Gotický Fénix z Českého ráje: Hrad Kost ukrývá mučírnu i tajemství „couvajícího“ údolí

Uprostřed Český ráj stojí pevnost, kterou podle legend nedokázali dobýt ani husité. Za hradními zdmi se skrývají příběhy šlechtických rodů, velkých požárů i míst, kde se podle pověstí ozýval pláč vězňů a poutníků.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Český ráj je vyhlášený svými pískovcovými skalními městy, ale pokud v jeho srdci hledáte skutečnou korunu z kamene, musíte zamířit do údolí Plakánek. Právě tam, rafinovaně schovaný mezi skalami, stojí hrad Kost.

Proč se Kost jmenuje Kost?

Když se řekne Kost, většina lidí si představí, že hrad dostal jméno podle toho, že byl pro nepřátele zkrátka příliš tvrdým oříškem k rozlousknutí. A legendy tomu jdou naproti. Ta nejznámější vypráví o slavném husitském vojevůdci Janu Žižkovi. Ten prý hrad dlouho a marně obléhal, a když musel s nepořízenou odtáhnout, vztekle zvolal: „Ten hrad je tvrdý jako kost, a ta patří jen psu!“

Jenže historická fakta jsou trochu klidnější. Pravděpodobný zakladatel hradu, Beneš z Vartemberka, se v historických listinách podepisoval latinským přídomkem Benesius di Costi. Slovo „costi“ v překladu znamená tvrdý nebo kamenný. Beneš chtěl tímto jménem prostě světu hrdě oznámit, že na rozdíl od tehdy běžných dřevěných tvrzí postavil své sídlo z poctivého kamene.

A co onen zmíněný Žižka? Historici se spíše kloní k verzi, že Kost při svém tažení úplně přehlédl. Hrad má totiž jednu obrovskou strategickou výhodu – nestojí na kopci, ale je schovaný hluboko v údolí. Takže pokud jedete kolem po horizontu, přes koruny stromů a skály ho zkrátka vůbec nevidíte.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Od hofmistrů Karla IV. až po rod Kinských

Stavba hradu vyžadovala obrovské finance, které měl až Benešův syn Petr. Ten udělal kariéru jako nejvyšší hofmistr ve službách samotného císaře Karla IV. Kapsy měl plné peněz, a tak mohl po roce 1370 rozjet velkolepou přestavbu.

Po něm se na Kosti střídal jeden slavný rod za druhým. Z výkladu mi utkvěli třeba Zajícové z Házmburka, Albrecht z Valdštejna či Kinští.

Oheň, císařská hrozba a pruské kulky

Kost sice byla těžko dobytná, ale živly a lidská nedbalost jí daly zabrat. V květnu 1635, pouhý rok po smrti Valdštejna, hrad zachvátil ničivý požár. Nešlo o útok nepřítele – oheň založilo z čisté nedbalosti služebnictvo tehdejšího pána, hraběte Colloreda. Plameny tehdy těžce poškodily Šelmberský i věžový palác.

O dvacet let později, v roce 1658, měla Kost namále podruhé. Císař Leopold I. totiž vydal nařízení hrad zbourat. Tehdy totiž platil dekret, podle kterého se měly staré pevnosti preventivně likvidovat, aby v případě války nemohly sloužit jako bezpečné útočiště pro nepřátelská vojska. Ovšem Kost jako zázrakem demolici unikla. Své si prožila i v roce 1866, kdy se v jejím těsném sousedství střetla rakouská a pruská armáda v rámci prusko-rakouské války. Další velký požár v roce 1946 paradoxně odstartoval rozsáhlé památkové opravy, které hradu vrátily jeho lesk. Dnes tak rozhodně stojí za shlédnutí.

Tajuplné údolí Plakánek a hřbitov pro čtyřnohé mazlíčky

Když z hradu sejdete dolů, nechte se zlákat procházkou do údolí Plakánek. Podle starých pověstí u zdejší studánky Roubenka tančívaly víly a její voda měla léčivou moc. Samotný název údolí má hned několik vysvětlení. Někdo tvrdí, že tu plakala chudá matka, která do vody skočila i s dítětem poté, co ji opustil milý. Jiná legenda říká, že se údolím nesl pláč a nářek vězňů, které na Kosti mučili a popravovali. A když sem jdete s nečistými úmysly, údolí prý před vámi kvůli tomu couvá.