Botanický poklad na venezuelských tepui. Mezinárodní expedice objevila na stolových horách neznámé orchideje

Na pískovcových stolových horách Venezuely, kde se oblaka zarážejí o dvoukilometrové stěny, botanici popsali orchidej, kterou dosud nikdo neznal. Pojmenovali ji jazykem lidí, kteří tuto krajinu znají nejdéle.

Foto: geoff mckay - licence CC BY 2.0

Žádní dinosauři, žádné jurské ještěrky. To, co vědci našli na vrcholcích tepui v Guianské vysočině, je v jistém smyslu pozoruhodnější: ekosystém tak dlouho odříznutý od okolního světa, že si vytvořil vlastní pravidla. Na plošinách, kde pískovcové skály pamatují dobu dávno před prvními květinami, roste orchidej se žlutými květy a bílým pyskem, která nemá protějšek nikde jinde na planetě. Jmenuje se Epidendrum katarun-yariku a její vědecký popis, publikovaný v roce 2020 v časopise Phytotaxa, teď znovu obíhá světovými médii. Důvod je prostý: příběh „ztraceného světa“ nepřestává fascinovat. A tentokrát má i jméno v jazyce pemón.

Ostrovy v oblacích

Tepui jsou stolové hory tvořené prekambrickým pískovcem starým téměř dvě miliardy let. V Guianské vysočině jich je přes šedesát. Strmé stěny vysoké stovky metrů je oddělují od okolní nížiny tak důkladně, že vrcholy fungují jako biologické ostrovy, každý s vlastní sadou druhů, které se po miliony let vyvíjely v izolaci.

Právě tady se zrodila literární představa „ztraceného světa“. Arthur Conan Doyle zasadil svůj román z roku 1912 na fiktivní stolovou horu inspirovanou Roraimou, nejvyšší z tepui na trojmezí Venezuely, Brazílie a Guyany. Hora je pro domorodé Pemóny posvátná, spojená s rituály a staletou znalostí krajiny. Pro biology je laboratoří endemismu: odborná syntéza publikovaná na Technické univerzitě v Delftu uvádí, že vrcholová flóra a fauna tepui patří k nejizolovanějším na světě. Mnoho druhů obývá jediný vrchol. Nikde jinde je nenajdete.

Orchidej, která čekala na jméno

Mateusz Wrazidlo ze Slezské technické univerzity v polských Gliwicích a Eric Hágsater z mexického Herbaria AMO popsali Epidendrum katarun-yariku na základě sběrů z nadmořských výšek 1 380 až 2 400 metrů. Orchidej roste na vrcholových plošinách a horních sutích, kde se teploty pohybují výrazně níž než v okolní nížině a vzduch je trvale prosycený vlhkostí.

Jak ji poznat? Oproti nejbližšímu příbuznému Epidendrum secundum, který má růžové květy, má katarun-yariku žluté kališní a korunní lístky, bílý až světle žlutý pysk a nápadný sytě žlutý pakalus. Je to kombinace barev, kterou autoři popisu označují za diagnostickou; na tepui ji nelze zaměnit.

Ale nejzajímavější je jméno. „Katarun-yariku“ pochází z jazyka pemón arekuna a odkazuje na lokalitu, kde orchidej roste. Autoři ho zvolili po konzultaci s místní komunitou. Botanický kód to umožňuje (specifické epiteton může být vzato z jakéhokoli zdroje), ale v praxi se domorodé jazyky v taxonomii prosazují pomalu. Komentář v Communications Biology konstatuje, že taxonomové sice stále častěji konzultují názvy s domorodými komunitami, většinovým postupem to ale zatím není. Tady se do oficiální databáze Královských botanických zahrad v Kew dostal jazyk lidí, kteří krajinu znají staletí před příchodem prvního evropského sběratele.

Jak se tam vůbec dostat

Roraima je jedním z mála tepui, kam se dá vystoupat pěšky. Z venezuelské strany vede trasa, kterou ročně absolvuje zhruba 3 500 turistů, vždy s pemónskými průvodci a nosiči. Výstup trvá několik dní a vede přes savanu, tropický les a nakonec strmou stěnu.

Většina ostatních vrcholů je ale mimo dosah běžného trekkingu. Vědecké expedice se na ně dostávají vrtulníky, s omezenými časovými okny a složitě získávanými povoleními. Odborný přehled ve Frontiers in Plant Science opakovaně zdůrazňuje odlehlost a nepřístupnost těchto lokalit. Právě proto zůstává řada vrcholů z botanického hlediska prakticky neprozkoumaná. Prostor pro další objevy tam reálně existuje; autoři popisu katarun-yariku sami upozorňují, že v oblasti čekají na popis další blízce příbuzné barevné formy.

Svět, kterému docházejí metry

Izolace, která tepui učinila biologicky výjimečnými, se teď obrací proti nim. Projekce klimatických modelů jsou tvrdé: 75 až 79 procent cévnatých rostlin Guianské vysočiny čelí riziku ztráty habitatu do konce století. Mechanismus je krutě jednoduchý: oteplování žene horské druhy výš, jenže na plochých vrcholech už není kam ustoupit.

Pro Epidendrum katarun-yariku autoři navrhují status „zranitelný“ (Vulnerable) podle kritérií IUCN, s odhadovaným areálem pod 20 000 km². Oficiální zápis na Červený seznam zatím neproběhl, ale samotný návrh signalizuje naléhavost. K tomu se přidávají lokální hrozby, které eviduje UNESCO ve správě národního parku Canaima:

• nelegální těžební tábory v nižších polohách
• požáry a drobné odlesňování
• turistický tlak na trase k Roraimě, kde návštěvníci zatěžují křehké vrcholové ekosystémy

Pro vrcholové endemity je ale hlavním nepřítelem klima. A proti němu žádná správa parku nestačí.

Jméno jako akt uznání

Síla tohoto příběhu nestojí jen na exotice „ztraceného světa“. Stojí na střetu: pradávná krajina, moderní věda, a mezi nimi lidé, jejichž znalost terénu, tras a rostlin bývala ve vyprávění o velkých expedicích málo viditelná. Pemónští průvodci vedou výpravy na Roraimu dodnes, UNESCO výslovně zmiňuje spolupráci s domorodými autoritami při správě území. Tentokrát se ale jejich jazyk dostal i do místa, kde přetrvá nejdéle: do vědeckého jména druhu, zapsaného v taxonomických databázích Kew.

Orchidej se žlutými květy roste na vrcholu, kam se většina lidí nikdy nepodívá. Její jméno ale říká, že ten vrchol nikdy nebyl prázdný.