V egyptské Minyi odkryli starověké hrobky. Dost možná odkazují k jednomu z nejstarších egyptských králů

V Jabal Al-Tair odkryli archeologové dvě hrobky staré přes pět tisíc let. Jejich stavba připomíná hrob jednoho z nejstarších egyptských králů.

Foto: PxHere

Egyptské úřady oznámily 20. června 2026 nález, který nemá v guvernorátu Minya obdobu. V lokalitě Jabal Al-Tair v Horním Egyptě, oblasti známé spíš díky koptskému klášteru na trase Svaté rodiny, odkryl tým Nejvyšší rady pro památky dvě raně dynastické hrobky z období zhruba 3100–2686 př. n. l. K nim se přidaly starší předdynastické pohřby i mladší hroby z Pozdní doby. Jedno místo, tisíciletí pohřbívání. A Architektura podle egyptských archeologů připomíná hrobku krále Dena v Abydu, která je považována za první hrobku se schodištěm vedoucím do pohřební komory.

Dvě hrobky a vrstvy sahající do pravěku

První z odkrytých hrobek má neobvyklý geometrický půdorys a stěny, které se směrem nahoru postupně ztenčují. Část konstrukce už ve starověku někdo rozebral, pravděpodobně kvůli kamenným blokům, které posloužily jinde. Druhá hrobka je té první velmi podobná, zachovala se ale lépe, a právě díky ní mohou archeologové rekonstruovat původní podobu obou staveb.

Pod raně dynastickou vrstvou mise narazila na předdynastické pohřby. Těla ležela ve skrčené poloze na rostlinných rohožích, obklopená černočervenou keramikou typickou pro období Naqada II a III, tedy zhruba 3500–3100 př. n. l. Jde o standardní hornoegyptský funerální repertoár, který ukazuje, že Jabal Al-Tair nebyl na okraji tehdejších předstátních sítí. Naopak: ležel přímo v proudu kultury, z níž o staletí později vyrostl sjednocený Egypt.

Nejmladší vrstva patří Pozdní době (747–332 př. n. l.). Obsahuje individuální i kolektivní pohřby se zbytky dřevěných rakví. Přesný počet těchto hrobů egyptské úřady zatím nezveřejnily.

Stopa vedoucí k pyramidám

Egyptský ministr turismu a památek i Nejvyšší rada pro památky rámují nález jako důležitý článek v debatě o vývoji pohřební architektury, od raných komorových staveb přes stupňovité pyramidy až k těm pravým. Srovnání s hrobkou krále Dena v Abydu není náhodné. Denova hrobka z 1. dynastie je v odborné literatuře považována za architektonickou inovaci, která poprvé zavedla sestupné schodiště do podzemní komory. Řešení, jež se pak opakovalo a proměňovalo po celou Starou říši.

Detailní plánovou komparaci obou lokalit ministerstvo zatím nezveřejnilo. Podle nás je ale podstatné už samotné zjištění, že podobný konstrukční princip existoval i ve středním Egyptě, stovky kilometrů od Abydu. Jabal Al-Tair tak není osamělá revoluce, ale cenný nový datový bod, který názorně posiluje teorii postupného vývoje od raných monumentálních hrobek k pyramidovým komplexům.

Proč zrovna Minya, a proč pořád znovu

Minya leží mezi Beni Suefem a Asjútem, podél Nilu s pouštním zázemím na obou březích. Pro egyptologii je to paradoxní region: obrovský potenciál, ale nerovnoměrný výzkum. Egyptské ministerstvo turismu a památek samo v roce 2020 označilo Minyu za „z velké části neprozkoumanou oblast plnou potenciálních objevů“. A odborná literatura upozorňuje na nápadnou mezeru v archeologických datech pro velkou část středního Egypta.

Přesto, nebo právě proto, se tu v posledních letech objevy vrší:

• Tuna al-Gabal, 2019: Ptolemaiovské pohřební komory s velkým množstvím mumií, ostrak a papyrů.
• Al-Ghoreifa, 2020: Hrobky velekněží z Pozdní doby s asi dvaceti rakvemi, více než deseti tisíci ušebti a stovkami amuletů.
• Al-Bahnasa: Řecko-římské hroby s mumiemi, terakotami a ptolemaiovské hrobky se „zlatými jazyky“ a výjevy bohyň.

Všechny tyto nálezy byly mediálně vděčné: mumie, zlato, nápisy. Jenže Jabal Al-Tair je jiný případ. Je výrazně starší a jeho hlavní hodnota neleží v inventáři cenností, ale v architektuře a v tom, jak dlouho se na jednom místě pohřbívalo. Rozpětí od Naqady II po Pozdní dobu znamená kontinuitu přesahující tři tisíce let.

Co zatím nevíme, a kdy se to dozvíme

Vykopávky v Jabal Al-Tair pokračují. Egyptské úřady avizují další objevy, ale harmonogram ani jméno odborného časopisu, kde by měla vyjít podrobná publikace, zatím venku nejsou. Čeští archeologové z Českého egyptologického ústavu na Filozofické fakultě UK, kteří v Egyptě dlouhodobě pracují, působí v Abúsíru a na jihu Sakkáry; v Minyi česká mise aktuálně aktivní není.

O zpřístupnění lokality turistům se oficiální zpráva nezmiňuje. Navštívit lze zatím klášter Jabal Al-Tair na trase Svaté rodiny, který ministerstvo rozvíjí jako poutní destinaci. Samotný archeologický výkop ale zůstává pracovištěm, ne muzeem pod širým nebem.

Největší tajemství Minyi tentokrát nespočívá ve zlatě ani v neporušených mumiích. Spočívá v tom, že jedno místo na okraji pouště dokázalo přitahovat mrtvé a jejich živé pozůstalé, po více než tři tisíciletí. A že teprve teď začínáme chápat proč.