Projekt největší lodi světa počítá s kapacitou až 80 tisíc lidí

Americká společnost Freedom Cruise Line International představila aktualizovanou vizi plovoucího města dlouhého přes 1,6 km (jednu míli), které má pojmout více než 80 tisíc obyvatel, pracovníků a hostů.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Když se řekne „největší loď světa“, většina lidí si představí něco jako Icon of the Seas od Royal Caribbean, kolos o délce 365 metrů a kapacitě 7 600 cestujících. Freedom Ship je ale něco zásadně jiného. Nejde o výletní loď, která vyrostla do extrému. Jde o pokus postavit celé město na vodě, s byty, školami, nemocnicí, letištěm, interní kolejovou dopravou a plánem obíhat zeměkouli v několikaletých cyklech. A přestože projekt existuje v různých podobách už od devadesátých let, v březnu 2026 se vrátil s novým designovým partnerem a čerstvou investorskou komunikací.

Čísla, která se vymykají všemu známému

Aktuální tisková zpráva z 30. března 2026 mluví o délce jedné míle (zhruba 1 600 metrů), šířce 244 metrů a 30 podlažích. Starší projektová dokumentace pracovala s mírně odlišnými parametry: 1 372 metrů délky, 229 metrů šířky a 25 patry. I ta konzervativnější varianta by ovšem znamenala plavidlo téměř trojnásobně delší než Jahre Viking, dosud nejdelší postavená loď (458 metrů), a skoro čtyřikrát delší než zmíněná Icon of the Seas.

Hrubá prostornost přesahuje dva miliony GT. Pro srovnání: Icon of the Seas má 250 800 GT. Freedom Ship by tedy představoval osminásobek objemu současného rekordmana výletní plavby.

Kapacita „přes 80 tisíc lidí“ není myšlena jako turistická obsazenost. Podle sekundárních zdrojů se model rozkládá zhruba takto:

• 50 000 stálých rezidentů
• 20 000 členů posádky a personálu
• 10 000 hotelových hostů a krátkodobých návštěvníků

Starší verze projektu dokonce operovaly se 100 tisíci přítomnými osobami včetně denních návštěvníků. Čísla se v čase mění, ambice zůstává stejná.

Město, ne loď

Freedom Ship není zvětšený výletní parník. Sám projekt přiznává, že klasický lodní trup by se v takové délce „rozpadl“. Řešením má být plochá modulární platforma z prefabrikovaných buněk, stavěná přímo na moři, mimo jakoukoli existující loděnici, protože žádná není dost velká.

Vybavení odpovídá spíš středně velkému městu než plavidlu:

• Letiště na horní palubě pro turbovrtulová letadla s krátkým vzletem a přistáním (38–40 cestujících)
• Heliporty a flotila 350místných trajektů s odjezdy každých 20 minut
• Interní kolejová doprava
• Školy od mateřské po střední, nemocnice, banky, kanceláře
• Obchodní zóna s bezcelním prodejem, restaurace, kasina, parky, stadiony
• Lehká výroba a skladové prostory

Doprava na pevninu je od počátku řešena přes trajekty a malá letadla, nikoli klasickým přistáním u mola. Loď by se pohybovala v globálním okruhu s týdenními zastávkami poblíž velkých přístavů, ale vždy v offshore pozici. Už článek magazínu WIRED z roku 1997 uváděl, že plavidlo by nikdy nekotvilo u břehu a mělo by stát minimálně 22 km (12 námořních mil) od pobřeží. Rotterdamský terminál pro výletní lodě pojme plavidlo o maximální délce 698 metrů. Freedom Ship je dvakrát delší.

Třicet let hledání kapitálu

Projekt má za sebou dlouhou historii nedokončených startů. V devadesátých letech narazil na politické změny na Turks a Caicos, kde měl původně vzniknout ostrovní prototyp. Přešel k dražší variantě plovoucího města, ale financování se nepodařilo uzavřít. WIRED tehdy odhadoval rozpočet na 6 miliard dolarů. Sekundární média dnes pracují s částkou kolem 15 miliard dolarů, tedy zhruba 345 miliard korun.

V roce 2026 firma oznámila hlavního designového partnera a spustila novou investorskou komunikaci. Veřejně dostupné materiály ale neukazují uzavřené financování, zahájenou stavbu ani pevný harmonogram. Roger Gooch, klíčová postava projektu, podle sekundárních zdrojů opakovaně říká, že rozhodující je kapitalizace.

Co se změnilo oproti devadesátým letům? Marketing, rendery, digitální prezentace. Základní problém ale zůstal stejný: kde vzít stovky miliard na stavbu něčeho, co nemá precedent.

Je to vůbec technicky možné?

Úplná fantazie to není. Japonské ministerstvo dopravy v rámci projektu Mega-Float ověřovalo tisícimetrovou plovoucí ranvej a navrhlo i pětikilometrový design plovoucího letiště. Velké plovoucí struktury tedy existují minimálně v testovacím měřítku.

Neověřená zůstává kombinace takové škály s nepřetržitě mobilním městem v otevřeném oceánu. Mega-Float stál v chráněném zálivu. Freedom Ship má křižovat Atlantik.

Pohon je další otevřená otázka. Aktuální PR mluví o „pokročilém hybridním pohonu“. Sekundární média spekulují o jaderné variantě, která by pro plavidlo této velikosti dávala energetický smysl, ale primární zdroj ji nepotvrzuje.