Válečná loď Vasa se potopila při první plavbě kvůli konstrukční nestabilitě

Deset srpnových minut roku 1628 stačilo, aby nejambicióznější válečná loď Švédska zmizela pod hladinou stockholmského přístavu, a to před očima tisíců diváků.

Foto: Murat Özsoy - licence CC BY SA 4.0

Byla neděle 10. srpna, slunce svítilo a na nábřežích se tísnili diplomati, měšťané i rodiny námořníků. Vasa, pyšná vlajková loď krále Gustava II. Adolfa, vyplula poprvé. Měla za sebou dva roky stavby, na palubě nesla 64 bronzových děl a stovky vyřezávaných soch pokrytých zlatem a barvami. Uplula sotva 1 300 metrů. Dva poryvy větru ji položily na bok, voda se nahrnula otevřenými dělovými porty a loď šla ke dnu. Zahynulo kolem třiceti lidí. Nikdo z těch, kdo o katastrofě rozhodli, přitom nebyl nikdy potrestán, protože skutečná příčina nebyla v počasí ani v chybě posádky. Byla zabudovaná v samotném trupu.

Loď, která neměla dost „břicha“

Technicky řečeno byla Vasa přetížená nahoře, příliš vysoká a příliš úzká na to, co nesla. Dvě řady dělových paluben, mohutné nástavby a desítky tun bronzových kanónů posunuly těžiště nebezpečně vysoko. Pod čarou ponoru přitom neměla dostatečný objem trupu, který by tíhu vyvážil. Dobové vyšetřování to popsalo vlastními slovy: loď neměla dost velké „břicho“.

Problém nebyl abstraktní. Při naklonění se spodní dělové porty, otvory ve stěně trupu jen metr nad hladinou, ocitly pod vodou. A protože byly při vyplutí otevřené, fungovaly jako trychtýř. Podle muzea Vasa stačil silnější poryv a voda začala téct dovnitř rychleji, než ji kdokoli dokázal zastavit. Kdyby porty zůstaly zavřené, loď by se pravděpodobně vzpamatovala a mohla být stažena zpět k molu. Jenže byly otevřené, a to rozhodlo.

Třicet mužů, tři přeběhy, konec testu

Nejpozoruhodnější detail celého příběhu se odehrál ještě před vyplutím. Viceadmirál Klas Fleming nařídil improvizovaný test stability: třicet mužů mělo běhat sem a tam po horní palubě, aby loď rozhoupali. Po třech přebězích Fleming test zastavil. Ne proto, že dopadl dobře, ale proto, že loď se kymácela tak prudce, že hrozilo převrácení přímo u nábřeží.

A pak? Nic. Žádný odklad, žádná přestavba, žádný dopis králi. Fleming loď poslal na moře. Chyběl formální mechanismus, jak výsledek fyzického testu přeložit do závazného rozhodnutí. A hlavně chyběla ochota být tím, kdo zastaví královský projekt.

Gustav II. Adolf byl v tu dobu v Prusku, kde vedl válku s Polskem. Vasu chtěl jako nejmocnější loď Baltu, s více děly, větší palebnou silou a okázalejší výzdobou. Design nesl jeho schválení. Jít proti němu znamenalo jít proti panovníkovi uprostřed války. Fleming to věděl. A mlčel.

Vyšetřování, které nikoho neodsoudilo

Vyšetřování začalo hned následující den. Kapitán Söfring Hansson byl zadržen a vyslýchán jako první. Přísahal, že posádka byla střízlivá a děla řádně zajištěná. Výpovědi dalších svědků potvrzovaly totéž: loď se prostě převrátila, protože byla nestabilní.

Komise postupně vyslechla stavitele, důstojníky i dodavatele. Stavitelé se bránili jednoduše: postavili loď podle návrhu, který schválil král. A tady vyšetřování narazilo na politický strop. Vinu bylo třeba najít, ale ne tak, aby poškodila panovníkovo jméno. Praktickým obětním beránkem se stal Henrik Hybertsson, původní hlavní konstruktér. Měl jednu zásadní výhodu pro všechny zúčastněné: byl už mrtvý. Zemřel rok před vyplutím.

Fleming nebyl vyslechnut vůbec. Někteří z vyslýchaných byli později dokonce povýšeni. Nikdo nebyl potrestán. Podle muzejního shrnutí šlo o systémové selhání, v němž se odpovědnost rozptýlila tak dokonale, že ji nebylo možné přišpendlit na jednoho člověka.

Tři sta let na dně a druhý život

Vasa ležela ve stockholmském přístavu 333 let. Zachránily ji paradoxně podmínky, které by většinu vraků zničily, ale ne tady. Baltské moře je brakické, tedy méně slané než oceán. V takové vodě nepřežívá lodní červ, organismus, který jinde rozežírá ponořené dřevo během let. Studená, tmavá voda s minimem kyslíku navíc zpomalila rozklad na minimum.

Když byl vrak v roce 1961 vyzdvižen, ukázalo se, že se zachovalo přes 95 % původní konstrukce. Archeologové postupně vytáhali více než 40 000 předmětů: námořnické truhly s osobními věcmi, sudy soleného masa, stovky dělových koulí, přes čtyři tisíce drobných mincí, důstojnické cínové nádobí, lovecké pušky, stolní hodiny i lodní člun. Kosterní nálezy a pozdější analýzy DNA odhalily věk, pohlaví a geografický původ obětí.

Titanic, Vasa a společný vzorec

Srovnání s Titanicem se nabízí, ale mechanismus zkázy byl odlišný. Titanic narazil do ledovce, voda zaplavila pět předních oddílů a přelila se přes přepážky, které nesahaly až ke stropu. Klíčovým selháním byl nedostatek míst v záchranných člunech. U Vasy nešlo o kolizi ani o vnější poškození; loď zradila sama sebe, svou vlastní konstrukcí, v klidných přístavních vodách.

Co obě katastrofy spojuje, je něco jiného: obě lodě ztroskotaly na první plavbě a obě přepsaly debatu o bezpečnosti. A v obou případech existovaly varovné signály, které systém nedokázal nebo nechtěl zpracovat. Vasa je v tomto ohledu čistší příklad: varovný test proběhl, jeho výsledek byl jednoznačný a rozhodující lidé u něj stáli.

Dnes Vasa stojí v muzeu na stockholmském ostrově Djurgården, které ročně navštíví přes milion lidí. V sezoně je otevřeno denně od 8:30 do 18:00, mimo sezonu od 10:00 do 17:00, ve středu do 20:00. Vstupné činí v přepočtu zhruba 550 Kč v hlavní sezoně, děti do 18 let zdarma. Nejsnáze se tam dostanete tramvají číslo 7.