Největší paradox české turistiky: Úchvatný kamenný labyrint, o kterém většina lidí nemá ani tušení

Třicet kilometrů od Adršpachu leží pískovcové bludiště se stěnami vysokými až čtyřicet metrů – bez vstupného, bez rezervací a většinou bez davů.

Zdroj fotografie: Maternice - licence CC BY-SA 4.0

Stolová hora Ostaš nad Policí nad Metují ukrývá dva průchozí skalní labyrinty, vyhlídky na Broumovské stěny i Krkonoše a geologický příběh, který se měří na milimetry za rok. Zatímco Adršpašsko-teplické skály řeší přeplněnost systémem rezervací a stropem čtyř tisíc návštěvníků denně, na Ostaši potkáte ve všední den hrstku lidí. Přitom jde o totéž Broumovsko, totéž pískovcové podloží, totéž „wow“. Jen v jiném měřítku a bez front u pokladny.

Dvě bludiště na jedné hoře

Ostaš není jedna trasa, ale dvě. Horní labyrint měří 3,5 kilometru a vede po vrcholové plošině zhruba 500 × 400 metrů. Úzké průchody mezi bloky pískovce střídají pojmenované útvary – Čertovo auto, Mohyla smrti, Zbrojnoš, Medvědi – a stěny na okrajích plošiny dosahují třiceti metrů. Některé skalní věže šplhají ještě výš, až ke čtyřiceti metrům.

Dolní labyrint začíná o osmdesát až sto metrů níž, za tektonickým Polickým zlomem, a měří tři kilometry. Sestupuje přes Sluj českých bratří, temnou jeskyni, kde se v 17. století skrývali pronásledovaní protestanti, a končí u Kočičího hradu. Terén je drsnější: pískovcové schody, užší průchody, exponované pasáže. Právě tady se na jaře 2026 řešilo dočasné omezení kvůli hnízdění sokolů; Správa CHKO Broumovsko nakonec labyrint znovu otevřela bez omezení.

Adršpach vs. Ostaš: čísla mluví jasně

Srovnání obou míst ukazuje, proč je Ostaš jiný typ zážitku, ne náhrada 1:1.

	Ostaš	Adršpašsko-teplické skály
Rozloha chráněného území	30,3 ha + 8,26 ha (Kočičí skály)	1 803,4 ha
Délka okruhů	3,5 km + 3 km	cca 4 km (placený okruh)
Vstupné	bez vstupného	placené, s rezervačním systémem
Denní limit návštěvníků	žádný	4 000 osob / 400 za hodinu
Přístup vlakem	nepřímo (bus z Police n. M.)	přímo u obou vstupů

Adršpach je největší české skalní město s ikonickými věžemi a lodičkami. Ostaš je komornější, intimnější, s vyšším podílem skutečného „labyrintu“, míst, kde se protahujete mezi kameny a nad hlavou máte jen úzký pruh nebe. Kdo v Adršpachu hledal hlavně ticho, průchod skalou a výhledy, najde na Ostaši přesně to. Kdo chtěl monumentální panoramata stovek skalních věží, dostane jiný, ale stále silný zážitek.

Hora, která se hýbe

Ostaš není jen turistická kulisa. Podle Geoparku Broumovsko tu od roku 1989 probíhal monitoring pohybů skalních bloků. Výsledky? Průměrně 1,5 milimetru horizontálního posunu a milimetr poklesu ročně. Pískovcová plošina se pomalu rozpadá podél puklin, a právě tento proces vytvořil oba labyrinty. Hora je živá geologie v reálném čase, jen pomalém.

AOPK ČR eviduje Ostaš jako přírodní rezervaci a Kočičí skály jako samostatnou přírodní památku. U obou území zmiňuje sešlap a erozi jako hlavní rizika. Regionální strategie Broumovska počítá s rozprostřením návštěvnosti mimo přetížená místa, Ostaš je jednou z vytipovaných alternativ. Paradoxně tak jeho budoucí klid závisí na tom, kolik lidí ho „objeví“.

Jak na Ostaš a co s sebou

Výchozí bod je osada Ostaš. Autem dojedete na malé parkoviště u nástupu, v sezoně za poplatek. Autobusem z Police nad Metují na zastávku Pěkov, Ostaš to trvá šest minut, pak zbývá kilometr po asfaltce do kopce. Občerstvení seženete na startu v osadě, na trase nic není.

Co vzít:

• Pevné boty s gripem, pískovcové schody bývají kluzké
• Vodu a svačinu, na trase žádný stánek
• Lehkou vrstvu navíc, skalní průchody jsou i v létě chladnější
• Volné ruce, objemný batoh v nejužších místech překáží

Oba okruhy jsou poměrně náročné. Děti je zvládnou, ale kočárky a kola ne. Nejlepší šance na klid? Všední den, brzy ráno, mimo letní prázdniny. Lokalita je přístupná celoročně.

Ostaš nikdy nebude druhý Adršpach. A právě v tom je jeho síla, třicet hektarů pískovce, kde se pořád dá slyšet vlastní dech mezi skalami.