Mýtus ze sociálních sítí se rozsypal. Tváře lidí ze svých snů jste ve skutečnosti nikdy nemuseli vidět

Harvardská psycholožka Deirdre Barrettová říká jasně: tvrzení, že ve snech vídáte jen tváře lidí, které jste někdy potkali, nemá vědeckou oporu.

Foto: Pixnio

Koluje to internetem nejméně deset let. Krátké kartičky s nápisem „Psychology Fact“, redditové diskuse, seznamy na BuzzFeedu i lifestylové weby, všude totéž: váš mozek si prý neumí vymyslet novou tvář, a proto každý člověk, kterého ve snu potkáte, musí být někdo, koho jste aspoň letmo zahlédli v metru, v obchodě nebo na ulici. Zní to přesvědčivě. Zní to až trochu děsivě. A právě proto se to tak dobře sdílí. Jenže stačí pár příkladů, aby celé tvrzení spadlo jako domeček z karet, a přesně ty příklady popisuje Deirdre Barrettová, psycholožka a lektorka na Harvard Medical School, v rozsáhlém vysvětlení pro Discover Magazine.

Obličej se třemi očima jste nikdy nepotkali

Barrettová pracuje s rozsáhlými sbírkami snových záznamů a její argument je překvapivě jednoduchý. Pokud lidé ve snech popisují tváře s anatomicky nemožnými rysy (více očí, průhledná kůže, obličej bez úst nebo s prvky, které v reálném světě neexistují), pak mozek zjevně nemusí kopírovat to, co už viděl. Stačí jediný takový případ a absolutní tvrzení „jen tváře, které znáte“ padá.

A takových případů je v záznamech víc než dost. Barrettová mluví o snících, kteří detailně popisují tváře s konfigurací, jakou žádný živý člověk nemá. Nejde o vágní pocity, jde o konkrétní vizuální detaily, které si snící pamatují po probuzení. Dylan Selterman z Johns Hopkins DREAM Lab její závěry potvrzuje a dodává klíčovou poznámku: i kdyby většina realistických snových tváří skutečně pocházela z paměti, nikdo to nedokáže ověřit, protože nikdo neumí zmapovat všechny obličeje, které kdy periferně zahlédl.

Proč se mýtus tak snadno šířil

Síla tohoto „faktu“ spočívala v tom, že zněl vědecky, byl prakticky nevyvratitelný běžnou zkušeností a fungoval jako ideální obsah pro sdílení. Kdo z nás si po probuzení pamatuje tvář ze snu tak přesně, aby ji porovnal s katalogem všech lidí, které kdy minul na chodníku?

Dohledatelné stopy šíření sahají minimálně do října 2015, kdy ho jako hotový fakt uvedl BuzzFeed. Kolem roku 2020 už na Redditu fungoval jako samozřejmý „fun fact“ v diskusích o snech. V roce 2021 se objevoval jako grafická kartička „Psychology Fact“ na webech typu The Minds Journal. Barrettová to shrnuje prostě: tvrzení „koluje nekonečně po internetu“ bez jakékoli pevné vědecké opory.

Kombinace čtyř faktorů mu zajistila dlouhý život:

• Intuitivní základ – sny opravdu často pracují s prvky bdělého života, takže tvrzení „zní správně“.
• Praktická netestovatelnost – nikdo nedokáže projít celou svou vizuální paměť.
• Atraktivnost – lehce znepokojivé, ale zároveň fascinující; přesně to, co lidi sdílejí.
• Recyklace – každý další seznam „zajímavých faktů“ ho přebíral bez ověření.

Co se v mozku při snění skutečně děje

Aby bylo jasné, proč mozek ve snu dokáže tvořit něco, co nikdy neviděl, pomáhá pochopit, v jakém stavu vlastně pracuje. Barrettová to v rozhovoru pro Harvard Gazette popsala takto: během snění jsou vizuální oblasti mozku aktivnější než v bdění, emoční centra jedou na vyšší obrátky, ale prefrontální kůra (ta část, která za bdění hlídá logiku, posloupnost a kritické myšlení) je výrazně utlumená. Verbální oblasti jsou méně aktivní.

Výsledek? Mozek generuje intenzivní obrazy plné emocí, ale bez vnitřního korektora, který by řekl: „Počkat, tenhle člověk nemůže mít tři oči.“ Snění není přehrávání záznamu z bezpečnostní kamery. Je to aktivní konstrukce, mozek skládá, přetváří, kombinuje a občas si prostě vymýšlí. Studie z Northwestern University publikovaná v časopise Neuron navíc ukazuje, že i bdělá imaginace funguje jako aktivní tvorba ve vyšších asociačních sítích, ne jako prostý replay smyslových stop. Ve snu, kde chybí prefrontální brzda, je tento tvůrčí proces ještě volnější.

Další mýty, které padají spolu s ním

Tvrzení o tvářích není osamocené. Věda o snění je plná podobně zjednodušujících „faktů“, které se tváří jako hotová věda:

• „Sníme jen v REM fázi spánku“ – Harvard Sleep Medicine uvádí, že sny se objevují i v NREM fázích, byť bývají méně živé.
• „Každý sen má jasný, čitelný význam“ – o funkci snů se vede spor mezi několika teoriemi, od konsolidace paměti přes zpracování emocí až po vedlejší produkt mozkové aktivity. Jedna přijímaná odpověď neexistuje.
• „Smrt ve snu znamená smrt v realitě“ – Barrettová sama uvádí jako příklad starší pověru, která nemá žádnou oporu.

Společný jmenovatel? Absolutní tvrzení o něčem, co věda zatím plně nechápe.

Co si z toho odnést, když se příště probudíte s cizí tváří v hlavě

Pokud se vám zdálo o člověku, kterého neznáte, nemá smysl pátrat po tom, kde jste ho „museli“ vidět. Barrettová doporučuje spíš sledovat téma a emoci snu než se fixovat na identitu konkrétní tváře. Sny vrhají širokou síť asociací, často metaforických; neznámý člověk ve snu pravděpodobně není portrét konkrétní osoby z davu, ale nosič role, situace nebo pocitu, který vás aktuálně zaměstnává.

A obecně: kdykoli na internetu narazíte na „Psychology Fact“ bez jmenovaného experta, bez odkazu na studii a s absolutním tvrzením typu „vždy“ nebo „nikdy“, zbystřete. Selterman to u mýtu o tvářích říká přímo: úplné ověření je prakticky nemožné. A právě tvrzení, která nelze snadno vyvrátit osobní zkušeností, přežívají na sociálních sítích nejdéle.

Mozek ve spánku není kopírka. Je to improvizující umělec, který pracuje bez dozoru, a občas namaluje obličej, jaký žádná ulice nikdy neviděla.