Neseberete po psovi a vyhodí vás z bytu. V USA odhalují hříšné pejskaře pomocí testů DNA exkrementů

Stěr z tlamy psa při nastěhování, laboratoř na psí exkrementy a pokuta přes 5 000 korun za každý nález. V amerických domech to už není sci-fi, ale běžná provozní praxe.

Foto: PxHere

Christina Ortiz, správkyně rezidenčního komplexu Hudson Harbour v Edgewater v New Jersey, v lednu 2026 vytáhla z kapsy sběrný kit, sebrala vzorek z chodníku a poslala ho do laboratoře. O deset pracovních dnů později věděla, kterému psovi, a tedy kterému nájemníkovi, patří. Majiteli přistála na účtu pokuta 250 dolarů, v přepočtu zhruba 5 800 korun. Žádná anonymní vývěska u výtahu, žádné „prosíme, uklízejte“. Důkaz na molekulární úrovni.

Jak z hromádky na chodníku vznikne důkaz

Celý systém stojí na jednoduché logice. Když se nájemník se psem stěhuje do zapojeného domu, musí nechat zvířeti odebrat stěr z vnitřní strany tváře. Laboratoř PooPrints z něj vytvoří genetický profil založený na 16 markerech, podobně jako forenzní databáze u lidí, jen levněji a bez soudního příkazu. Profil se uloží do registru dané nemovitosti.

Jakmile se na trávníku, v garáži nebo u vchodu objeví neuklizený exkrement, správce odebere vzorek velikosti pětikorunové mince do firemního kitu a pošle ho do BioPet Laboratories. Tam izolují DNA ze střevních buněk na povrchu stolice, porovnají ji s registry a shodu uznají jen při úplném souladu všech dostupných alel. Žádný odhad plemene, žádná pravděpodobnost; buď profil sedí, nebo ne. Firma uvádí, že validní DNA získá zhruba z 90 % zaslaných vzorků.

Pokuta za hromádku, vystěhování za recidivu

Samotná DNA nikoho z bytu nevyhodí. Rozhodující je, že pozitivní shoda mění anonymní nepořádek na konkrétní, prokazatelné porušení nájemních pravidel. A sankce se liší dům od domu.

• Campbell Properties (USA): 200 dolarů paušálně, nebo 10 dolarů za každý kus exkrementu; účtuje se vyšší částka. Při opakovaném porušení hrozí odebrání povolení chovat zvíře i vystěhování.
• Hudson Harbour, Edgewater (USA): 250 dolarů za incident, tedy asi 5 800 korun.
• Quintain Living (Velká Británie): až 200 liber za incident, v přepočtu kolem 6 300 korun. Eskalace jde od ústního varování přes písemné napomenutí k odebrání licence pro zvíře a případně soudnímu příkazu k jeho odstranění z bytu.

Klíčové je slovo „eskalace“. Nikdo vás nevystěhuje za jednu zapomenutou hromádku. Ale pokud správce má v ruce opakované laboratorní shody a nájemník nereaguje na výzvy, stává se DNA report důkazem pro právní kroky podle smlouvy.

Devět tisíc komunit, milion psů

PooPrints dávno není experiment jednoho domu. Firma uvádí přes 9 000 zapojených komunit, více než milion registrovaných psů a pokrytí všech 50 amerických států. Jen mezi státem New York a New Jersey obsluhuje téměř 300 komunit, z toho 40 v Jersey City. Program běží i v Kanadě, Mexiku a Británii, celkem v sedmi zemích.

Podle firmy klesá po zavedení systému množství neuklizeného odpadu až o 96 %. Nezávislou studii, která by toto číslo potvrdila srovnáním s klasickými pokutami nebo vývěskami, se nám v otevřených zdrojích najít nepodařilo. Přesto je logika jasná: samotné vědomí, že hromádka může skončit v laboratoři, funguje jako prevence účinněji než cedule „Ukliďte po svém psovi“.

Co by to znamenalo pro Česko

Český nájemník má silnější pozici než americký. Podle § 2258 občanského zákoníku má právo chovat v bytě zvíře, pokud tím nezpůsobuje nepřiměřené obtíže ostatním obyvatelům domu. Pronajímatel nemůže psa plošně zakázat, může jen požadovat náhradu zvýšených nákladů na údržbu společných částí.

Praha navíc povinnost úklidu exkrementů už řeší vyhláškou č. 8/2008 o udržování čistoty, která ukládá původci znečištění neprodleně ho odstranit. Problém tedy není v chybějícím pravidle, ale v identifikaci viníka, přesně to, co DNA systém řeší. Na pražském magistrátu se myšlenka DNA registru psů skutečně objevila: v březnu 2019 ji projednával výbor zastupitelstva pro infrastrukturu a životní prostředí. Do realizace ji ale město nedotáhlo.

Čistě smluvně by si český developer nebo SVJ mohli zpřísnit pravidla pro společné prostory a zavést sankce za nepořádek. Povinný stěr z tlamy každého psa by ale v tuzemském právním prostředí narážel na silnou ochranu nájemcova práva chovat zvíře i na to, že veřejný prostor už regulují obecní vyhlášky. Spíš než krok „na spadnutí“ je to zatím hypotetická možnost pro prémiové rezidenční projekty, kde by s tím souhlasili sami vlastníci.

Američtí pejskaři v Edgewater to přijímají pragmaticky. „Nemám s tím problém, pravidla jsou pro všechny stejná,“ řekl jeden z rezidentů Hudson Harbour pro NBC New York. Jiný dodal, že by pokutu ještě zpřísnil. Přenesení důkazního břemene do laboratoře zjevně funguje tam, kde domluva selhává, a kde je někdo ochotný za identifikaci viníka zaplatit.