Hranická propast stále nemá známé dno. Měření potvrdila hloubku přes 450 metrů, ale může to být jen začátek

Nejhlubší zatopená propast světa leží na Moravě, a po třech letech od posledního rekordu stále nikdo neví, kde končí.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

1. srpna 2022 se podvodní robot UX-1Neo ponořil do temné vody Hranické propasti a sonarovým mapováním potvrdil hloubku 450 metrů pod hladinou podzemního jezírka. Připočteme-li 69,5 metru suché části nad vodou, celková ověřená hloubka činí 519,5 metru. Číslo, které drží světový rekord v kategorii zatopených sladkovodních propastí. Jenže robot ve 450 metrech nezastavil proto, že narazil na dno. Zastavila ho technika. Záběry z ponoru ukazují, že propast pokračuje dál. Kam přesně, to zatím nikdo na planetě nedokáže říct.

Od Komenského mapy ke světovému rekordu

Hranická propast není žádná novinka. Jan Amos Komenský ji zakreslil do mapy Moravy už v roce 1627, jde o nejstarší krasový jev u nás zachycený v kartografickém díle. Systematický průzkum hloubek ale začal teprve ve 20. století a rekordy se tu zapisují od roku 1961.

Klíčový zlom přišel 27. září 2016. Toho dne se do propasti spustil zkušební podvodní robot Gralmarine a dosáhl hloubky 404 metrů. Tím Hranická propast sesadila z trůnu italskou Pozzo del Merro, která držela světové maximum s 392 metry. Rozdíl dvanácti metrů stačil na to, aby se moravská lokalita ocitla v databázi Guinness World Records.

O šest let později přijela mezinárodní expedice s robotem UX-1Neo firmy UNEXMIN GeoRobotics. Stroj vybavený vícepaprskovým sonarem, skenovacím sonarem a tlakovými čidly se 1. srpna 2022 protáhl úzkými průlezy a potvrdil nový rekord: 450 metrů pod hladinou jezírka. Rekord narostl, ale odpověď na základní otázku, kde je dno, nepřišla.

Proč nikdo nedosáhl dna

Představte si svislou trubici plnou neprůhledné vody, která se kolem dvoustého metru zužuje do labyrintu nazývaného Mikado. Napadané větve, kamení, boční chodby. Žádné GPS, žádné denní světlo, tlak odpovídající padesáti atmosférám. To je prostředí, v němž se musí pohybovat člověk i stroj.

Lidský sestup do takových hloubek je prakticky vyloučený. Polský potápěč Krzysztof Starnawski se v roce 2015 dostal na 265 metrů, a po výstupu strávil osm hodin v dekompresní komoře. Hlubší ponor by znamenal riziko, které dnes žádný potápěčský protokol nepřipouští.

Roboty mají jiné limity, ale limity to jsou. V roce 2016 zastavila průzkum délka komunikačního kabelu. V roce 2022 UX-1Neo narazil na strop svých provozních parametrů, maximální projektovaná hloubka platformy je 500 metrů. Navíc sonarová data z expedice pokrývají hlavní zatopenou šachtu, nikoli boční větve, a nebyla přímo napojena na GPS, takže jejich georeferencování vyžaduje dodatečné zpracování.

Podle veřejně dostupných materiálů UNEXMIN GeoRobotics by ideálním dalším krokem byl robot UX-2 s kapacitou až 1 500 metrů. Zatím ale žádná taková expedice nebyla potvrzena.

Geologická záhada jménem „Plocha X“

Od roku 2022 se nový hloubkový rekord neobjevil. Co se ale posunulo, je pochopení tvaru propasti. Při zpracování sonarových dat a propojení modelu suché a zatopené části vědci narazili na dosud nevysvětlený útvar, takzvanou „Plochu X“ v úrovni zhruba 369 až 454 metrů pod hladinou. Ročenka Správy jeskyní ČR za rok 2024 ho popisuje jako anomálii, která nezapadá do dosavadního geologického modelu.

A právě ten model je fascinující sám o sobě. Hranická propast nevznikla klasickým krasověním, kdy dešťová voda rozpouští vápenec shora. Tady hraje hlavní roli hydrotermální proces: vlažné uhličité minerální vody stoupající z hlubokých zlomů rozpouštějí horninu zezdola. V plynech, které z propasti unikají, se nachází i stopové helium pocházející ze zemského pláště z hloubky kolem 40 kilometrů. To neznamená, že dutina sama sahá tak hluboko, ale ukazuje to na existenci hlubokých zlomových cest, jimiž oxid uhličitý a helium migrují vzhůru.

Geologický text na oficiálním webu propasti pracuje s teoretickou hloubkou kolem jednoho kilometru. Materiály Správy jeskyní připouštějí, že definitivní hloubka může dosáhnout i několika kilometrů. Obojí jsou ale modely a hypotézy, ne změřené dno.

Živý svět v temnotě

Propast není jen geologický unikát. V suché části, v prostoru zvaném Rotunda, sídlí jediná známá letní podzemní kolonie netopýra velkého v České republice. Celkem tu bylo doloženo šestnáct druhů netopýrů, včetně prvního českého záznamu létavce stěhovavého. Z bezobratlých vynikají druhy Atheta spelaea a Chthonius heterodactylus, oba noví pro českou faunu, vázaní na izolované, temné a vlhké prostředí, které propast nabízí. Několik metrů pod hladinou jezírka žije blešivec Niphargus tatrensis, drobný korýš přizpůsobený životu bez světla.

Biologická hodnota lokality přitom úzce souvisí s tím, proč je průzkum tak obtížný. Propast je chráněná, přístup do výzkumných partií omezený a jakýkoli zásah musí respektovat křehký ekosystém.

Jak propast navštívit

Vidět Hranickou propast na vlastní oči může kdokoli, ovšem jen z vyhlídkové plošiny nad jezírkem, nikoli z výzkumných hloubek. Nejsnazší cesta vede od železniční stanice Teplice nad Bečvou po značené naučné stezce; do kopce je to zhruba patnáct minut chůze. Lesní terén zvládnou školní děti bez problémů, s kočárkem to ale podle našeho odhadu bude méně pohodlné, oficiální bezbariérové hodnocení trasy jsme nenašli.

Výlet se vyplatí spojit se Zbrašovskými aragonitovými jeskyněmi, které leží v bezprostředním sousedství a v sezoně od dubna do října mají pravidelný provoz. V okolí stojí za zastávku lázně Teplice nad Bečvou, zřícenina Svrčov, hrad Helfštýn nebo historické centrum Lipníku nad Bečvou.

Česko drží světový rekord v disciplíně, kterou si nevybralo: prostě tu je díra, jejíž dno zatím neexistuje na žádné mapě. A právě to je na Hranické propasti nejcennější: není to uzavřený objev, ale otevřená otázka, na kterou zatím nedokáže odpovědět ani člověk, ani stroj.