Návrat ztraceného druhu v Mexiku. Fotopasti po dvaceti letech potvrdily přežití vzácné lišky

Cozumelská trpasličí liška se 14. září 2023 vrátila do vědeckých záznamů, a to po nejméně 22 letech bez jediného potvrzeného pozorování.

Foto: Hupp Lisa/Pixnio

Ráno toho dne zavolali obyvatelé mexického ostrova Cozumel na místní nadaci pro parky a muzea. U pobřežní silnice poblíž kilometrovníku 29 na východní straně ostrova se potácelo malé, dezorientované zvíře. Rafael Chacón, ředitel ochrany přírody ve Fundación de Parques y Museos de Cozumel, dorazil na místo a pořídil první známou fotografii cozumelské trpasličí lišky, tvora, kterého věda naposledy zaznamenala v roce 2001 a o kterém se stále častěji mluvilo v minulém čase. Dospělý samec, částečně skrytý v pobřežním porostu, se stal důkazem, že druh ještě nemusel zmizet. Ale také připomínkou toho, jak málo o něm víme.

Liška, která oficiálně neexistuje

Cozumelská trpasličí liška patří do rodu Urocyon, kam spadá i pevninská liška šedá. Od ní se ale liší výrazným ostrovním zakrněním, důsledkem tisícileté izolace na ostrově s omezenými zdroji. Nakolik přesně se liší, však zatím nikdo nedokáže s jistotou říct. Zvíře totiž dodnes nemá formální vědecký popis jako samostatný druh. V odborné literatuře figuruje pod provizorním označením Urocyon sp., s tečkou místo druhového jména.

To není jen taxonomická kuriozita. Bez formálního popisu se hůř prosazuje cílená právní ochrana. Trpasličí mýval ze stejného ostrova, Procyon pygmaeus, má uznaný druhový status a vlastní profil u U.S. Fish & Wildlife Service. Liška nic takového nemá. Může těžit z obecné ochrany území, ale druhově specifický režim pro ni zatím neexistuje. Jak říká Travis Bayer, jeden z autorů studie publikované v časopise Neotropical Biology and Conservation: chybějící taxonomie přímo omezuje možnosti ochrany.

Tři dny, které změnily dvě dekády ticha

Po odchytu 14. září tým FPMC lišku zdravotně vyšetřil a několik dní sledoval. 17. září 2023 ji vypustil do rezervace Laguna Colombia na jihu Cozumelu, oblasti, kde se soustřeďují i starší historické záznamy. Mapa ve vědecké práci ukazuje pozorování z let 1984 a 1985 právě v jižní části ostrova a přidává i novější nepublikovaný záznam Chacóna z roku 2025. Nejde tedy nutně o jednoho zbloudilého samce. Spíš o indicii, že druh na jihu Cozumelu přetrvává, tiše, v neznámém počtu, mimo dosah dosavadních průzkumů.

Proč ho nikdo nezachytil dřív? Studie z roku 2004, která na ostrově mapovala trpasličí masožravce pomocí transektů a odchytových pastí, nezaznamenala ani jednoho jedince. Mývala přitom zachytila opakovaně. Problém nebyl jen v tom, že liška je vzácná. Problém byl v tom, že pro ni nikdy neproběhl cílený, systematický průzkum. Kamerové studie na ostrově existovaly, ale sledovaly jiné druhy, třeba zavlečeného margaye. Design výzkumu prostě nebyl nastaven tak, aby extrémně kryptické zvíře s pravděpodobně miniaturním areálem dokázal zachytit.

Ostrov pod tlakem

Cozumel je dnes jedním z největších přístavů pro výletní lodě v Mexiku; jen v první polovině roku 2025 přijal přibližně 2,44 milionu návštěvníků z výletních lodí. Turistická infrastruktura se rozrůstá a s ní i tlak na zbývající přirozené habitaty, zejména na jihu ostrova, kde liška podle všeho žije.

K tomu přibývají biologické hrozby. Margay, středně velká kočkovitá šelma, se na Cozumelu etabloval jako zavedený a široce rozšířený druh. Hroznýš královský, zavlečený pravděpodobně z pevniny, je na ostrově přítomen minimálně od konce 90. let. Přímý důkaz, že tyto druhy loví právě trpasličí lišku, zatím chybí. Ale sdílejí stejný ekosystém a pro malého ostrovního masožravce představují konkurenci i potenciální predační tlak, který tu před jejich příchodem neexistoval.

Autoři studie proto doporučují soustředit ochranu na jih Cozumelu, okolí rezervace Laguna Colombia a oblasti El Cedral. Právě tam se překrývají historické záznamy lišky se zbytky relativně nenarušeného habitatu.

Jedna fotografie jako argument

Organizace Pathos Wildlife už na ostrově rozmísťuje kamery napříč různými ekosystémy. Cíl je prostý: zjistit, kde liška ještě je a kde už není. Vedle ní sleduje i trpasličího mývala a nosála, tři endemické ostrovní šelmy Cozumelu, všechny považované za kriticky ohrožené.

Bayer situaci označuje za „druhou šanci“, nikoli za příběh úspěšné záchrany. Početnost populace zůstává neznámá. Ekologie druhu je prakticky nepopsaná. A dokud neproběhnou morfologické a genetické studie živých jedinců, liška zůstane bez formálního jména, a tím i bez plné právní ochrany.

Podobné „návraty z mrtvých“ přitom nejsou v zoologii ojedinělé. Organizace Re:wild eviduje od roku 2017 nejméně patnáct znovunalezených „ztracených druhů“, včetně stříbřitého kančila z Vietnamu, který se vynořil po 28 letech bez vědeckého záznamu. Ale znovunalezení není totéž co zotavení. Je to první krok, ne poslední.

Cozumelská trpasličí liška má teď jméno v databázi iNaturalist, sérii fotografií a vědeckou publikaci. Co zatím nemá, je počet jedinců, genetický profil a zákon, který by ji chránil jako to, čím pravděpodobně je, samostatný druh. Jedna fotografie z prašné pobřežní silnice otevřela dveře. Projít jimi musí věda, legislativa a peníze, a musí to stihnout dřív, než se dveře zase zavřou.