Zoo Ostrava pomáhá vracet původní ryby do přírody, jejich přežití závisí na obnově tůní

Pět korun z každé vstupenky do ostravské zoo nově míří i na záchranu tří mizejících druhů ryb, které z české krajiny vytlačila ztráta tůní a slepých ramen.

Foto: PxHere

15. července 2026 oznámilo Biologické centrum Akademie věd ČR, že svůj dosavadní záchranný program pro karase obecného rozšiřuje o dva další druhy, slunku obecnou a piskoře pruhovaného. O den později se k podpoře projektu přihlásila Zoo Ostrava, která ho zařadila mezi příjemce svého ochranářského fondu. Nejde přitom o to, že by zoo chovala ryby ve velkém a pak je vypouštěla do řek. Skutečná záchrana stojí a padá s tím, jestli se podaří obnovit prostředí, ve kterém tyhle nenápadné druhy žily po tisíciletí: mělké tůně, mokřady, návesní rybníčky a slepá ramena, která z krajiny systematicky mizí.

Tři ryby, tři různé fáze záchrany

Projekt Zachraň karase funguje pod hlavičkou Biologického centra AV ČR a jednotlivé druhy jsou v různém stadiu programu. Karas obecný je nejdál: vědci za roky práce zkontrolovali přes 350 lokalit, potvrdili výskyt zhruba na čtvrtině z nich a vrátili karase do více než 30 vodních ploch. Navíc poskytli násadu přes padesáti soukromým vlastníkům rybníčků a zahradních jezírek, další dvě desítky zájemců čekají.

Slunka obecná je v aktivní, ale ranější fázi. Vysazování do vybraných lokalit běží od roku 2024 a vědci teprve ověřují, jak se populace uchytí. U piskoře pruhovaného se zatím mluví především o mapování a ochraně biotopů; konkrétní reintrodukce v dostupných zdrojích doloženy nejsou.

Důležité je odlišit role. Biologické centrum projekt řídí, provádí terénní výzkum, organizuje záchranné chovy a koordinuje vysazování. Zoo Ostrava je finančním podporovatelem. Z každé prodané vstupenky putuje pět korun do speciálního ochranářského účtu. V roce 2025 zoo takto rozdělila historicky nejvyšší částku, 3,11 milionu korun mezi 18 projektů. Kolik přesně připadne na Zachraň karase, zveřejněno nebylo.

Proč nestačí ryby namnožit

Logika záchranných programů je nemilosrdně jednoduchá: dokud nezmizí příčina úbytku, vypuštěné ryby se v přírodě dlouhodobě neudrží. A příčinou tu není pytláctví ani znečištění. Je to krajina sama.

• Karas obecný potřebuje mělké, zarostlé, klidné vody, přesně ty, které byly v posledních desetiletích zaváženy, odvodňovány nebo nahrazeny intenzivními rybníky. Navíc ho vytlačuje invazní karas stříbřitý, který roste rychleji a dokáže se množit gynogenezí, tedy bez potřeby samce vlastního druhu.
• Slunka obecná žije v hejnech u hladiny mělčin. Ohrožuje ji invazní střevlička východní, která jí konkuruje o potravu a přenáší parazita Sphaerothecum destruens. Dnes přežívá jen v ostrůvkovitých výskytech, v povodí Lužnice a Ohře, na Vysočině, v Poodří a v horním povodí Moravy.
• Piskoř pruhovaný je ryba dna a bahna. Zahrabává se do sedimentu zabahněných tůní a struh, kde přečkává i období s minimem kyslíku. Jenže právě tyto biotopy vysychají. Poslední lokality se drží v Pomoraví, na jižní Moravě, Třeboňsku, v Poodří a ve středním Polabí.

Společný jmenovatel? Regulace toků, narovnávání řek, zánik slepých ramen a odvodnění krajiny. Malé „neproduktivní“ vodní plochy (návesní rybníčky, lomy, drobné tůně) navíc zpravidla nikdo nemonitoruje. Ryby v nich mizí potichu.

Občanská věda jako páteř programu

Jedním z nejpůsobivějších čísel projektu není počet vysazených ryb, ale počet zapojených lidí. Do mapování karase se přihlásilo přes 1 280 dobrovolníků, kteří nahlásili téměř 1 250 lokalit. Pro slunku a piskoře už na webu projektu Zachraň karase běží formulář pro hlášení výskytů; stačí se zaregistrovat, přihlásit a zadat místo nálezu. U karase existuje i mobilní aplikace, která automaticky ukládá polohu a ideálně fotografii ryby.

Vědci tato data potřebují z prostého důvodu: bez nich neví, kde druhy ještě přežívají. A bez toho nemohou rozhodnout, kam směřovat obnovu stanovišť a kde má vysazení šanci na úspěch.

Projekt navíc přesahuje české hranice. Od dubna 2025 běží tříletý přeshraniční program Living Treasures v rámci Interreg AT-CZ, který monitoring karase, slunky a piskoře rozšiřuje i do Rakouska. Cílem je stabilizace populací na obou stranách hranice.

Co může udělat vlastník rybníku

U karase obecného už funguje model, který zapojuje soukromníky. Projekt na svém webu nabízí formulář pro zájemce o chov; řeší se kraj, charakter lokality, přítomnost jiných ryb a fotodokumentace. Zájem je podle vědců velký.

U slunky a piskoře je situace jiná. Oba druhy jsou zákonem chráněné a jejich vysazování bez koordinace s odborníky nepřipadá v úvahu. Co ale udělat lze, a co projekt přímo podporuje, je obnova prostředí. Vyčistit zanesený rybníček, obnovit tůň na pozemku, ponechat slepé rameno v přirozeném stavu. Právě takové kroky vytvářejí síť mikrostanovišť, bez které žádný záchranný chov nemá smysl.

Nenápadné ryby, zásadní signál

Zoo Ostrava sama ve svých materiálech vysvětluje, proč repatriace funguje jen tehdy, když zmizí příčina úbytku. U karase, slunky i piskoře je tou příčinou proměna krajiny, a její náprava je pomalá, lokální a nezáživná. Přesto právě ona rozhodne, jestli se tři nenápadné druhy v českých vodách udrží. Pět korun ze vstupenky je začátek. Tůň na kraji pole je víc.