Kamenný vodopád Šomoška tvoří ohnuté čedičové sloupy. Vznikly díky chladnutí lávy

Devět metrů vysoká stěna z bazaltových sloupů nevznikla náhodou; její geometrii diktoval tvar sopouchu staré sopky.

Foto: Slavomír Frešo - licence CC BY-SA 4.0

Devět metrů vysoká stěna z bazaltových sloupů nevznikla náhodou; její geometrii diktoval tvar sopouchu staré sopky.

Na jižním Slovensku, pár kroků od maďarské hranice, stojí útvar, který vypadá jako zamrzlá kaskáda. Žádná voda tu ale nepadá. „Kamenný vodopád“ v Národní přírodní rezervaci Šomoška je odkryv čedičových sloupů, které se po svahu sklánějí pod úhly 60 až 80 stupňů, místy leží téměř vodorovně. Pojmenování vodopád je čistě vizuální, sloupy po stěně „stékají“ jako ztuhlý proud. Jenže právě ta ohnutá geometrie dělá z lokality něco víc než hezkou fotku. Je to čitelný geologický řez do nitra malé sopky, která tu byla aktivní před 4,08 milionu let.

Proč jsou sloupy ohnuté, a ne rovné

Sloupcovitá odlučnost bazaltu funguje jednoduše: homogenní láva při pomalém chladnutí zmenšuje objem, praská do pravidelných polygonálních prizem a ty rostou kolmo k ploše, odkud se šíří chlad. Na rovném povrchu vzniknou rovné sloupy jako na české Panské skále, typické ukázce „čedičových varhan“.

V Šomošce ale láva tuhla uvnitř asymetrického sopouchu. Chladicí plochy nebyly vodorovné, sledovaly šikmou vnitřní stěnu vulkanického kanálu. Sloupy proto od počátku rostly pod úhlem: na východním svahu se sklánějí o 60 až 80 stupňů, na západní straně tělesa jsou nakloněné jen o dvacet stupňů, některé leží prakticky horizontálně. Nejde o pozdější deformaci. Sloupy nikdo neohnul; narodily se ohnuté.

Šířka jednotlivých sloupů se pohybuje kolem 15 až 20 centimetrů, což je výrazně méně než u masivních hexagonů Giant’s Causeway v Severním Irsku. Tenké průřezy a vějířovité uspořádání vázané přímo na přívodní kanál sopky, to je kombinace, kterou oficiální zdroje Novohrad-Nógrád geoparku označují za evropsky vzácnou.

Hrad, který odkryl geologii

Devítimetrová stěna nebyla vždy vidět. Odkryli ji ve 14. století středověcí stavitelé hradu Šomoška, kteří potřebovali kámen. Těžba bazaltu pro hradní zdi doslova obnažila řez sopečným tělesem. Paradox: destruktivní činnost člověka vytvořila geologickou atrakci, která dnes lokalitu chrání.

Hrad samotný stojí na témže vulkanickém útvaru. Zřícenina a kamenný vodopád tak tvoří jeden celek, historický i geologický. Návštěvní doba hradu je aktuálně pondělí až pátek 9:00–17:00, o víkendech do 18:00.

Širší sopečná krajina Cerové vrchoviny

Šomoška není osamělá skála uprostřed ničeho. Cerová vrchovina zažila bazaltický vulkanismus po dobu téměř čtyř milionů let, přibližně od pěti milionů let do 1,2 milionu let před současností. Vznikaly tu maary, struskové kužely a lávové pokrovy. Mačací lávový pokrov v bezprostředním okolí pokrývá plochu 14 km² a je označován za největší ve střední Evropě.

Po skončení sopečné činnosti eroze vypreparovala přívodní kanály, žíly a diatrémy. Šomoška je jedním z těchto „pozůstatků“, tedy bazalt přívodního kanálu s křivočarými sloupy, jak jej popisuje vulkanolog Szabolcs Harangi ve studii o vulkanickém dědictví geoparku.

Srovnání s evropskými ikonami

Lokalita	Typ sloupů	Specifikum
Giant’s Causeway, Severní Irsko	Rovné hexagonální	Masivní průřezy, horizontální expozice
Staffa, Skotsko	Převážně rovné, místy zakřivené	Reakce na nerovný paleoreliéf
Svartifoss, Island	Rovné, visící nad vodopádem	Sloupy rámují skutečný vodní proud
Panská skála, Česko	Rovné, vertikální	Typická ukázka sloupcovitého rozpadu
Čedičová žíla Boč, Česko	Vějířovité	Nejbližší česká analogie k Šomošce
Šomoška	Ohnuté, vějířovité, 60–80°	Vazba na asymetrický sopouch

Pro českého návštěvníka je Boč zajímavý kontrapunkt, AOPK ČR u něj výslovně uvádí vějířovité uspořádání sloupů. Přesto je Šomoška jiná liga: celková výška odkryvu, vazba na vulkanický neck a čitelná změna sklonu z jedné strany tělesa na druhou nemají v českém prostoru přímou obdobu.

Jak se tam dostat

Ze slovenské strany vede k vodopádu naučný chodník dlouhý 1,6 km s převýšením 106 metrů a osmi zastávkami; startuje v obci Šiatorská Bukovinka v okrese Lučenec. Z maďarské strany je přístup přes obec Somoskő u Salgótarjánu, kde bývalý lom funguje jako geologický park vzdálený 700 metrů od autobusové konečné. V rezervaci je pohyb povolen jen po značených trasách.

Pro českého výletníka jde spíš o víkendový cíl než o odpolední odbočku. Odměnou ale není jen vodopád, trasa zahrnuje i kamenné moře, jezírka a zříceninu hradu. Krátký okruh, který spojuje geologii se středověkem na jednom kopci.

Devět metrů ztuhlé lávy, čtyři miliony let ticha a jeden středověký lom, který to celé odhalil. Šomoška je důkaz, že tvar sopky se zapíše do kamene, doslova, sloup po sloupu.