145 mrtvých velryb za půl roku na pobřeží Ameriky. Biologové říkají, že na břeh se dostane jen 10 % uhynulých

Ke 6. červenci 2026 moře vyplavilo 145 mrtvých šedých velryb. Za celý loňský rok jich bylo 179. A to vidíme jen zlomek skutečných ztrát.

Foto: Ronavni - licence CC BY-SA 4.0

John Calambokidis, biolog z výzkumného ústavu Cascadia Research Collective, v rozhovoru pro Spectrum News 9. července 2026 popsal situaci jako „velmi vážnou, až katastrofální“. Nemluvil přitom jen o kadáverech na plážích. Mluvil o tom, že prakticky všechny velryby, které letos pozoroval, jsou hubené. Některé jsou extrémně vyhublé. A mláďat se rodí tak málo, že populace nemá z čeho doplňovat ztráty. Tři signály najednou (rostoucí počet úhynů, hladovění a klesající reprodukce) dávají dohromady obraz, který se od předchozích krizí liší. Ne jedním číslem, ale tím, že se všechno zhoršuje současně.

Co číslo 145 skutečně znamená

Číslo 145 pochází z databáze případů vyplavení či nálezu velryb u pobřeží, případů, kdy se tělo velryby dostane na břeh nebo je nalezeno plovoucí poblíž pobřeží. Organizace PEER, která data zveřejnila, ale upozorňuje na zásadní věc: na břeh se dostane jen malý zlomek skutečně uhynulých zvířat. Odborná literatura pracuje s poměrem 7:1 až 25:1 mezi nepozorovanými a nalezenými úhyny. PEER používá konzervativní odhad 9:1. To by znamenalo, že skutečný počet mrtvých velryb za první pololetí roku 2026 se může pohybovat v řádu tisíců.

Část mršin klesne ke dnu a nikdy se nevynoří. Část se rozloží na otevřeném moři. Část zůstane mimo dosah pobřežního monitoringu, který probíhá podél trasy od Mexika po Aljašku. Číslo 145 je tedy spodní hranice – to, co víme jistě.

Pro srovnání: za celý rok 2025 evidovala NOAA 179 strandingů. Letošek dosáhl v polovině roku čísla, které už převyšuje celoroční součty z let 2021 (115), 2022 (105) i 2023 (82). Hodnoty z vrcholných let předchozí krize, tedy 216 případů v roce 2019 a 172 v roce 2020, zatím překonány nejsou. Ale tempo naznačuje, že by k tomu mohlo dojít.

Krize, která oficiálně skončila, ale ve skutečnosti pokračuje

Mezi lety 2019 a 2023 probíhala takzvaná mimořádná událost úhynů (Unusual Mortality Event), oficiálně vyhlášená federální agenturou NOAA. Za pět let zahynulo nejméně 690 velryb. V březnu 2024 NOAA událost formálně uzavřela s tím, že počty strandingů klesly pod prahovou hodnotu.

Jenže uzavření administrativního štítku neznamená, že problém zmizel. NOAA sama v červenci 2026 přiznala, že počty strandingů z posledních dvou let se znovu vracejí do rozmezí známého z předchozí mimořádné události. Situace se tak vyvíjí bez institucionálního rámce, který by jí dával stejnou mediální a politickou váhu. Není vyhlášena žádná nová mimořádná událost, přestože data ukazují návrat ke krizovým hodnotám.

K tomu přistupuje rekordně nízká porodnost. V roce 2025 vědci napočítali pouhých 85 mláďat, nejméně za celou dobu systematického sledování. Populace se tak současně tenčí na obou koncích: umírá víc dospělých a rodí se méně nových.

Arktida přestává velryby živit

Šedé velryby východní populace severního Pacifiku každoročně migrují přes 16 000 kilometrů z teplých lagun mexické Baja California na krmiště v Beringově a Čukotském moři. Tam se živí převážně bentickými korýši, drobnými organismy žijícími na mořském dně. Právě tato potravní základna se rozpadá.

Studie publikovaná v časopise Science popisuje mechanismus: s úbytkem arktického ledu se zrychluje proudění v klíčových oblastech, mění se zrnitost sedimentu a klesá tok organického uhlíku ke dnu. Druhy korýšů s vyšším obsahem tuku a větší energetickou hodnotou ustupují menším a méně výživným formám. Autoři hovoří o prudkém poklesu biomasy připadající na jednoho jedince za posledních padesát let. Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí ubývá letní arktický led tempem zhruba 12,4 % za dekádu.

Některé velryby se pokoušejí hledat potravu jinde. Studie Marine Mammal Center z roku 2026 dokumentuje, co se stane, když hladová velryba zabloudí do Sanfranciského zálivu: nejméně 18 % identifikovaných jedinců, kteří tam vstoupili, v zálivu uhynulo. Velká část z nich uhynula následkem srážky s lodí. Hladová zvířata v neznámých vodách ztrácejí ostražitost nebo prostě nemají sílu uhnout.

Nový odhad populace nepřináší úlevu

NOAA 15. července 2026 zveřejnila aktualizovaný odhad početnosti: 15 930 až 20 530 jedinců, průměrně asi 17 750. Oproti loňskému odhadu kolem 13 tisíc to vypadá jako dobrá zpráva. Ale agentura sama varuje, že tak velký meziroční skok nelze vysvětlit reprodukcí; při 85 mláďatech za rok je to matematicky nemožné. Příčinou je spíš změna metodiky nebo statistická nejistota sčítání.

Ve stejném oceánu zároveň žije populace, která ukazuje, jak vypadá scénář o stupeň horší. Západní severopacifická populace šedých velryb, migrující podél ruského a japonského pobřeží, čítá podle posledního přehledu NOAA pouhých 320 až 410 jedinců bez mláďat a jen 51 až 72 reprodukčních samic. Je oficiálně vedena jako ohrožená vyhynutím.

Východní populace tam zatím není. PEER však usiluje o to, aby byla znovu zařazena mezi druhy chráněné podle zákona o ohrožených druzích. Petice je u NOAA od srpna 2025 a podle posledního veřejného přehledu z března 2026 stále neprošla ani první rozhodovací fází.

Proč o tom svět skoro neslyší

Tři faktory drží příběh mimo hlavní zpravodajské proudy. Za prvé: veřejnost vidí jen strandingy, ne celkovou mortalitu, a 145 těl na tisícikilometrovém pobřeží nevytvoří jednu dramatickou fotografii. Za druhé: federální mimořádná událost byla uzavřena, takže současná vlna úhynů nemá institucionální nálepku, která by automaticky spouštěla mediální pozornost. Za třetí: data jsou rozprostřená mezi USA, Mexiko a Kanadu a neexistuje jeden průběžně aktualizovaný veřejný přehled.

Přitom opatření existují. NOAA provozuje síť pro vyprošťování zapletených velryb, vydává doporučení pro lodní dopravu, navrhuje omezení rybářského vybavení. Jenže to vše řeší pouze bezprostřední příčiny smrti: srážky s loděmi a zapletení do sítí. Hlavní problém, rozpad arktické potravní základny, žádné z těchto opatření nezastaví.

Šedé velryby přežily komerční lov, přežily populační krizi na přelomu tisíciletí. Tentokrát ale čelí něčemu, co nemá jednorázové řešení: pomalé, tiché proměně oceánu, na kterou jejich těla nestíhají reagovat.