Zlomil mu nos tak, že navždy změnil jeho obličej! Neuvěřitelný začátek 70letého přátelství Belmonda a jeho věrného stínu

Jedna tvrdá levačka na pařížském ringu v roce 1948 odstartovala přátelství, které vydrželo přes sedm dekád, až do posledních hodin života.

Foto: Guy Anfossi/Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

Jean-Paul Belmondo byl teenager posedlý boxem, když v Avia Clubu u Porte Saint-Martin narazil na o pár let staršího kluka arménského původu jménem Gérard Adjémian. Na ringu mu jednou přistála pěst přímo do obličeje. Nos praskl, krev tekla, a z toho momentu se paradoxně zrodilo pouto, které oba muže provázelo až do září 2019. Sedmdesát jedna let. Od poválečné Paříže opojené Marcelem Cerdanem přes zlatou éru francouzského filmu až po společné obědy dvou starých pánů, kteří se vídali každý den.

Ring jako kolébka

Paříž konce čtyřicátých let žila boxem. Cerdan byl národní hrdina a do tělocvičen se hrnuli kluci z celého města. Belmondo, syn sochaře z Neuilly, mezi nimi. V rozhovoru pro L’Équipe z roku 2016 vzpomínal, jak se přihlásil do Avia Clubu a jak ho sport formoval víc než jakákoli herecká škola. Právě tam potkal Charlese Gérarda, tehdy ještě Noubara Adjémiana, syna arménské rodiny, která se do Francie dostala přes Istanbul. Dva kluci z odlišných světů, které spojil ring a tvrdost, s jakou do sebe šli. Zlomený nos se stal zakládající anekdotou. Gérard si ho nesl celý život, a s ním i příběh, jak to všechno začalo.

Hvězda a její věrný parťák

Jejich cesty se po boxu rozešly jen zdánlivě. Belmondo vystřelil do stratosféry francouzského filmu: nová vlna, Godard, U konce s dechem, a pak přerod v masového hrdinu, kterého archiv INA už na začátku sedmdesátých let popisoval jako „populárního, joviálního rváče“ pro všechna publika. Gérard šel jinou cestou. Režíroval béčkové polary, hrál vedlejší role u Clauda Lelouche a nikdy se nestal hvězdou prvního billingového řádku.

Jenže právě v tom spočívala síla jejich dvojice. Nešlo o rovnocenné duo typu Delon–Belmondo, kde se dvě ega přetahují o záběr. Belmondo a Gérard fungovali jako hvězda a její stín, a ten stín tam byl dobrovolně. Podle L’Express Belmondo při natáčení opakovaně tlačil na to, aby Gérard dostal roli. Ne ze soucitu, ale protože chtěl vedle sebe člověka, kterému věří. Výsledkem byly společné filmy jako Zvíře (L’Animal), Policajt nebo rošťák (Flic ou Voyou) nebo Kašpárek (Le Guignolo). Gérard navíc už v roce 1966 natočil krátký dokument La Bande à Bebel, metafilm o Belmondovi, který ukazuje, jak hluboko bylo jejich pouto propletené i s profesí.

Každodenní blízkost i krize

Přátelství trvající sedm dekád nemůže být bez trhlin. V osmdesátých letech došlo k ochlazení, podle některých francouzských zdrojů kvůli Gérardovým neopatrným výrokům pro bulvární tisk. Přesný obsah těch slov se dnes těžko dohledává. Podstatné je, co přišlo potom: usmíření a návrat k rutině, která ve stáří dostala podobu téměř denního kontaktu.

Le Parisien v profilu Belmonda jako „muže klanu“ popisuje, že se oba v posledních letech vídali prakticky každý den. Společné obědy, sledování boxu, fotbalu, Roland-Garros. Sport, který je spojil na ringu, je držel pohromadě i v křeslech před televizí. Jejich poslední společný film, Un homme et son chien, vznikl v roce 2009, šedesát let po zlomeném nosu.

Poslední návštěva

19. září 2019 zemřel Charles Gérard ve versailleské klinice. Bylo mu přes osmdesát. Belmondo ho navštívil několik hodin předtím. Gérard mu prý řekl: „Zítra na malou večeři.“ O dvanáct hodin později byl mrtvý. Belmondo později mluvil o „trhlině“ a o obrovské absenci. Zdůrazňoval ale jednu věc: v Gérardově pohledu při té poslední schůzce viděl radost.

Kde je dnes uvidíte spolu

Pokud chcete tuto dvojici vidět v akci, stojí za pozornost dva snadno dostupné tituly: Policajt nebo rošťák běží na Lepší TV a Zvíře je zdarma na Plex Playeru. U Kašpárka se aktuální česká VOD dostupnost nepodařilo jednoznačně ověřit, vyplatí se zkontrolovat přímo na streamovacích službách.

Belmondo zemřel dva roky po Gérardovi, v září 2021. Francie tehdy pohřbívala svého největšího filmového hrdinu. Ale někde v tom příběhu zůstává i druhý muž, ten se zlomeným nosem, který nikdy neodešel.