Obří secesní komiks přímo na fasádě. Kousek od Tančícího domu stojí skrytý pomník starého Podskalí

Stačí zahnout z Jiráskova náměstí do Gorazdovy ulice a za minutu stojíte před fasádou, která vypráví příběh starého Podskalí, s voraři, Vltavou a Hradčany v pozadí.

Foto: Rawpixel

Tančící dům zná celý svět. Gehryho a Miluničova stavba z poloviny devadesátých let přitahuje davy, které na nábřeží zvedají telefony, fotí se, otáčejí a odcházejí. Jenže stačí pár desítek metrů, zahnout z nábřeží do vedlejší ulice, a nad hlavou se rozevře výjev, jaký na pražské fasádě nečekáte. Žádný abstraktní ornament, žádné květinové motivy. Na atice domu U Kapínů v Gorazdově 13 plují voraři po Vltavě, nad nimi hraje anděl na harfu a za celou scénou se tyčí silueta Hradčan. Je to jako panel z obřího komiksu, který tu visel dávno předtím, než se kolem začaly stavět ikony moderní architektury.

Dům, který stojí minutu od selfie pointu

Vzdálenost je směšná. Od rohu Tančícího domu na Rašínově nábřeží 80 ke Gorazdově 13 je to vzdušnou čarou asi šedesát metrů. Prakticky: sejdete z náměstí, projdete pár kroků ulicí a jste tam. Přesto naprostá většina turistů, a upřímně i Pražanů, dům U Kapínů nikdy neviděla. Důvod je prostý: hlavní malba sedí vysoko na atice, v úzké ulici ji člověk bez vědomého pohledu vzhůru snadno mine. A kdo by zvedal oči, když právě vyfotil jednu z nejslavnějších budov střední Evropy?

Dům navrhl, postavil a sám vlastnil stavitel Jan Petrák v letech 1905–1906. Není to žádná veřejná reprezentativní budova, ale obyčejný nájemní dům. O to překvapivější je bohatost jeho výzdoby. Kromě atikové malby tu najdete vyklenuté arkýře, balkony s kovaným zábradlím, nad vstupním portálem dívčí bustu a další figurální i barokizující detaily. Petrák nebyl žádný solitér: ve stejné ulici postavil i domy číslo 11 a 17 a celý úsek Gorazdovy tak tvoří ucelenou secesní kapsu, o které se v průvodcích prakticky nepíše.

Voraři, anděl a panorama: příběh místo ornamentu

Co dělá z téhle fasády „komiks“? Běžná pražská secese pracuje s rostlinným dekorem, maskami, rytmizovanou linií. Krásné, ale abstraktní. U Kapínů je to jinak. Nástěnná malba na atice ukazuje konkrétní scénu: voraři plavou po řece, kolem nich se rozprostírá krajina a v pozadí stojí Hradčany. Nad tím vším se vznáší anděl s harfou, jako by celému výjevu dodával zvukovou stopu. Nejde o dekoraci, ale o vyprávění. Postavy, prostředí, děj. Jeden velký obrazový panel, který čeká na čtenáře, ne na obdivovatele ornamentu.

Motiv není náhodný. Gorazdova ulice leží v bývalém Podskalí, pražské čtvrti historicky svázané s řekou, vorařstvím a dřevařským obchodem. Asanace a regulace nábřeží na přelomu 19. a 20. století staré Podskalí smetly a na uvolněných parcelách vyrostla nová vrstva secesních činžáků. Petrákova malba tak funguje jako záměrná vzpomínka: nový dům na novém nábřeží nese obraz světa, který právě zmizel.

Zachráněná fasáda a otázka autorství

Malba i štuková výzdoba prošly komplexní restaurátorskou obnovou v letech 2004–2005. Podle portálu památkové péče pražského magistrátu práce zahrnovaly malířskou, štukovou i kovářskou část fasády a proběhly s podporou městského grantu. Dům leží v Pražské památkové rezervaci, což mu zajišťuje dohled, i když samostatný individuální zápis jako kulturní památky se v dostupných zdrojích nepodařilo potvrdit.

Kdo přesně malbu vytvořil, zůstává otevřené. Odborná studie v časopise Staletá Praha spojuje uměleckou výzdobu Petrákových domů v Gorazdově ulici s malíři Adolfem a Juliem Halmanovými. Jednoznačné připsání konkrétně malby Vorařů ale chybí, je to spíš okruh než podpis. I tak jde o výjimečný případ, kdy secesní nájemní dům dostal výzdobu, která by slušela veřejné budově.

Co ještě stojí za odbočku z nábřeží

Kdo už jednou zahne do Gorazdovy, nemusí se vracet po jednom domě. Petrákův sousední dům v čísle 11 nabízí vlastní sadu figurálních a plastických detailů, o kus dál stojí číslo 17 s bývalou restaurací Na Rybárně. A přímo na Rašínově nábřeží, v číslech 70 a 78, najdete Havlovy secesní domy s odlišným, ale stejně bohatým rukopisem. Celé mikroúzemí mezi nábřežím, Resslovou a Trojanovovou ulicí je v podstatě otevřená galerie přelomu století, jen bez vstupného a bez front.

Nejlépe čitelná je fasáda U Kapínů z protějšího chodníku, odkud se do záběru vejde i atika. Detaily portálu a busty pak oceníte zblízka, přímo pod vstupem. Ideální světlo? Měkké ranní nebo pozdně odpolední; v úzké ulici tvrdé polední slunce malbu spíš sežehne, než osvětlí.

Příště, až budete stát před Tančícím domem a čekat, až se dav rozestoupí pro čistý záběr, zkuste se otočit. Šedesát metrů a jeden pohled vzhůru vás přenesou o sto let zpátky, na Vltavu, po které ještě pluly vory.