Při umělém oplodnění rozhodují detaily. Co umí IVF a kdy nastupuje asistovaný hatching

Co se vlastně děje ve chvíli, kdy se oplodnění přesune z těla ženy do laboratoře? Moderní reprodukční medicína dnes využívá technologie, které dokážou podpořit početí i v situacích, kdy přirozená cesta selhává.

Zdroj obrázku: fizkes / stock.adobe.com

Reprodukční medicína za poslední desetiletí ušla obrovský kus cesty. To, co bývalo jen tichou nadějí, je dnes celá řada konkrétních laboratorních postupů, které dokážou početí pomoct na svět. Když příroda z různých důvodů váhá, nastupují přesné metody, které dávají vajíčku, spermii i vznikajícímu embryu lepší výchozí pozici, aniž by se snažily nahradit přirozené početí. Za každým párem přitom stojí jiný příběh, a právě proto se vyplatí rozumět tomu, co se v laboratoři vlastně děje.

IVF: když se početí přesune do laboratoře

Zkratka IVF vychází z latinského in vitro fertilizace. Jde o metodu, při níž se vajíčko a spermie spojí v laboratorních podmínkách pod dohledem embryologa.

Celý cyklus IVF trvá zhruba dva až tři týdny a skládá se z několika navazujících kroků. Nejprve žena podstoupí hormonální stimulaci, která podpoří dozrávání většího počtu vajíček. Ta se následně při krátkém zákroku odeberou a v laboratoři spojí se spermiemi. Pokud je počet spermií nízký nebo mají sníženou pohyblivost, může embryolog využít metodu ICSI, při níž vybranou spermii vpraví přímo do vajíčka. Vzniklá embrya se pak několik dní vyvíjejí pod pečlivým dohledem a to nejperspektivnější z nich se následně přenese do dělohy, kde může dojít k jeho uhnízdění.

Asistovaný hatching: jemná pomoc embryu při uhnízdění

I dobře se vyvíjející embryo musí překonat ještě jednu překážku. Musí se dostat ven ze svého obalu. Tomu tenkému průhlednému obalu se odborně říká zona pellucida a embryo z něj musí takříkajíc vyklouznout, aby se uchytilo ve sliznici dělohy. Právě tomuhle okamžiku se říká hatching, tedy líhnutí.

U některých embryí ale bývá uvolnění z obalu obtížnější. Někdy to dávají odborníci do souvislosti s vyšším věkem ženy nebo s tím, že embryo prošlo zmražením a následným rozmražením. A přesně do téhle situace míří asistovaný hatching. Embryolog pomocí laseru, jemného nástroje nebo speciálního roztoku vytvoří v obalu nepatrný otvor, případně ho v jednom místě ztenčí. Embryu tak může usnadnit uvolnění z obalu, které je důležitým krokem před samotným uhnízděním v děložní sliznici.

Asistovaný hatching se ale nehodí pro každou ženu. Jestli má v konkrétním případě smysl, vždy posuzuje lékař společně s embryologem.

Technologie, která respektuje individuální příběh

Moderní technologie samy o sobě dítě nezajistí. Dokážou ale pomoci ve chvílích, kdy některý z přirozených kroků početí neprobíhá tak, jak by měl. IVF, ICSI nebo asistovaný hatching jsou příkladem toho, jak dnes věda a medicína dokážou podpořit proces, který byl ještě před několika desetiletími mnohem obtížněji ovlivnitelný.

Zdroje:

• Mayo Clinic. In vitro fertilization (IVF). Dostupné z: https://www.mayoclinic.org/tests-procedures/in-vitro-fertilization/about/pac-20384716
• Cleveland Clinic. IVF Procedures. Dostupné z: https://my.clevelandclinic.org/departments/fertility/lab/ivf-procedures
• Johns Hopkins Medicine. Assisted Hatching. Dostupné z: https://www.hopkinsmedicine.org/gynecology-obstetrics/specialty-areas/fertility-center/infertility-services/assisted-hatching