Plaský klášter chrání dubové piloty tím, že je trvale drží pod hladinou vody

Necelých 25 kilometrů od Plzně stojí barokní budova na pěti tisících dubových kůlech, které nesmějí vyschnout. Jinak se zřítí.

Foto: Slleeper - licence CC BY-SA 3.0

Představte si stavbu, jejíž největší nepřítel není povodeň, požár ani válka, ale sucho. Konvent bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích navrhoval na počátku 18. století Jan Blažej Santini-Aichel společně s opatem Evženem Tyttlem a oba věděli, že bažinaté údolí řeky Střely není problém, který je třeba překonat. Je to přednost, kterou je třeba využít. Do základů proto zarazili přes 5 103 dubových pilot, položili na ně rošt z podélných a příčných trámů a celou konstrukci nechali trvale zaplavenou vodou. Ne omylem. Záměrně.

Proč dřevo pod vodou nehnije

Princip je prostý a zároveň neintuitivní. Dub ponořený ve vodě nemá přístup ke kyslíku, a proto nehnije. Naopak postupně tvrdne, podle odborného leporela NPÚ po staletích v podstatě „zkamení“. Voda tu funguje jako konzervační médium, ne jako hrozba. Nosné zdivo je od hladiny odděleno vrstvou břidlice, která brání vzlínání vlhkosti do stěn. A s přebytečnou vlhkostí v interiéru pomáhá soustava vzdušníkových chodeb, které zajišťují cirkulaci vzduchu pod podlahami.

Nejde tedy o to, že by klášter „stál na vodě“ jako na jezeře. Jde o přesně řízený systém, ve kterém má každý prvek svou roli: piloty nesou, voda konzervuje, břidlice izoluje, vzduch větrá. Stačí, aby jeden článek selhal, a celá rovnováha se naruší.

Tři vodovody, dvě zrcadla, jedna královská štola

Barokní mniši nepřivedli do základů vodu z jednoho pramene a nespoléhali na to, že vše dobře dopadne. Systém zásobovaly tři vodovody z okolních svahů, vedené dřevěným potrubím. Čerstvá voda se musela neustále obměňovat a pohybovat, stojatá by začala hnít a pilotám by škodila stejně jako sucho. Naplaveniny zachytávaly štěrkopískové filtry, přebytky odváděla takzvaná Královská štola přímo do Střely.

Kontrolu hladiny umožňovala dvě vodní zrcadla, velké jímky ukryté pod protilehlými trojramennými schodišti konventu. Nešlo o dekoraci ani o fontánu. Byla to měřicí místa, kde se ověřovalo, jestli voda správně proudí, zda jí přitéká dostatečné množství a zda dosahuje správné výšky. Santini je začlenil do architektury tak elegantně, že dnes návštěvníci často nechápou, proč se pod monumentálním schodištěm leskne vodní hladina.

Co se stane, když voda zmizí

Odpověď známe, protože se to už stalo. Ve druhé polovině 20. století systém postupně přestal fungovat. Původní vodovody zanikly, přítok se zastavil, hladina klesla. Důsledky na sebe nenechaly čekat: provlhlé zdi, plísně, narušená statika. Budova, která tři sta let stála pevně díky vodě, začala chátrat kvůli jejímu nedostatku.

Od roku 1993 probíhají průzkumy a postupná obnova. V roce 2021 se podařilo obnovit přítok do severního vodního zrcadla, ne však z původních pramenů, ale provizorně ze studny v opatském sklepě. Kastelán Pavel Duchoň v reportáži Českého rozhlasu z února 2026 popsal, že hladina je v normě a čtyřikrát denně se kontroluje její výška, teplota i kvalita vody. Klášter na vodě je dnes klášter na infuzi: funguje, ale závisí na nepřetržitém dohledu.

Klimatická data přitom nejsou uklidňující. Zpráva o životním prostředí ČR za rok 2024 uvádí na Střele v profilu Plasy 56 dní hydrologického sucha. A aktualizovaná národní adaptační strategie zmiňuje pilotové základy historických staveb typu Plasy výslovně jako ohrožené: vyschne-li zdroj vody, může dojít ke zřícení celé stavby. Veřejně dostupný krizový plán pro takový scénář se nám zatím nepodařilo dohledat.

Unikát, který nemá v Česku obdobu

Princip dřevěných pilot pod vodou není sám o sobě výjimečný; na podobném základě stojí historické domy v Amsterdamu i paláce v Benátkách. Plaský unikát spočívá ale v kombinaci: trvale zaplavené piloty, aktivně řízený přítok čisté vody, barokní klášterní architektura světové úrovně a podzemí přístupné veřejnosti. Srovnatelně doložený případ se nám v českém kontextu nepodařilo dohledat.

Obnovu navíc komplikuje roztříštěnost správy. Konvent, prelaturu a sýpky spravuje NPÚ; pivovar a ležácké sklepy Národní technické muzeum; kostel sv. Václava s hrobkou Metternichů město Plasy a románskou baziliku, jedinou dochovanou předgotickou cisterciáckou sakrální stavbu v Čechách, římskokatolická farnost. Voda a podzemní vazby přitom hranice jednotlivých správců nerespektují.

Jak se tam podívat

Plasy leží přímo u silnice I/27, z Plzně se sem dostanete autem, vlakem po trati 160 i autobusem zhruba za 40 minut. Část areálu je volně přístupná bez vstupenky. Pro pochopení vodního systému jsou klíčové dva okruhy:

• Cisterciácký klášter – základní trasa trvající 75 minut, která vysvětluje technické řešení základů i architekturu konventu.
• Vodní systém – speciální okruh trvající 60 minut, určený pro maximálně 15 osob. Návštěvníci uvidí kontrolní vodní zrcadla, projdou vzdušníkovými chodbami i klášterním vězením. Správa doporučuje baterku a pevnou obuv.

Od 30. června 2026 je po obnově znovu otevřena i sýpka s hodinovou věží, takže z Plas se dá udělat celodenní výlet, ne jen zastávka na jednu prohlídku.

Největší paradox kláštera v Plasích není to, že mu do základů teče voda. Je to fakt, že tři sta let stará stavba přežije jen tehdy, když ji někdo každý den aktivně drží při životě: čtyři kontroly denně, provizorní studna místo zaniklých pramenů a nervózní pohled na statistiky sucha.