Vypadá jako obyčejné hříbě, ale brzy přijde o část těla. V Plzni se narodila velká rarita

V Zoo Plzeň se 3. května narodila samička zebry bezhřívé. Na světě jich v zoologických zahradách žije zhruba čtyřicet, a každé hříbě se počítá.

Zdroj fotografie: Pixabay

Jmenuje se Timbuktu a na svět přišla v neděli ráno jako sedmé mládě zebry bezhřívé narozené v Plzni od roku 2020. Její matka, tříletá Tanisha, se přitom sama narodila ve stejné zoo. Otec Haidar pochází z Liberce. Podle zooložky Miroslavy Palacké je kobylka vitální, rychle se začlenila do stáda a návštěvníci ji mohou pozorovat ve venkovním výběhu africké expozice, kde zebry sdílejí prostor s pštrosy, perličkami a voduškami červenými. Na první pohled roztomilý přírůstek. Ve skutečnosti ale událost, která se zapisuje do mezinárodní chovatelské databáze s váhou, jakou běžné zoo narození nemívá.

Poddruh, který nemá kam ustoupit

Zebra bezhřívá (Equus quagga borensis) je poddruh zebry stepní, jehož domovem zůstaly prakticky jen dvě potvrzené lokality v Ugandě: národní park Kidepo Valley s odhadovanými dvěma až třemi sty kusy a rezervace Pian Upe. Z Keni a Súdánu se jeho výskyt v posledních letech potvrdit nepodařilo. Ve volné přírodě tak žijí řádově stovky zvířat.

V lidské péči je situace ještě dramatičtější. Plzeňské oznámení uvádí 41 jedinců v deseti institucích, profilová stránka Safari Parku Dvůr Králové pracuje s číslem 43 zvířat ve dvanácti evropských zoo. Přesný údaj se liší podle data aktualizace, bezpečně lze říct: zhruba čtyři desítky. U populace takového rozsahu není každé hříbě jen hezká zpráva ze zoo, je to chovatelsky podstatná událost, která mění genetickou mapu celého poddruhu.

IUCN tento poddruh samostatně nehodnotí, takže formální červený štítek chybí. Oficiální zoo zdroje ho nicméně označují za nejohroženější poddruh zebry stepní. A čísla jim dávají za pravdu.

Česká páteř záchrany

Na mapě světového chovu zebry bezhřívé svítí Česko nepřehlédnutelně. Tři ze zhruba desítky institucí, které poddruh drží, leží na českém území, a každá hraje jinou roli.

• Safari Park Dvůr Králové je historické jádro. Odtud pocházejí původní importy do Evropy, celkem 157 odchovaných mláďat a aktivní ochranářské projekty přímo v Ugandě.
• Zoo Liberec chová zebry bezhřívé od roku 2006, do dubna 2026 tam přišlo na svět deset mláďat. Zoolog Luboš Melichar vede evropskou plemennou knihu a prakticky rozhoduje o tom, která zoo dostane hřebce, kde se vytvoří nový pár a kde se má reprodukce naopak zastavit.
• Zoo Plzeň je nejmladší z trojice. Chov odstartovala v červenci 2020, kdy z polské Zoo Borysew dorazily dvě klisny a hřebec. Za necelých šest let sedm hříbat. Dynamika, která z nováčka udělala reálně důležitého odchovatele.

České a slovenské zoo tak nejsou jen jedním z míst, kde se zebra bezhřívá rozmnožuje. Jsou páteří celé záložní populace.

Od Chapmanovy k bezhřívé: strategická volba

Plzeň chovala zebry Chapmanovy nepřetržitě od roku 1974. Čtyřicet let úspěšného programu, desítky mláďat. Přesto zoo v roce 2020 linii ukončila a zbývající zvířata přesunula do jiných zahrad.

Důvod nebyl estetický, ale ochranářský. Zebra Chapmanova, s nápadnými hnědými mezipruhy a domovem v jihovýchodní Africe, má v zoo po celém světě stabilní populaci. Zebra bezhřívá ne. Plzeň se rozhodla věnovat svou kapacitu tam, kde pomoc potřebuje víc.

Na první pohled se oba poddruhy liší snadno. Bezhřívá má okrovou až špinavě bílou srst se širokými černými pruhy sahajícími až ke kopytům. A hlavně: v dospělosti, zhruba mezi druhým a třetím rokem, jí výrazně řídne hříva. U samců může téměř zmizet, odtud české jméno. Proč se tak děje, veřejné zdroje nepopisují; jde o znak, jehož fyziologický mechanismus zatím zůstává bez publikovaného vysvětlení.

Jak se řídí osud čtyřiceti zeber

Když se v zoo narodí mládě druhu, jehož světová populace v lidské péči nepřesahuje padesát kusů, nerozhoduje o jeho budoucnosti ředitel zahrady. Rozhoduje evropský systém populačního managementu EAZA. Koordinátor programu, v případě zebry bezhřívé právě liberecký Melichar, spolu s druhovou komisí analyzuje genetická a demografická data celé populace. Na jejich základě vydává doporučení: kam přesunout hřebce, kde vytvořit nový chovný pár, kde reprodukci pozastavit.

Timbuktu je živým důkazem, že systém funguje. Její otec Haidar přišel do Plzně z Liberce, matka Tanisha se narodila v Plzni z dříve dovezených zvířat. Genetická linie propojuje tři české zahrady do jednoho funkčního celku. A necelých šest měsíců před Timbuktu, 28. listopadu 2025, se v Plzni narodil hřebeček Timothy; dva odchovy za půl roku u poddruhu s populací v řádu desítek kusů.

Malá Timbuktu teď pobíhá venkovním výběhem mezi pštrosy a voduškami. Pro návštěvníky pruhované mládě. Pro chovatelský program další dílek skládanky, bez které by nejohroženější poddruh zebry stepní neměl budoucnost.