Překvapivé kořeny našich předků. První primáti podle nové studie evolučně vzešli z chladných oblastí

Více než čtyřicet let vědci předpokládali, že primáti vznikli v teplých tropických lesích. Studie publikovaná v srpnu 2025 v prestižním PNAS tento obraz obrací: nejstarší primáti nejspíš žili v chladné, sezónní Severní Americe.

Foto: Picryl

Představa je zakořeněná hluboko: naši dávní předkové se houpou v korunách tropických stromů, obklopeni vlhkým teplem a celoročním nadbytkem ovoce. Jenže tým vedený Jorgem Avariou-Llautureem z University of Reading, za účasti kolegů z Oxfordu, Institutu Maxe Plancka a The Open University, dospěl k radikálně jinému závěru. Když spojili fylogenetické stromy, fosilní záznamy, modely pohybu kontinentů a paleoklimatické rekonstrukce, vyšlo jim, že společný předek korunových primátů žil před zhruba 66 miliony let v podmínkách, které bychom dnes přirovnali ke kontinentálnímu klimatu s horkými léty a zimami kolem nuly nebo pod ní. Tropy přišly na řadu až mnohem později.

Čtyři dekády mylné představy

Takzvaná „hypotéza teplého tropického lesa“ dominovala primatologii od osmdesátých let. Logika vypadala přesvědčivě: dnešní primáti žijí z velké většiny v tropech a subtropech, nejstarší fosilie se nacházely v oblastech, které byly v dávné minulosti teplé, a globální oteplování v období paleocén-eocénního teplotního maxima (PETM) před zhruba 56 miliony let se zdálo být motorem, který primátům otevřel cestu do vyšších šířek. Autoři nové studie ale upozorňují na tři zásadní problémy starého výkladu:

• Fosilní záznam je tafonomicky zkreslený: lépe se zachovávají pozůstatky tam, kde podmínky fosilizaci přejí, ne nutně tam, kde evoluce skutečně začínala.
• Pojmy jako „tropický“, „paratropický“ nebo „teplý“ se v literatuře používaly nejednotně, což zkreslilo interpretace.
• Dříve chyběly nástroje, které by dokázaly rekonstruovat přesné polohy předků na paleomapách a přiřadit jim konkrétní klimatická data.

Teprve kombinace moderní fylogenetiky, tektonických modelů a paleoklimatických simulací umožnila starý rámec přímo otestovat. A výsledek? Teplejší globální teploty nevysvětlují ani delší disperze, ani vyšší tempo vzniku nových druhů.

Severní Amerika, mráz a nutnost pohybu

Studie publikovaná v PNAS lokalizuje společného předka korunových primátů nejpravděpodobněji do Severní Ameriky, a to v 70 % analyzovaných fylogenetických stromů a dokonce v 80 % při redukovaném vzorkování. Alternativou je Západní Evropa ve zbylých 30 % stromů. Klimaticky šlo o kategorii Dfa v Köppen-Geigerově klasifikaci: nejteplejší měsíc přes 22 °C, nejchladnější na nule nebo pod ní. Žádný celoroční tropický ráj.

Klíčový objev ale neleží v samotné mapě. Leží v mechanismu. Kumulativní rychlost lokálních změn teploty vysvětlovala 19 % variability v disperzních vzdálenostech primátů. Rychlost změn srážek přidávala dalších 14 % variability v tempu vzniku nových druhů. Jinými slovy: čím rychleji se lokální podmínky měnily, tím dál museli předkové migrovat, a tím víc se štěpili do nových linií. Motor evoluce nebyla stabilita tropů. Byla to nestabilita.

A cesta do tropů nebyla přímá. V rané fázi primátí radiace převažovaly přechody z chladného klimatu do mírného, ve střední fázi z mírného do aridního a teprve v pozdní fázi z aridního do tropického. Přímé skoky z chladu do tropů tvořily méně než jedno procento větví.

Teilhardina: fosilní kotva příběhu

Aby bylo jasno, studie neříká, že máme v ruce fosilie primáta starého 66 milionů let ze zamrzlé Severní Ameriky. Kořen korunových primátů kolem 66 milionů let je výsledkem modelování. Nejstarší fosilní doklad, který do debaty vstupuje, je rod Teilhardina, doložený přibližně před 56 miliony let během PETM, tedy o deset milionů let později. Teilhardina je pozoruhodná tím, že se prakticky současně objevuje v Severní Americe (druhy T. magnoliana a T. brandti), v Evropě (T. belgica) i v Asii, což svědčí o mimořádně rychlém šíření napříč severní polokoulí.

Právě tento časový rozestup je důležitý. Mezi modelovaným vznikem korunových primátů a první fosilií leží deset milionů let, během nichž se odehrávala raná diverzifikace v podmínkách, o kterých víme jen z klimatických simulací a fylogenetických odhadů. Fosilní záznam z tohoto období je zatím němý.

Pro evropský kontext stojí za zmínku, že raní primáti jsou doloženi i na Pyrenejském poloostrově a později ve středoevropském Messelu v Německu, kde byla nalezena slavná kostra druhu Darwinius masillae. Pro území dnešní České republiky ale přímý doklad v dostupných zdrojích chybí.

Jak přežít zimu bez tropů

Jak mohl primát přežít v klimatu s mrazivými zimami? Autoři studie nabízejí hypotézu, nikoli důkaz: společný předek mohl zvládat sezónní nedostatek potravy snížením metabolismu nebo dočasným opuštěním běžného režimu udržování stálé tělesné teploty. Tisková zpráva University of Reading to popularizačně překládá jako možnost hibernace. Opatrnost je ale na místě – jde o spekulaci odvozenou z toho, že některé dnešní primáty, například lemury druhu Cheirogaleus, torpor skutečně využívají.

Podle nás je právě tady nejzajímavější přesah celé studie. Pokud se nejhlubší primátí výbava (metabolická flexibilita, schopnost přesunů, adaptace na proměnlivé prostředí) formovala ve světě sezónnosti a energetických limitů, pak naši dávní předkové nebyli tvory nadbytku. Byli tvory přizpůsobení.

Co to znamená pro dnešní primáty

Historicky měli výhodu primáti schopní migrovat do stabilnějších podmínek. Dnešní svět ale vypadá jinak. Podle IUCN SSC Primate Specialist Group je 464 z přibližně 720 známých druhů a poddruhů primátů ohroženo, z toho 312 je klasifikováno jako ohrožené nebo kriticky ohrožené. Hlavními tlaky jsou lov a ničení lesů.

Paradox je zřejmý. Strategie, která primátům fungovala desítky milionů let (přesunout se, když se podmínky změní), naráží na fragmentovanou krajinu, silnice, plantáže a města. Odborníci proto doporučují udržovat propojené sítě chráněných území, omezovat nelegální lov zlepšováním životních podmínek místních komunit a zpřesňovat hodnocení rizik, která kombinují klimatické extrémy s neklimatickými stresory.