Na Šumavě stála obec větší než většina českých měst. Stodůlky měly 2 000 obyvatel, mlýn i elektrárnu. Pak přijely tanky

Katastrální rozlohou šlo po Praze o největší obec v Čechách. Dnes po ní zbyly jen terénní vlny v trávě.

Foto: GerritR - licence CC BY SA 4.0

Kolem čtyřiceti stavení, rychta, škola, dva mlýny, pila, a kolem chalup 184 třešní, 102 jabloní, 23 hrušní, 10 višní a 12 švestek. Tak vypadalo jádro šumavské vsi Stodůlky, německy Stadln, ještě v první polovině dvacátého století. Samotná ves měla přes 500 obyvatel. Celá obec, roztažená přes desítky osad, samot, luk a lesních ploch, jich čítala pouze dva tisíce. A přesto, nebo právě proto, patřila mezi největší obce v zemi. Ne počtem lidí, ale rozlohou území, které spravovala. V roce 1952 se z ní stala střelnice.

Obec, která nebyla vesnicí

Pojem „obec“ na Šumavě znamenal něco jiného než v nížinách. Stodůlky nebyly kompaktní městečko s náměstím a radnicí. Byly správním celkem, králováckou rychtou zmiňovanou už na počátku 17. století, pod kterou spadaly rozptýlené usedlosti, pastviny a rozsáhlé lesy podél řeky Křemelné. Největší usedlostí byla rychta Balthashof; část jejího vnitřního vybavení se dodnes dochovala v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách.

Jádro vsi s přibližně čtyřiceti domy a pěti stovkami lidí tvořilo jen zlomek celku. Zbytek se rozprostíral v krajině tak řídce, že sousední samoty od sebe dělily kilometry lesa. Právě tato rozloha dala Stodůlkám jejich pozoruhodný statistický primát: svého času šlo po Praze o katastrálně největší obec v Čechách, jak uvádí Národní park Šumava.

Dřevo, voda, proud

Šumavská ekonomika stála na dřevě a vodě. Stodůlky nebyly výjimkou. Ke Křemelné patřily dva mlýny a pila, které zpracovávaly dřevo z okolních porostů. U nedaleké Čeňkovy Pily fungovala modernizovaná vodní pila se skladem dříví, a od roku 1912 i malá vodní elektrárna s generátorem o výkonu 96 kW, napájená toutéž řekou. Elektrárna, dnes v majetku ČEZ, tam stojí dodnes.

Širší lokalita tak měla průmyslové a energetické zázemí, jaké by člověk v horách nad 800 metrů nečekal. Škola, rychta, mlýny, pila, elektrárna: Stodůlky fungovaly jako regionální centrum, ne jako izolovaná horská samota.

Odsun, ticho, tanky

Po druhé světové válce přišel odsun německého obyvatelstva. Na Prášilsku, kam Stodůlky spadaly, odešla drtivá většina populace. Dosídlení bylo minimální; do odlehlých šumavských usedlostí bez silnic a s krátkým létem se noví osadníci nehrnuli. Krajina se vyprázdnila.

A pak přišel rok 1952. Vznikl Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda a území kolem Stodůlek pohltila armáda. Nešlo o pouhé chátrání opuštěných domů. Domy se staly cíli cvičné střelby – střelnice vyrostla přímo tam, kde ještě nedávno kvetly třešně. Mezi lety 1952 a 1991 bylo celé území uzavřeno civilistům. Čtyřicet let stačilo k tomu, aby z obce nezbylo prakticky nic, jen terénní stopy, které dnes čte jen poučené oko.

Stodůlky nebyly jediné

Šumava ztratila desítky sídel. Každé jinak. Hůrka (čtrnáct domů, přes dvě stě obyvatel na začátku dvacátého století) byla po válce také vyprázdněna, ale část stavebních stop paradoxně přežila právě díky vojenskému využití. Prášily, sevřené pohraničním pásmem a VVP Dobrá Voda, si naopak udržely status obce. Měly kostel, faru, sklářskou huť, papírnu i pivovar, a přestože ztratily většinu obyvatel, nikdy nezmizely z mapy úplně.

Cesta ke Stodůlkám dnes

Lokalita je turisticky přístupná. Národní park Šumava vede oficiální pěší okruh „Na Stodůlky – za zaniklými obcemi“ o délce 17,5 kilometru s převýšením 457 metrů a střední náročností. Důležité upozornění: Stodůlecký most přes Křemelnou je k červenci 2026 stále uzavřen pro pěší i cyklisty. Správa parku doporučuje přístup od Dobré Vody.