341 mincí v keramické nádobě leželo pod kořeny stromů u Humpolce. Nálezce dostal půl milionu, ale tržní cena je desetkrát vyšší

Kraj Vysočina vyplatil za unikátní poklad z třicetileté války přesně 470 700 Kč. Na sběratelském trhu by kompletní soubor zlata a stříbra mohl stát několikanásobek.

Foto: Picryl

Někdy na podzim roku 2015 vytáhl anonymní nálezce z okraje pole poblíž Horních Rápotic u Humpolce keramickou nádobu přikrytou druhou nádobou a překrytou drnem. Uvnitř leželo 341 mincí ražených mezi lety 1535 a 1642, zlato i stříbro z habsburských zemí, Nizozemska, Španělska, Osmanské říše i Sedmihradska. Poklad odevzdal. A tím vstoupil do oceňovacího režimu, který se řídí úplně jinými pravidly než aukční síně.

Jak se z „půl milionu“ stalo 470 700 korun

Mediální zkratka „dostal půl milionu“ je zaokrouhlení, které zakrývá zajímavější příběh. Podle mluvčí Kraje Vysočina Jitky Svatošové činila celková odměna přesně 470 700 Kč a skládala se ze dvou částí:

• 291 669 Kč – zákonná odměna vypočtená z ceny drahých kovů obsažených v nálezu.
• 179 031 Kč – mimořádný finanční dar, který schválilo zastupitelstvo Kraje Vysočina s odkazem na výjimečný význam a kompletnost souboru.

Zákon o státní památkové péči totiž u archeologických nálezů z drahých kovů stanoví odměnu až do výše ceny materiálu. U ostatních nálezů jde o maximálně deset procent kulturně-historické hodnoty podle odborného posudku. Stát tedy neplatí za raritu ani za sběratelskou poptávku. Platí za stříbro a zlato na váhu, a případně za to, jak moc je nález důležitý pro poznání minulosti. Podle Portálu veřejné správy se žádost podává u příslušného krajského úřadu.

Proč trh vidí jinou cenu

V médiích se opakovaně objevuje odhad tržní hodnoty kolem tří milionů korun. Primární odborný podklad pro tuto částku se nám v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, jde o sekundární odhad, ne o oficiální znaleckou expertizu. Přesto je mechanismus, který takový rozdíl vytváří, reálný a dobře pochopitelný.

Zákonná odměna oceňuje materiál. Trh oceňuje něco jiného: kompletnost souboru, provenienci, zachovalost jednotlivých ražeb a hlavně raritu. Jeden zlatý dukát z roku 1642 má jako kov hodnotu odpovídající aktuální ceně zlata. Tentýž dukát v aukci, s doloženou vazbou na třicetiletou válku a jako součást uceleného depotu, může vynést násobky. Kompletní soubor 341 mincí z jedenácti zemí tehdejší Evropy je pro sběratele příběh, který se nedá složit z jednotlivých nákupů.

Poctivé odevzdání nálezu proto neznamená „prodej pokladu státu za tržní cenu“. Znamená vstup do úplně jiného režimu, kde se počítá veřejný zájem a hmotnost kovu, ne aukční horečka.

Kdo poklad ukryl a proč se nevrátil

Archeolog Aleš Knápek v rozhovoru pro Český rozhlas Vysočina přirovnal keramickou nádobu k „bankovnímu účtu“ své doby. Majitel si podle něj vybíral z plateb nejkvalitnější ražby, mince, kterým se dalo důvěřovat i za hranicemi. Pestrost provenience neukazuje na sběratele kuriozit, ale na člověka, který rozuměl oběživu: možná obchodníka, možná soukeníka, možná někoho spojeného s vinopalným dvorem, který historici v okolí připomínají.

Důvod ukrytí je nasnadě. Třicetiletá válka přehnala přes Vysočinu vojska obou stran a majetek mimo dům byl bezpečnější než majetek v něm. Proč se pro poklad nikdy nevrátil, je už jen hypotéza. Knápek připouští přepadení, nemoc, náhlou smrt, zkrátka cokoli, co člověka v polovině sedmnáctého století mohlo srazit dřív, než stačil někomu prozradit místo úschovy. Historici se pokusili dohledat okolnosti i vlastnické vztahy k pozemku, ale ani sondáž v místě, ani studium archivů nepřinesly jasnou odpověď. Paměť na poklad prostě zanikla spolu s jeho majitelem.

Vysočina: kraj, který poklady vydává opakovaně

Horní Rápotice nejsou ojedinělý případ. V roce 2017 vyplatil Kraj Vysočina 47 000 Kč za depot 776 stříbrných mincí ze 14. až 16. století nalezený na Chotěbořsku, tehdy při praxi patnácti procent z finanční hodnoty nálezu. Rozdíl v odměně je markantní, ale vysvětlitelný: chotěbořský soubor neobsahoval zlato, pocházel z jiného období a kraj u něj nepřistoupil k mimořádnému daru.

Krajské noviny Vysočina z listopadu 2017 připomínají i starší odměny za nálezy v Dolní Čepí. Pro srovnání s celostátním kontextem: Novinky.cz uvádějí odměnu 565 000 Kč za nález v Opavě a 489 000 Kč za klokočovský depot 2 231 pražských grošů. Horní Rápotice vynikají právě kombinací zlata a stříbra, mezinárodní skladbou ražeb a vazbou na třicetiletou válku.

Co dělat, když najdete poklad, a co hrozí, když ho zatajíte

Zákon je jednoznačný. Archeologický nález je třeba oznámit Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu, případně přes obec, a to nejpozději druhý pracovní den po nálezu. Nález i naleziště musí zůstat beze změny minimálně pět pracovních dnů do odborné prohlídky. Kdo oznamovací povinnost nesplní nebo provádí neoprávněné výkopy, dopouští se přestupku, a podle zákona o státní památkové péči hrozí fyzické osobě pokuta až čtyři miliony korun.

Rápotický poklad byl veřejnosti poprvé představen v roce 2016 na výstavě „Poklady Humpolecka“ v Muzeu dr. Aleše Hrdličky v Humpolci. K červenci 2026 ale oficiální web muzea poklad mezi aktuálními expozicemi neuvádí, běží tam výstavy Petra Adamce a motoristická „Na plný plyn“. Hlavní budova na Horním náměstí 273 má v sezoně otevřeno od úterý do neděle, vstupné do stálých expozic stojí 90 Kč pro dospělého.

Nálezce z Horních Rápotic udělal to, co zákon žádá, a dostal za to necelý půl milion. Na sběratelském trhu by soubor mohl vynést řádově víc. Ten rozdíl není chyba systému, je to střet dvou světů, které měří hodnotu úplně jiným metrem.