Edison slíbil Teslovi odměnu přes milion Kč a pak mu řekl, že nerozumí americkému humoru. Začala válka proudů
Padesát tisíc dolarů za devět měsíců práce. Tolik podle Teslova vlastního vyprávění slíbil manažer Edisonovy firmy, a nikdy nezaplatil.
Obsah článku
Byl květen 1938, když sedmasedmdesátiletý Nikola Tesla pronesl projev pro Institute of Immigrant Welfare v New Yorku. Vzpomínal na své první měsíce v Americe, na rok 1884, kdy jako čerstvý přistěhovalec bez zázemí nastoupil do Edison Machine Works. Devět měsíců navrhoval a vylepšoval dynama a motory. Pracoval od deseti ráno do pěti dalšího rána. Když přišel pro slíbenou odměnu, Edison mu podle Teslových slov odpověděl: „Jste pořád Pařížan… až se z vás stane správný Američan, oceníte americký vtip.“ Tesla dal výpověď. A tím se rozjel příběh, který rozhodl o tom, jak bude vypadat moderní svět.
Legenda versus doložitelná fakta
Historka o padesáti tisících dolarech a americkém vtipu patří k nejsdílenějším příběhům z dějin techniky. Jenže má háček. Jediný dohledaný primární zdroj je Teslův projev z roku 1938, tedy pozdní reminiscence, ne dobový stenozáznam. Historik W. Bernard Carlson z Rutgers University navíc upozorňuje, že Tesla s Edisonem pravděpodobně neměl tolik přímého kontaktu, kolik legenda naznačuje. V Edisonově firmě strávil zhruba půl roku a kolem jeho práce se vedly spory o to, komu vlastně nové nápady patří.
To ale neznamená, že se nic nestalo. Tesla odešel, to je nesporné. A podle více zdrojů skončil jako nádeník – kopal příkopy pro kabely. Právě v téhle fázi se o něm začalo mluvit jako o mimořádně schopném technikovi bez peněz a bez laboratoře. Noví investoři mu nakonec dali obojí. A Tesla rozpracoval systém, který vzal Edisonovi budoucnost.
Dva světy na jednom drátě
Podstata sporu nebyla osobní. Šlo o to, jestli bude elektřina lokální služba pro pár bloků, nebo páteř moderní civilizace.
Edisonův stejnosměrný proud (DC) měl reálné výhody: stabilní napětí, jednoduchost, přímé napájení žárovek a motorů. Jenže nedokázal cestovat daleko. Každých pár set metrů potřeboval vlastní elektrárnu. Pro Manhattan to ještě šlo. Pro celou Ameriku ne.
Teslův střídavý proud (AC) řešil přesně tuto problematiku. Šel snadno transformovat na vysoké napětí, přenést na desítky i stovky kilometrů s minimálními ztrátami a na místě spotřeby zase snížit. Nebyl to jen lepší drát, byl to jiný obchodní model. Kdo ovládne AC, ovládne celou síť.
Průmyslník George Westinghouse to pochopil jako první. Koupil proto Teslovy patenty a nabídl mu odměnu 2,50 dolaru za každou sílu instalovaného výkonu. Tím začala skutečná válka proudů, ne mezi dvěma vynálezci, ale mezi dvěma průmyslovými impérii.
Mrtvá zvířata a elektrické křeslo
Edison se tvrdě bránil. Jeho tábor spustil veřejnou kampaň, která měla střídavý proud spojit se smrtí. Inženýr Harold Brown s Edisonovou zákulisní podporou veřejně usmrcoval zvířata střídavým proudem. Cíl byl jasný: přesvědčit veřejnost i zákonodárce, že AC je zabiják.
Vrcholem kampaně se stalo elektrické křeslo. Stát New York hledal „humánnější“ způsob popravy a Edisonův okruh prosadil, aby křeslo poháněl právě Westinghouseův generátor. Westinghouse odmítl stroj prodat. Brown ho přesto sehnal přes firmu Thomson-Houston v Bostonu, která obstarala použité Westinghouseovy generátory a nechala je doručit do věznic v neoznačených kontejnerech. Podle Smithsonian Magazine šlo o cílenou snahu spojit značku Westinghouse s popravami.
Paradoxně to nefungovalo. První poprava v roce 1890 proběhla tak zpackaně, že vyvolala spíš odpor k samotnému křeslu než ke střídavému proudu.
Chicago, Niagara a konec sporu
Dva momenty rozhodly definitivně. V roce 1893 osvítil Westinghouseův střídavý proud celou Světovou výstavu v Chicagu; 27 milionů návštěvníků vidělo na vlastní oči, že AC funguje bezpečně a ve velkém měřítku. Byl to PR triumf, který žádná kampaň s mrtvými psy nedokázala vymazat.
O dva roky později spustila niagarská elektrárna přenos energie do Buffala. Vzdálenost přes třicet kilometrů, výkon průmyslového rozsahu. Tohle DC systém nedokázal. Niagara nebyla jen demonstrace, byla to infrastrukturní tečka za sporem.
A nebyl to jen americký příběh. Už v srpnu 1891 proběhl v Evropě přenos třífázového střídavého proudu na trase Lauffen–Frankfurt nad Mohanem, dlouhé 176 kilometrů. Stejný spor se řešil i v českých zemích: František Křižík stavěl na stejnosměrném proudu, Emil Kolben prosazoval střídavý. Žižkovská elektrárna z roku 1889 ještě běžela na DC, ale brněnská městská elektrárna z let 1897–1898 už vyráběla moderní AC.
Vítěz bez peněz
AC zvítězil. Ale Tesla z toho bohatý nevyšel. Když se Westinghouse dostal pod tlak investorů a hrozil mu krach, Tesla roztrhal licenční smlouvu a vzdal se budoucích příjmů. Podle odhadů Franklin Institute šlo o miliony dolarů, které by mu plynuly po desetiletí. Edison mezitím vybudoval průmyslové impérium, z něhož vyrostla General Electric.
Tesla zemřel v lednu 1943 v newyorském hotelu, sám a bez velkého majetku. Jeho papíry dočasně zajistil úřad Alien Property Custodian kvůli obavám z plánů na částicovou zbraň. Z jeho zásuvky dnes teče střídavý proud do každé české domácnosti, 230 voltů, 50 hertzů. Adaptér v telefonu ho pak potichu převede zpátky na stejnosměrný. Edison by se možná zasmál. Americkým humorem.