Pod Houskou se táhnou chodby, kam nesmí ani průvodci. Kastelán mluví o bezpečnosti, víc komentovat nechce

Hrad Houska nabízí prohlídky, expozici i legendu o bráně do pekel. Do skutečného podzemí ale nevede žádná návštěvnická trasa.

Foto: Petr Kratochvíl - licence CC BY-SA 3.0

Kdo projde branou hradu Houska na Kokořínsku, dostane na výběr: klasický okruh s průvodcem nebo samostatnou expozici nazvanou „Peklem“ za 80 korun. Jenže ta expozice sídlí v bývalé kočárovně, tedy v nadzemní budově. Skutečné podzemní chodby, o kterých mluví oficiální web hradu i Národní památkový ústav, zůstávají uzavřené. Bez výjimky. A bez vysvětlení, které by šlo nad rámec jediného slova: bezpečnost.

Tři vrstvy, které se běžně směšují

Texty o Housce mají tendenci míchat dohromady tři věci, které spolu souvisejí jen volně. První je legenda. Oficiální stránka hradu popisuje průrvu pod kaplí, z níž měly vycházet temné síly, podzemní chodby plné „jistých věcí“ a kostry „nelidí“. Druhou je doložená existence prostor, které nikdo kompletně nezmapoval: v roce 2014 tým badatele Ladislava Lahody odkryl zazděnou renesanční místnost, která nebyla zanesená v žádných plánech ani zmíněná v odborné literatuře. Tehdejší kastelán Miroslav Konopásek potvrdil, že navazuje na starší objevy zasypaných sklepů. A třetí vrstvou je komerční produkt: expozice „Peklem“, která pracuje s atmosférou legend, ale fyzicky se nachází mimo hlavní prohlídkový okruh a mimo skutečné podzemí.

Problém je, že běžný návštěvník tyto tři roviny nerozliší. A správa hradu nemá důvod mu v tom pomáhat.

Co je skutečně uzavřeno a co o tom víme

Veřejně dostupná mapa podzemních prostor Housky neexistuje. Technická zpráva, statický posudek, bezpečnostní protokol: nic z toho se nám nepodařilo dohledat v žádném veřejném registru ani v archivech NPÚ. Víme jen to, co prosakuje po kapkách: zazděná místnost z roku 2014, zmínky o zasypaných chodbách, obecná formulace o „množství podzemních prostor“.

Houska je přitom soukromá památka. Vlastní ji Jaromír Šimonek a Blanka Horová. Veřejnosti ji poprvé otevřeli až v roce 1999. Rozhodování o tom, kam návštěvník smí a kam ne, je čistě na správě. Žádný formulář pro mimořádný vstup, žádný veřejný postup pro badatele. Jedinou cestou je individuální žádost adresovaná kastelánovi, a ten nemá povinnost vyhovět.

Jak to dělají jinde

Uzavřené části hradů nejsou česká rarita. Návštěvní řády státních památek, od Karlštejna po Bečov nad Teplou, výslovně počítají s tím, že správa může kdykoli uzavřít část objektu z technických nebo bezpečnostních důvodů. Návštěvníci se smějí pohybovat jen po vyznačených trasách, porušení znamená přinejmenším vykázání bez náhrady vstupného.

Rozdíl je v tom, co se děje potom. Karlštejn po nákladné obnově v roce 2023 otevřel dosud nepřístupné gotické sklepy. Rabí v létě 2026 nabízí speciální kastelánskou prohlídku vedoucí do míst, která bývají běžně nepřístupná. Houska nic takového veřejně neavizuje. Žádný plán obnovy podzemí, žádný mimořádný režim, žádný termín.

Mlčení jako součást značky

Správa Housky aktivně prodává tajemno. Titulní slogan webu zní „Brána do pekel“, legendy o průrvě pod kaplí jsou součástí oficiální prezentace, NPÚ je v tipovém textu přebírá bez korekce. Současně ale správa nedává k dispozici nic, co by legendu buď potvrdilo, nebo vyvrátilo. Žádný průzkum, žádná veřejná dokumentace, žádný komentář nad rámec obecných frází.

Podle nás to není náhoda. Otevřít podzemí by znamenalo buď potvrdit, že tam nic mimořádného není, a přijít o nejsilnější marketingový motiv, nebo investovat do zajištění tras, statiky, osvětlení a evakuačního režimu, což u prostor s nejasnou dokumentací stojí řádově miliony. Obojí je pro soukromého vlastníka nevýhodné. Mlčení je levnější. A funguje.