ČNB vydala oběžné dvacetikoruny s portréty Masaryka, Štefánika a Beneše. Dostanete za ně tisíce, může za to původní záměr banky

Česká národní banka v říjnu 2018 vydala 600 000 dvacetikorun, které se od běžných lišily portréty Masaryka, Štefánika a Beneše. Za šest dní byly pryč.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Mince nikdy neměly být sběratelským produktem. ČNB je záměrně pustila do oběhu jako běžné platidlo; vyměnit se daly jen za hotovost na sedmi pracovištích banky, maximálně tři kusy od každého motivu na osobu a den. Právě tenhle záměr (oběživo místo pamětní emise) paradoxně způsobil, že se dnes na sekundárním trhu prodávají za násobky nominální hodnoty. Ale pozor: „tisíce“ neplatí plošně pro každý kus. Rozhoduje stav, provedení a hlavně to, jestli jde o volnou minci, ražbu v kvalitě proof nebo jednu ze speciálních sad, které ČNB nechala vyrobit pro instituce.

Šest dní, fronty a prázdné trezory

Výdej odstartoval 24. října 2018, přesně ke stému výročí vzniku Československa. Už první den se před pobočkami ČNB v Praze, Brně, Ostravě, Hradci Králové, Ústí nad Labem, Plzni a Českých Budějovicích tvořily fronty. Podle iROZHLASu se fronty tvořily po celé první tři dny. K 29. říjnu byla vyměněna více než polovina emise a 30. října ČNB výdej ukončila. Poslední den byl paradoxně nejsilnější: odešla tehdy téměř čtvrtina veškeré zásoby.

Regionální rozložení ukazuje, kde byl zájem největší: Praha pohltila 38 % všech kusů, Brno 26 %, Ostrava 10 %. Zbylých 26 % si rozdělily čtyři menší pobočky. Celkem 600 000 mincí (200 000 od každého motivu) tvořilo jen zhruba 3,8 % všech dvacetikorun vyražených v roce 2018, kdy jich z mincovny vyšlo přes 15,6 milionu. Viditelná, ale stále menšinová část roční produkce.

Proč běžné platidlo neskončilo v peněženkách

ČNB po skončení výdeje sama uvedla, že očekává, že se do oběhu dostane jen zlomek vydané emise. Lidé si mince schovávali ne kvůli spekulaci na růst ceny, ale prostě proto, že dvacetikoruna s Masarykovým portrétem a letopočty 1850–1937 na rubu působila jako suvenýr, ne jako drobné na rohlíky.

A přesně tady vznikl mechanismus dnešní sběratelské hodnoty. Mince, která měla obíhat, obíhat přestala. Čím méně kusů zůstalo v zachovalém stavu mimo šuplíky, tím víc rostla poptávka na sekundárním trhu. ČNB přitom v roce 2018 veřejně říkala, že kvůli více než padesátinásobnému nákladu ve srovnání s drahými pamětními mincemi nelze čekat výrazné zhodnocení. Sílu symbolického a sběratelského zájmu ale podhodnotila.

Nejde o chybu v emisním plánu. Spíš o vedlejší efekt emise, která byla pro veřejnost příliš atraktivní na to, aby se chovala jako běžné oběživo.

Co stojí kolik a proč záleží na každém detailu

Tady je klíčové rozlišení, které dělá rozdíl mezi stokorunami a tisíci:

• Volný oběžný kus v ražebním lesku – například Štefánik se dnes na numismatických e-shopech nabízí za 250 Kč. Běžný kus s drobnými stopami oběhu bude ještě levnější.
• Tříkusová sada 2018 v kazetě (Masaryk + Štefánik + Beneš) – na numismatika-ostrava.cz vedená za 995 Kč, aktuálně vyprodaná.
• Šestikusová sada 2018–2019 (tři motivy ve dvou ročnících) – ČNB ji v roce 2019 prodávala partnerům za 250 Kč včetně DPH. Dnes je na českém trhu dohledatelná za 590 Kč, tedy na 2,36násobku původní ceny. Průměrná prodejní cena na Aukru v roce 2024 činila podle specializovaného webu sadyminci.cz 413 Kč.
• Kusy v kvalitě proof – ražby se zrcadlovým povrchem a matným reliéfem. Dokončená aukce na Aukru ukazuje Masaryka v proof za 1 420 Kč, zatímco Beneš v proof se v květnu 2026 prodal za 476 Kč. Rozpětí je tedy výrazné i uvnitř jedné kategorie.
• Speciální institucionální sady – neveřejné sady vyrobené například pro Český statistický úřad se podle numismatických zdrojů prodávaly za více než 4 000 Kč. Tady už se bavíme o skutečných raritách s minimálním nákladem.

Pro srovnání: vzácná desetikoruna z roku 2000 s motivem Petrova se na aukcích prodává za 4 200 až 10 844 Kč a desetikoruna 1995 SPECIMEN dosahuje cen v desítkách tisíc. Výroční dvacetikoruna 2018 je cennější než běžné současné oběživo, ale na vrchol českých oběžných rarit nedosahuje.

Jak ji poznat a kde ji dnes sehnat

Rozpoznání je jednoduché. Líc zůstal shodný s lícem běžné dvacetikoruny: nese českého lva a letopočet. Změnil se rub: místo sv. Václava na koni najdete portrét jednoho ze tří státníků, jeho jméno a letopočty narození a úmrtí. Autorem výtvarného návrhu je Vladimír Oppl. Technické parametry: průměr 26 mm, hmotnost 8,43 g; mince je magnetická a má třináctihranný tvar se zaoblenými hladkými hranami.

Přes ČNB už mince nekoupíte. Banka odkazuje na smluvní partnery, Českou mincovnu a další prodejce sběratelského materiálu. Reálná cesta vede přes numismatické e-shopy a aukční platformy. Při nákupu za vyšší cenu vyžadujte detailní fotografie skutečného kusu, ne ilustrační snímek; u proof kusů kontrolujte odpovídající povrchové provedení, u oběžných ražeb hledejte ostrý reliéf, minimum rýh a původní lesk.

Teoreticky můžete minci dostat i v běžném oběhu, protože stále jde o zákonné platidlo. Prakticky je to ale spíš šťastná náhoda než spolehlivá strategie.

Zopakuje se to?

Aktuální emisní plán ČNB na roky 2026–2030 podobnou trojici oběžných dvacetikorun neobsahuje. Plán počítá hlavně s pamětními zlatými a stříbrnými mincemi a s oběžnou bankovkou 5 000 Kč s přítiskem. Zopakování modelu z roku 2018, při němž je oběžná mince vydána za nominální hodnotu a následně se promění ve sběratelský artikl dnes nikdo oficiálně neslibuje.

Kdo má doma dvacetikorunu s Masarykem, Štefánikem nebo Benešem, drží kousek numismatické historie za stokoruny. Kdo má proof nebo kompletní sadu, drží víc. A kdo čeká, že každý takový kus automaticky znamená tisíce, ten by měl nejdřív otočit minci a podívat se, co přesně na ní je.