52 stanic ČHMÚ měří vedra od roku 1961. Rozdíl mezi první a poslední dekádou je 40násobný

V šedesátých letech zaznamenaly české meteorologické stanice dohromady 17 dnů s teplotou nad 35 °C. O půl století později jich napočítaly přes šest set.

Foto: Pxhere

Datový analytik Jáchym Brzezina vytáhl z otevřených dat Českého hydrometeorologického ústavu jednu jednoduchou, ale znepokojivou řadu. Vzal 52 stanic s téměř kompletním záznamem od roku 1961 do roku 2024, spočítal na každé z nich dny, kdy rtuť překročila 35 °C, a výsledky sečetl po dekádách. V první dekádě 1961–1970 vyšlo 17 takových dnů. V dekádě 2011–2020 jich primární infografika na portálu Infoviz uvádí 610. Přesný poměr je zhruba 36násobný; titulkový „40násobek“ je zaokrouhlení, které ale na podstatě nic nemění: dříve raritní extrém se stal běžnou součástí českého léta.

Proč těch 52 stanic nestačí zpochybnit

Nejčastější námitka proti podobným srovnáním zní: přidali jste nové stanice na teplých místech a číslo nafoukli. Brzezinova metodika tuto díru zavírá. Pracuje výhradně se stanicemi, které měří nepřetržitě od počátku šedesátých let, a soubor drží konstantní přes celou řadu. Žádná nová stanice v Polabí nebo na jižní Moravě výsledek nezkresluje.

Měřená veličina je po celou dobu stejná: denní maximum teploty vzduchu, snímané čidlem v radiačním krytu dva metry nad aktivním povrchem. Změnila se technika záznamu, z ručního odečtu na automatické logování, ale fyzikální princip měření zůstává identický. Dekádní agregace navíc vyhlazuje výkyvy jednotlivých let a odpovídá standardnímu klimatologickému přístupu, který používá i ČHMÚ.

Co znamená 610 dnů nad 35 °C

Samotné číslo je součet přes všechny stanice a všechny dny v dekádě, nejde o to, že by na jednom místě bylo 610 dnů nesnesitelného vedra. Přesto je nárůst strukturální. ČHMÚ uvádí, že od šedesátých let se průměrná teplota v Česku zvedla asi o 2 °C, v létě dokonce o 3 °C. Počet tropických dnů (nad 30 °C) vzrostl z průměrných čtyř na dvanáct ročně. Ve městech je posun ještě ostřejší: z deseti na třicet. V centru Prahy napočítali v období 2011–2023 průměrně 22 tropických dnů za rok.

Problém přitom nejsou jen odpolední špičky. S rostoucím počtem velmi horkých dnů přibývají i tropické noci, kdy teplota neklesne pod 20 °C. Tělo se nestihne zotavit a zdravotní rizika (dehydratace, kardiovaskulární selhání, přehřátí) se násobí. Podle Evropské agentury pro životní prostředí je horko v Evropě největším zabijákem mezi extrémy počasí.

Foto: Public Domain Pictures

Vedra, která se lámou do účtů i sklizně

„Oteplení o pár stupňů“ zní abstraktně. Konkrétní je tohle:

• Voda. I při podobných ročních srážkách roste výpar, klesají průtoky řek a zhoršuje se klimatická vodní bilance. Krajina vysychá, i když prší stejně.
• Zemědělství. Vegetace startuje dříve, ale s ní roste i riziko poškození jarními mrazy. U některých plodin se počítá s poklesem výnosů v řádu desítek procent. Národní akční plán adaptace s těmito scénáři výslovně pracuje.
• Infrastruktura. ČHMÚ varuje před deformacemi kolejnic a silničních povrchů, přetížením energetických sítí a výpadky dodávek. Klimatizace v budovách zvedá spotřebu elektřiny právě ve chvíli, kdy je síť nejzranitelnější.
• Města. Beton a asfalt akumulují teplo a vytvářejí tepelné ostrovy. Rozdíl mezi centrem Prahy a okolní krajinou může v letní noci dosáhnout i několika stupňů.

Hotspoty extrémního horka v Česku leží dlouhodobě v Polabí, Poohří a na jižní Moravě. Mezi rekordními stanicemi opakovaně vystupují Doksany. Právě nížinné a příměstské lokality táhnou většinu přírůstku.

Česko není výjimka, a trend nekončí

Sousední Německo sleduje počet horkých dnů nad 30 °C a deset nejteplejších let podle tohoto ukazatele přišlo až po roce 1994. Rakousko hlásí od roku 1961 nárůst horkých dnů ve všech zemských metropolích o 13 až 27 dnů. Česko spadá do stejného středoevropského pásu, kde se kontinentální extrémy zrychlují.

Klimatické modely se shodují ve směru: další růst četnosti velmi horkých dnů a delší horké vlny, zvlášť v sušších podmínkách střední Evropy. Mechanicky extrapolovat „dalších 36násobek“ by bylo zavádějící, ale odborné texty i státní adaptační strategie počítají s tím, že to, co bylo v šedesátých letech meteorologickou kuriozitou, bude v příštích dekádách standardní letní realitou.

Sedmnáct dnů za deset let, to bylo vedro, o kterém se vyprávělo. Šest set dnů za deset let je vedro, na které se musí projektovat střechy, nemocnice i vodovody.