacitách výrazně vyšší. Problém tedy není abstraktní „konec energie“, ale velmi konkrétní fronty na připojení, chybějící transformátory a pomalé povolování.

Evropa reaguje, Česko teprve sbírá data

Evropská komise v červnu 2026 vydala strategickou cestovní mapu s pilířem „Energy for AI“, která řeší přístup datových center ke gridu, flexibilitu, energetický rating i požadavky na využití odpadního tepla. V celé EU se očekává růst instalované kapacity datových center z přibližně 12 gigawattů v roce 2025 na 28 gigawattů v roce 2030.

Česko v tomto závodě teprve staví startovní bloky. Podle zprávy Evropské komise k digitální dekádě v Česku zatím chybí dedikované studie ani observatoře sledující environmentální stopu digitálního sektoru. Nové povinnosti od roku 2024, datová centra nad 500 kilowattů musejí reportovat spotřebu energie a vody, nad megawatt i využití odpadního tepla, mají teprve vytvořit první konzistentní dataset. Adopce AI přitom v Česku v roce 2024 téměř zdvojnásobila tempo a vzniká Czech AI Factory.

Česká elektroenergetická soustava s netto spotřebou 59 terawatthodin v roce 2025 je relativně malá. Problém by podle nás nebyl primárně v národní bilanci, ale v lokální připojitelnosti, síťových špičkách a rozpočítání nákladů na posílení sítí, tedy přesně v tom, před čím varují IEA i Komise.

Stres-test, ne proroctví

Nachtrieb a Smith nepsali předpověď konce světa. Napsali fyzikální cvičení, které ukazuje jednu věc: parametr růstu r je důležitější než velikost zásoby. Tři procenta ročně vypadají zvládnutelně. Patnáct procent už ne, a AI se k nim blíží.

Pro tvůrce energetické politiky má studie jasný vzkaz: plánovat kapacity podle historického tempa růstu může být nebezpečně pohodlné. Exponenciála nečeká, až ji někdo schválí.