Podvodní skanzen v lomu Borek: Potápěči schovali pod hladinu autobus i maketu ponorky, snaží se tak nasimulovat nebezpečí skutečných ponorů

Třicet metrů pod hladinou zatopeného hadcového lomu na Vysočině stojí kloubový Ikarus. Není tam náhodou, je součástí promyšleného tréninkového polygonu.

Foto: Stribrohorak - licence CC BY-SA 3.0

Slovo „skanzen“ svádí k představě podvodního muzea, kam se člověk zajde podívat jako na výlet. Lom Borek u Vilémova mezi Chotěboří a Golčovým Jeníkovem ale funguje jinak. Potopený autobus, makety ponorek, zatopený les, ukotvená plovoucí mina nebo figurky Sněhurky a sedmi trpaslíků tu nejsou proto, aby bavily. Jsou to orientační body a výcvikové překážky, které mají potápěče naučit rozhodovat se pod tlakem, v hloubce, ve tmě a v prostoru, odkud se nelze jednoduše vynořit.

Autobus v třiceti metrech a ponorka z fekálního vozu

Maďarský kloubový Ikarus leží na dně lomu zhruba ve třiceti metrech. Podle staršího akademického zdroje byl potopen v roce 2003; jak přesně se tam dostal, veřejně zdokumentované není. Radek Houfek, historicky nejviditelnější tvář lokality, v reportáži Českého rozhlasu z roku 2019 popsal, že atrakce do lomu umisťovali potápěči postupně po proměně těžebního provozu v potápěčský areál.

Vedle autobusu leží na dně i makety ponorek, Kaiten a Stejskanik. Právě Stejskanik má nejpikantnější původ: vznikl přestavbou fekálního vozu a pod hladinu se dostal už v roce 2001. K tomu Wartburg, člun, kajak, figurální objekty a zatopený les. Dohromady tvoří trasu, na které se potápěč potkává s novým úkolem každých pár metrů sestupu.

Proč je potopený autobus víc než kuriozita

Klíčový pojem je „overhead prostředí“, tedy situace, kdy se potápěč nemůže přímo vynořit k hladině, protože nad ním je strop. Uvnitř autobusu nebo makety ponorky takový strop existuje. A s ním přicházejí scénáře, které rekreační ponor na volné vodě nenabídne:

• Ztráta viditelnosti. Stačí neopatrný pohyb ploutví a zvířený sediment srazí viditelnost na nulu. PADI výslovně varuje, že nezkušený potápěč si takovou situaci dokáže vytvořit sám.
• Orientace k výstupu. V uzavřeném prostoru musí potápěč vědět, kudy ven, a mít plán B.
• Práce s plynem a vztlakem. Ve třiceti metrech roste spotřeba vzduchu, klesá čas na rozhodování a přibývá riziko dusíkové narkózy.
• Buddy kontakt. Ztratit partnera v nulové viditelnosti uvnitř vraku znamená dvě samostatné krize místo jedné.

Houfek v rozhovoru pro Český rozhlas zmínil, že v Borku trénují i jeskyňáři. Dává to smysl: autobus a ponorky simulují stres uzavřeného prostoru, aniž by potápěč musel vstoupit do skutečné jeskyně s jejími nepředvídatelnými průlezy. Jako plná náhrada jeskyně to nestačí (organizace GUE jasně rozlišuje nácvik overhead scénářů od reálných jeskynních ponorů), ale jako mezikrok pro overhead myšlení a krizové rozhodování je Borek funkční trenažér.

Potvrzuje to i Hasičský záchranný sbor ČR, jehož potápěči vodní záchranné služby tu cvičili orientaci, vyhledávání objektů a nouzové postupy v hloubkách 15 až 30 metrů.

Řízený vstup místo divoké romantiky

Starší reportáže vykreslují Borek jako trochu divoký lom, kam se prostě přijede a skočí. Realita roku 2026 je přísnější. Provozovatel Diveland / Divers Direct zavedl systém řízených vstupů: online registrace na borek.divers.cz, nahrání potápěčské certifikace, schválení účtu administrátorem, kód k bráně a evidence každého ponoru. Koupání je zakázáno. Nepotápěč smí do prostoru Borecké skály nahlédnout, ale do vody ne.

Ceník je přitom překvapivě lidový: jeden ponor stojí 150 Kč, celodenní potápění 300 Kč, roční permanentka 3 000 Kč. Studenti ve výcviku mohou do vody pod dohledem instruktora, úplný začátečník sám nikoli. Půjčení výstroje je řešitelné přes provozovatele, ale je potřeba ho domluvit předem, na místě veřejný ceník půjčovny vypsaný není.