Pod Jeruzalémem objevili starověký tunel. Mohutná stavba zatím nemá jednoznačné vysvětlení

Padesát metrů dlouhá chodba vytesaná do skály, bez jediného střepu keramiky uvnitř. Archeologové nevědí, kdy ani proč vznikla.

Foto: Picryl

Když tým Izraelského památkového úřadu (IAA) kopal v květnu 2026 na jižním okraji Jeruzaléma před plánovanou výstavbou nové obytné čtvrti, narazil nejprve na přirozenou krasovou dutinu. Teprve po dalším postupu se ukázalo, že dutina přechází v něco úplně jiného: uměle vytesanou podzemní chodbu s pečlivě opracovanými stěnami, přístupovou šachtou se schodištěm a možnou ventilací ve stropě. Stavba, která musela stát obrovské úsilí. A přesto po sobě nezanechala prakticky žádnou stopu, která by řekla, kdo ji vytesal a proč.

Chodba, která odmítá zařazení

Tunel leží poblíž kibucu Ramat Rachel, jen několik set metrů od archeologicky významných lokalit Mordot Arnona a Tel Ramat Rachel. Dosud prozkoumaná délka činí přibližně 50 metrů, výška místy dosahuje pěti metrů a šířka kolem tří metrů, tedy rozměry, které z chodby dělají spíš podzemní halu než úzký průlez. Při odkrytí byl celý prostor vyplněný nánosy zeminy a dalšího materiálu splaveného vodou, které se v něm hromadily po staletí, možná tisíciletí.

Vedoucí výzkumu Sivan Mizrachiová a Zinovi Mackevič popsali nález jako mimořádný. Okresní archeolog Amit Re’em k tomu pro Ynet uvedl, že tým byl „ohromen a udiven“. Ne proto, že by tunel popíral dosavadní znalosti o dějinách města. Spíš proto, že tak velká a zjevně promyšlená stavba odmítá jakékoli obvyklé zařazení.

Proč to není vodní tunel

První a nejlogičtější hypotéza zněla jasně: vodní dílo. Jeruzalém má s podzemními vodními systémy bohatou zkušenost. Stačí připomenout slavný Chizkijášův (Siloamský) tunel: 533 metrů dlouhou chodbu z doby kolem roku 700 př. n. l., která přiváděla vodu z pramene Gíchon do Siloamského rybníka. Jenže právě srovnání s takovými stavbami novou chodbu z kategorie vodních děl vyřadilo.

Klíčové rozdíly:

• Žádná omítka. Starověké vodní tunely v Jeruzalémě mají po celé trase hydraulickou omítku, která těsní pukliny a brání průsakům. Stěny nového tunelu jsou holé.
• Žádné stopy po vodě. Uvnitř chybí usazeniny typické pro dlouhodobý průtok nebo stojatou vodu.
• Žádný zdroj. V bezprostředním okolí není doložen podzemní pramen ani jiný vodní zdroj, ke kterému by chodba mohla směřovat.

Souhrn těchto tří znaků stačil archeologům k tomu, aby vodní hypotézu opustili.

Křída, vápno a podzemní lomy

Pozornost se proto přesunula k jiné možnosti: těžba. Na podlaze tunelu se našel odpad odpovídající opracování kamene a geologický kontext tuto úvahu podporuje. Hřeben Ramat Rachel je tvořen měkkou senonskou křídou překrytou tvrdší vrstvou takzvaného nari, přírodního vápencového krunýře, který byl v oblasti po tisíciletí hlavní stavební surovinou. Přímo v lokalitě jsou doloženy četné povrchové lomy.

Podzemní těžba přitom v Jeruzalémě není anomálie. Odborná typologie jeruzalémských lomů rozlišuje i kategorii jeskynních lomů, tedy lomů, které pod povrchem vytvářejí kaverny a tunely. IAA navíc v roce 2023 publikovala nález křídového lomu s jeskynním výrobním komplexem na hoře Scopus, jen pár kilometrů odtud. Hypotéza, že tunel u Ramat Rachel sloužil k dobývání konkrétní geologické vrstvy pod tvrdou povrchovou krustou, tedy není výstřel do tmy. Zapadá do známého vzorce.

Druhá varianta v rámci téže logiky počítá s výrobou vápna, tedy pálením vytěžené křídy přímo v podzemí nebo v jeho blízkosti. Obě verze ale naráží na tentýž problém: chybí datovatelné předměty. Žádná keramika, žádné mince, žádné organické zbytky vhodné pro radiokarbonovou analýzu. Část trasy je navíc zřícená, takže není jasné, kam chodba pokračuje a kde končí.

Paradox bez odpovědi

Největší záhada tunelu nespočívá v jeho rozměrech ani v tajemné funkci. Spočívá v tom, že tak pracná stavba po sobě nezanechala skoro žádnou datovatelnou stopu. Kdo investoval týdny nebo měsíce práce do ražby pětimetrové chodby ve skále, musel mít důvod, a lidé s důvodem obvykle zanechávají stopy. Nářadí, odpad, jídlo, rozbité nádoby. Tady nic.

Geografická blízkost správních center z doby železné (Mordot Arnona fungovala jako administrativní středisko v pozdním 8. a první polovině 7. století př. n. l.) nabízí lákavý chronologický rámec. Sama o sobě ale jako datace nestačí. Pokud se v zásypu nebo u vstupu najde vazba na stejné stavební období, posune to tunel do konkrétnějšího historického kontextu. Pokud ne, může zůstat interpretačně neukotvený natrvalo.

Co bude dál

Podle oznámení IAA má být tunel začleněn do veřejného archeologického parku v rámci nové čtvrti, která počítá s téměř 500 bytovými jednotkami, školou a komerčními plochami. Termín zpřístupnění zatím nikdo neuvedl a vzhledem k probíhajícímu výzkumu a zříceným úsekům to nejspíš ještě potrvá.

Zbývá technická analýza opracování skály, podrobnější geologický průzkum a naděje, že dosud neprozkoumané části trasy přece jen vydají něco, co půjde datovat. Jeruzalémské podloží má ve zvyku překvapovat: krasové vrstvy při každém novém stavebním zásahu otevírají prostory, o kterých nikdo nevěděl. Tunel u Ramat Rachel je zatím nejnovější z nich. A ze všech možná nejmlčenlivější.