Šokující statistika: Jméno, které v Česku považujeme za ryze dívčí, u nás nosí přes 1 000 mužů

Jméno Nikola má v Česku téměř 38 tisíc nositelů, a přibližně tisíc z nich jsou muži.

Foto: Pxhere

Když vám přijde e-mail podepsaný „Nikola“, automaticky si představíte ženu. Český jazykový instinkt je v tomhle neúprosný: koncovka na -a rovná se ženské jméno. Jenže realita českých matrik říká něco jiného. Podle dostupných přehledů vycházejících z dat Ministerstva vnitra nosí jméno Nikola i přibližně tisícovka mužů. A na Balkáně by se tomu nikdo nepodivil, tam je Nikola jedno z nejběžnějších mužských jmen vůbec.

Čísla, která boří český automatismus

Databáze KdeJsme.cz, která čerpá z dat Ministerstva vnitra platných k lednu 2017, eviduje celkem 37 996 nositelů jména Nikola v Česku. Průměrný věk? Pouhých 18 let. Nejde tedy o žádný historický relikt ani o jména zapsaná za první republiky, Nikola je jméno silně přítomné v nejmladších generacích.

Z celkového počtu tvoří muži menšinu, ale menšinu nezanedbatelnou. Sekundární zdroje pracují s odhadem přibližně tisíce mužských nositelů. Zbylých zhruba 37 tisíc připadá na ženy. Přesný aktuální genderový rozpad ministerstvo veřejně nepublikuje, takže jde o kvalifikovaný odhad, nikoli o číslo z čerstvé tiskové zprávy. I tak je ale dostatečně výmluvný: na každých 37 žen jménem Nikola připadá jeden muž.

Proč české ucho slyší jen ženu

Čeština má mimořádně silný vzorec: jména zakončená na -a skloňuje podle vzoru „žena“ a mluvčí je automaticky čtou jako ženská. Internetová jazyková příručka ÚJČ tento typ řadí mezi pravidelná ženská osobní jména. Zároveň ale tatáž příručka připomíná, že čeština zná i mužská životná jména na -a, skloňovaná podle vzoru „předseda“. Husita, starosta, Honza. A právě Nikola.

K jazykovému zvyku se přidává úřední praxe. Podle portálu veřejné správy nelze v Česku zapsat osobě mužského pohlaví ženské jméno a naopak. To v hlavách čtenářů posiluje představu, že rod jména je vždy jednoznačný. Nikola ale patří mezi takzvaná obourodá jména, matrika ho akceptuje pro obě pohlaví. Výsledek? Muž jménem Nikola existuje zcela legálně, ale český kontext ho neustále tlačí do ženské škatulky.

Balkánský kontrast: Nikola jako nejpopulárnější mužské jméno

Stačí překročit hranice jihovýchodní Evropy a perspektiva se obrátí o 180 stupňů. Srbský statistický úřad uvádí, že Nikola bylo nejčastější mužské jméno u chlapců narozených v letech 1992–2007 a znovu v roce 2009. V Chorvatsku podle sčítání lidu z roku 2011 figurovalo jako desáté nejčastější mužské jméno s 32 304 nositeli.

A pak je tu jméno, které zná celý svět: Nikola Tesla. Srbsko-americký vynálezce, jehož příjmení dnes nese nejznámější výrobce elektromobilů, se křestním jménem Nikola nijak netrápil. Na Balkáně by ho ani nenapadlo, že by mohlo znít žensky. Základ je ostatně řecký, Nikolaos, složenina slov niké (vítězství) a laos (lid). Mužská forma od samého počátku.

Každodenní realita: „Vážená paní Nikolo…“

Pro českého muže jménem Nikola začíná den často stejně. E-mail s oslovením „Vážená paní“. Telefonát, kde volající přepne do ženského rodu dřív, než stihne odpovědět. Formální jednání, kde úředník zvedne oči od formuláře s neskrývaným překvapením.

Nejde o výjimečné historky, jde o opakující se vzorec, který pramení z toho, jak silně čeština spojuje koncovku -a s ženským rodem. Praktická obrana existuje: podpis s příjmením („Nikola Novák“), titul v hlavičce, rychlé uvedení celého jména při telefonátu. Ale samotná nutnost se „obhajovat“ ukazuje, jak hluboce je rodový automatismus v češtině zakořeněný.

Jedno jméno, dva světy

Případ Nikoly není jen statistická kuriozita. Je to čistá ukázka toho, jak moc jazykový kontext formuje naše předpoklady o identitě druhého člověka, ještě dřív, než ho potkáme. V Bělehradě Nikola znamená silného muže. V Brně znamená dívku ze sousedství. Obojí je správně. Jen české ucho zatím nepočítá s tím, že by mohlo platit obojí najednou.