Velký zobák umožňuje tukanům měnit průtok krve a rychle regulovat tělesnou teplotu

Zoo Zlín oznámila odchov tří mláďat tukana obrovského. V celé Evropě se to letos povedlo jen čtyřem zahradám. Jejich nápadný zobák přitom skrývá překvapivou funkci.

Foto: PxHere

Když v polovině května 2026 proklovalo skořápku první tukaní mládě, chovatelé ve Zlíně zadrželi dech. Loni se jim podařil historicky první úspěšný odchov tohoto druhu v Česku, ale opakovat úspěch u ptáka, který reaguje na sebemenší vyrušení opuštěním hnízda, je něco jiného. Teď, v červenci, už hnízdní budku opustila tři mláďata a společně s rodiči se prohánějí voliérou komplexu Jaguar Trek. Návštěvníci tak mohou pozorovat pětičlennou skupinu a s ní i jeden z nejpozoruhodnějších biologických nástrojů v ptačí říši: obří zobák, který funguje jako vestavěný chladič.

Zobák jako tepelné okno

Tukaní zobák zabírá zhruba třetinu délky těla, ale váží překvapivě málo a je z velké části dutý, vyztužený houbovitou kostní strukturou. Klíčové je, co se skrývá těsně pod jeho povrchem: hustá síť drobných cév. Při vyšší teplotě okolí tukan cévy rozšíří a teplá krev začne proudit do zobáku. Protože zobák není izolovaný peřím ani tukem, přebytečné teplo z něj rychle uniká do okolí. Ochlazenější krev se vrací zpět do oběhu. Při chladu naopak cévy stáhne a tepelné ztráty minimalizuje.

Nejde o žádnou metaforu. Studie publikovaná v Journal of Experimental Biology prokázala, že energetické náklady tohoto procesu jsou měřitelné a že zobák funguje jako regulovatelný tepelný výměník, ne nepodobný automobilovému chladiči, jen řízený nervovým systémem místo termostatu.

Slon mává ušima, tukan reguluje cévy

Analogie se slonem není jen líbivé přirovnání. Biologický princip je totožný: velká, silně prokrvená a málo izolovaná plocha slouží k odvodu přebytečného tepla z těla. Slon k tomu využívá uši, tenkou kůži protknutou cévami, jejichž chladicí účinek zesiluje aktivním máváním. Tukan nemává zobákem, ale dosahuje stejného výsledku jemnější cestou: vazomotorickou regulací, tedy řízením průtoku krve.

Rozdíl je i v míře kontroly. Zatímco slon kombinuje pasivní sálání s mechanickým prouděním vzduchu, tukan spoléhá téměř výhradně na cévní systém. Může tak přepínat mezi režimem „chladič zapnutý“ a „chladič vypnutý“ rychleji a plynuleji. Odborná literatura navíc připouští, že výrazné zbarvení a druhově specifická kresba zobáku pravděpodobně slouží i k rozpoznávání mezi druhy a při námluvách. Zobák je zkrátka multifunkční orgán, v němž termoregulace, sběr potravy a komunikace probíhají souběžně.

Proč se odchov daří tak malému počtu zoologických zahrad

V Evropě chová tukana obrovského 39 institucí. Za uplynulý rok se mláďaty podle Zoo Zlín pochlubily jen čtyři z nich, přičemž Zlín byl jedinou zahradou v Česku. Nízké číslo není náhoda.

Sestavit kompatibilní pár je zdlouhavé. Samec může být vůči samici agresivní, a i když si ptáci sednou, stačí drobné vyrušení (hluk, nezvyklý pohyb chovatele, špatná vlhkost v budce) a rodiče hnízdo opustí. Kritická je i strava: tukani jsou silně náchylní k ukládání železa v organismu, takže jejich jídelníček musí být přísně nízkoželeznatý. Ve Zlíně to znamená základ z papáji, borůvek, manga, žlutého melounu, jablek a hrušek. V době hnízdění se přidávají cvrčci a sarančata jako zdroj bílkovin.

Letos chovatelé navíc změnili metodiku. Dvě ze čtyř snesených vajec putovala do líhně. První vylíhnuté mládě bylo po jednom dni ručního krmení vráceno rodičům a od té chvíle už do odchovu nikdo nezasahoval. Rodiče si poradili sami.

Voliéra, která rozhoduje víc než zobák

Efektní zobák přitahuje pozornost, ale skutečný klíč k úspěchu leží jinde: v zázemí. Vnitřní voliéra zlínských tukanů měří 9,5 metru na šířku, 15 metrů na délku a 5,5 metru na výšku. Starší chovatelské manuály doporučují pro velké druhy rodu Ramphastos minimální délku kolem sedmi a půl metru; Zlín nabízí dvojnásobek.

Proč na rozměrech záleží? Tukan obrovský potřebuje dlouhou únikovou osu. Když se samice cítí ohrožená, musí mít kam uletět, jinak hnízdění končí. Důležité je i mikroklima uvnitř hnízdní dutiny, správná teplota a vlhkost a celkový klid v okolí budky. Jak říká zoolog Zoo Zlín Václav Štraub, rozhoduje kombinace prostoru, klidu a precizní diety, ne jediný faktor.

Co uvidí návštěvníci

Všechna tři mláďata už opustila hnízdní budku. Pětičlennou skupinu tukanů obrovských mohou návštěvníci pozorovat v americké části areálu, v komplexu Jaguar Trek. Zoo negarantuje, kdy přesně budou ptáci nejaktivnější; záleží na počasí a momentální náladě tukanů.

Kdo se vypraví do Zlína v letních dnech, může si všimnout jednoho detailu: zobáky mláďat ještě nemají tak sytě oranžový odstín jako u rodičů. Termoregulační funkci ale plní už teď. Stačí chvíli pozorovat, jak se povrch zobáku v teple jemně mění vlivem prokrvení. Je to živý důkaz, že evoluce občas vyřeší inženýrský problém elegantněji než kterýkoli lidský konstruktér.