Súľovské skály vznikly erozí slepenců, které se lámou do věží, bran a skalních oken

Třináct metrů vysoká Gotická brána, šedesátimetrová jeskyně v puklině a věže z horniny, která vypadá jako rozlámaný beton. Tohle není pískovec.

Foto: Michal Jakubský - licence CC BY 3.0

Kdo zná Adršpach nebo Prachovské skály, má v hlavě určitou představu skalního města: hladké pískovcové stěny, úzké soutěsky, bloky naskládané jako obří kostky. Súľovské skály u Žiliny tu představu rozbíjejí hned na první pohled. Místo pískovce tu stojí slepence, hrubá, valounovitá hornina, kterou eroze neřeže do hladkých labyrintů, ale láme do ostrých věží, bran, skalních oken a rozsedlin. Je to jediné větší skalní město na Slovensku a od českých protějšků se liší nejen materiálem, ale i charakterem: je kompaktnější, drsnější a celý okruh se dá projít za necelé dvě hodiny.

Hornina, která se rozpouští zevnitř

Klíč k pochopení Súľovských skal leží v jejich složení. Takzvaný súľovský slepenec tvoří oblé valouny vápenců a dolomitů, obvykle pět až deset centimetrů velké, stmelené vápnitým pojivem. A právě ten tmel je slabým místem celé stavby. Dešťová voda nasycená oxidem uhličitým ho chemicky narušuje, rozpouští zevnitř, uvolňuje jednotlivé kameny a nechává stát jen odolnější partie.

K chemii se přidává i mechanika. Hornina dobře propouští vodu, takže se silně uplatňuje svislá eroze: voda se zahryzává do puklin, mráz je rozšiřuje, vítr odnáší drobný materiál. Výsledkem jsou tvary, které pískovec nedokáže vytvořit, ostré jehly, převislé hříby, průchozí brány a okna v masivních skalních blocích. Podle CHKO Strážovské vrchy jde o proces trvající miliony let, během něhož se původní mohutný horský hřbet rozpadl erozí měkčích hornin a zůstala podkovovitá slepencová obruba s vrcholy Brada (816 m) a Roháč. Geomorfologové to označují jako inverzi reliéfu: místo, kde kdysi stál hřeben, je dnes kotlina, a to, co bylo po stranách, teď trčí jako skalní město.

Co tu vlastně uvidíte

Nejznámějším útvarem je Gotická brána, třináctimetrový skalní portál pojmenovaný podle zalomení připomínajícího gotický oblouk. Pod Roháčem stojí Obrovská skalná brána; u té se zdroje rozcházejí v rozměrech: CHKO uvádí výšku osm metrů, veřejnosprávní profil obce jedenáct metrů výšky a deset metrů šířky. Ať už platí kterýkoli údaj, průchod pod ní je prostě působivý.

Na trase potkáte i skalní jehly, věže a kaňonovité rozsedliny tak úzké, že se jimi protáhnete jen bokem. Stranou hlavního okruhu leží Šarkania diera, šedesát metrů dlouhá puklinová jeskyně chráněná jako přírodní památka. Přístup k ní vede přes žebřík a skalní terén; aktuální technický stav žebříku se nám v oficiálních materiálech nepodařilo ověřit, ale CHKO v roce 2019 dokumentovala pád balvanů i s ukotveným žebříkem na jiném úseku rezervace. Slepence zkrátka nejsou statické a respektovat aktuální značení v terénu je tady víc než zdvořilostní fráze.

Okruh, který zvládnete za odpoledne

Naučný chodník měří 4,2 kilometru s převýšením 300 metrů a obec Súľov-Hradná ho klasifikuje jako středně náročný. Turistický portál Žilinského kraje udává čistý čas chůze kolem hodiny a tři čtvrtě. Trasa vede centrální částí skalního města přes Gotickou bránu, kolem zříceniny Súľovského hradu a nabízí několik vyhlídkových bodů. Některé úseky jsou jištěné řetězy, nic, co by vyžadovalo horolezeckou výbavu, ale pevná obuv a suché počasí výrazně pomohou.

Praktické minimum:

• Parkování: placené parkoviště přímo u startu trasy; obecní sazebník pro rok 2026 stanovuje 5 € za osobní auto na den, 3 € za motocykl, 13 € za autobus.
• Doprava z Česka: z Moravy po dálnici směr Žilina a Bytča, pak krátký dojezd do Súľova. Autobusová zastávka Súľov – Hradná leží asi 300 metrů od začátku stezky.
• Kdy jet: jaro a začátek léta nabízejí kvetoucí skalní biotopy a menší davy. O letních víkendech a svátcích bývá návštěvnost vyšší, turistický portál výslovně doporučuje pracovní dny.

Od roku 2025 prochází naučný chodník revitalizací v rámci česko-slovenského projektu Interreg, který mimo jiné doplňuje dvojjazyčné informační tabule. Súľov se tím cíleně otevírá i českým turistům.

Víc než geologie: co žije na skalách

Vrcholové partie Súľovských skal nesou dealpínské travinno-bylinné biotopy, jediné stanoviště v celém pohoří, které připomíná alpínskou vegetaci. Rostou tu prvosienka holá, soldanelka karpatská, zvonček maličký nebo zvonovník hlavatý. Právě kvůli citlivosti těchto biotopů je turistická zkušenost postavená na vyhlídkách pod vrcholem, ne na výstupu na samotnou Bradu.

Ze živočichů stojí za zmínku jasoň červenooký – motýl, který v Česku prakticky vymizel kvůli úbytku otevřených skalních a stepních stanovišť s rozchodníky. V Súľově přežívá na xerotermních jižních svazích, kde mu slepencové sutě a řídká vegetace poskytují přesně to, co jinde ve středoevropské krajině mizí. Podobný příběh má skalník zpěvný, pták vázaný na teplé skalní stěny, který se z českých lokalit také vytratil.