Sedmý div světa ožívá! Z hlubin moře vytáhli tuny trosek Alexandrijského majáku

Potápěči u alexandrijské citadely Qaitbay vyzvedli 22 masivních stavebních bloků Faroského majáku, včetně částí monumentální brány o hmotnosti 70 až 80 tun.

Foto: Reginestein / CC BY-SA 3.0

Když se v červenci 2025 nad hladinu Středozemního moře vynořily první překlady obří vstupní brány, archeologové poprvé v dějinách drželi v rukou nosné architektonické prvky jednoho ze sedmi divů starověku. Ne zlomky soch, ne drobné úlomky, ale kusy, které rozhodnou o tom, jak maják skutečně vypadal. A právě to je cíl: z legendy vytvořit přesné digitální dvojče, které si jednou bude moci projít kdokoli s připojením k internetu.

Co přesně leželo šest metrů pod hladinou

Lokalita u pevnosti Qaitbay na východním cípu poloostrova Faros ukrývá přes čtyři tisíce inventarizovaných bloků rozptýlených na ploše 1,6 hektaru v hloubce pěti až osmi metrů. Z tohoto obrovského podmořského puzzle vybrali odborníci z francouzského výzkumného centra CEAlex právě 22 kusů, nikoli náhodně, ale strategicky.

Vytaženy byly:

• Překlady a stojky monumentální brány – samotné prvky brány váží 70 až 80 tun a představují nejtěžší architektonické kusy celého souboru.
• Práh brány – klíčový pro určení šířky a výšky vstupu do majáku.
• Velké desky soklu – základní stavební kameny spodní části věže.
• Části dosud neznámého pylónu – monument s dveřmi v egyptském stylu, ale řeckou konstrukční technikou, o jehož existenci se dosud nevědělo.

Přesný součet tonáže všech 22 bloků zveřejněn nebyl. Jisté je, že jednotlivé monolity patří k nejtěžším předmětům, jaké kdy podvodní archeologové přemísťovali. K jejich přesunu pod vodou sloužily speciální vztlakové vaky dimenzované na více než 70 tun.

Proč to trvalo šedesát let

První nálezy trosek majáku zaznamenal egyptský archeolog Kamel Abú el-Saadát už v raných šedesátých letech. V roce 1968 provedla UNESCO průzkum pod vedením Honor Frostové. Systematické vykopávky ale začaly teprve roku 1994. Důvodů je víc a žádný z nich není banální.

Viditelnost v alexandrijském zálivu je notoricky špatná. V roce 1993 navíc egyptské úřady vysypaly do moře stovky betonových bloků jako vlnolam, čímž fyzicky zablokovaly přístup k části lokality. A hlavně: než má smysl cokoli vytahovat, musíte vědět, co tam leží. CEAlex strávil desetiletí fotogrammetrickou dokumentací, GIS mapováním a digitálním tříděním tisíců fragmentů. Teprve když databáze obsahovala 3 040 bloků a 154 digitálních dvojčat jednotlivých kusů, bylo možné vybrat ty, které ponesou rekonstrukci.

Digitální dvojče místo kamenné repliky

Slovo „ožívá“ neznamená, že se na alexandrijském pobřeží zvedne 120metrová věž. Program PHAROS míří jinam: k přesnému vědeckému 3D modelu, který propojí fyzické nálezy s historickými texty a ikonografií.

Technologický řetězec vypadá takto: vyzdvižené bloky se naskenují podvodní fotogrammetrií a metodou VRTI (Visible Reflectance Transformation Imaging), která odhalí i sotva čitelné reliéfy. Data vstoupí do systému HBIM (Heritage Building Information Modeling), kde se spojí s vyhodnocenými starými prameny. Tým přitom vědomě filtruje zdroje podle důvěryhodnosti: upřednostňuje přímé pozorovatele a alexandrijské mince před pozdějšími legendami.

Výsledkem nemá být statický obrázek, ale navigovatelný model vnější i vnitřní organizace majáku, virtuální stavba, ve které půjde procházet patry, zkoumat konstrukční detaily a testovat hypotézy o jednotlivých fázích přestaveb.

Katastrofa roku 1303 a co po ní zbylo

Maják stál na ostrově Faros od třetího století před naším letopočtem. Přežil řadu zemětřesení, ale 8. 8. 1303 přišla rána, z níž se už nevzpamatoval. Zemětřesení a tsunami od Kréty podle projektových materiálů zničily asi třetinu Alexandrie. Maják se zřítil, nebyl obnoven a jeho zdivo posloužilo jako kamenolom, část skončila v základech citadely Qaitbay, zbytek sklouzl do moře. Dlouhodobé klesání alexandrijského pobřeží pak trosky definitivně pohřbilo pod hladinu.

Z kanonických sedmi divů starověkého světa je Faroský maják jedním z nejhůře dochovaných. Neexistuje žádný srovnatelný antický maják, který by sloužil jako referenční originál. Právě proto mají nově vyzdvižené nosné prvky takovou váhu, doslova i obrazně. Každý překlad brány, každý kus soklu zužuje prostor pro spekulace a rozšiřuje prostor pro vědu.

Co už dnes uvidí návštěvník

Kdo se vydá do Alexandrie, najde v citadele Qaitbay návštěvnické centrum s dvojjazyčnými panely a filmem o historii majáku. V muzeu běží 3D animace podmořské lokality. Egyptské ministerstvo turismu navíc rozvíjí projekt světelné a zvukové show přímo v citadele. Plně interaktivní digitální dvojče zatím nemá oznámené datum spuštění pro veřejnost, dílčí výstupy jsou ale už dnes přístupné na webu projektu PHAROS.

Dvacet dva bloků z více než čtyř tisíc. Zlomek hmoty, ale možná rozhodující dílek skládačky. Poprvé v historii archeologové neskládají podobu Faroského majáku z popisů cestovatelů a drobných mincí, ale mají v rukou kusy jeho kostry.