Revoluce v medicíně, nebo špatný vtip? Japonští vědci otestovali na lidech dýchání konečníkem
Dvacet sedm zdravých mužů dostalo do konečníku tekutinu schopnou přenášet plyny. Nikdo neutrpěl závažný vedlejší účinek – a urgentní medicína má první lidský důkaz, že koncept enterální ventilace stojí za další zkoumání.
Obsah článku
Zní to jako scéna z lékařské satiry, ale za projektem stojí pět univerzit, peer-reviewed studie v časopise Med vydavatelství Cell Press a tým vedený Takanorim Takebem, který za stejný výzkum získal v září 2024 Ig Nobelovu cenu za fyziologii. Ocenění, které má lidi nejdřív rozesmát a pak přimět přemýšlet, v tomto případě přesně sedí. Myšlenka, že by tlusté střevo mohlo částečně zastoupit plíce v dodávce kyslíku do krve, vypadá absurdně – dokud si člověk neuvědomí, že sekavci, sumci nebo sumýši přesně tohle dělají celý život.
Co přesně se testovalo – a co ne
Pojem „dýchání skrz konečník“ je zkratka. Přesněji jde o intrarektální podání perfluorodekalimu (PFD) – syntetické tekutiny, která dokáže rozpustit a nést velké množství plynů. V okysličené verzi by kyslík z této tekutiny difundoval přes hustou cévní síť střevní sliznice do venózní krve a odtud do systémového oběhu.
Klíčový detail: v první lidské studii, zveřejněné online 20. října 2025, se podával neokysličený PFD. Netestovalo se tedy, zda metoda skutečně zlepší oxygenaci pacienta. Testovalo se něco prozaičtějšího a zároveň nezbytného – jestli je procedura pro lidské tělo bezpečná a snesitelná.
Čísla z první fáze
Studie proběhla jako jednorázové podání v jednom centru (OPHAC Hospital, Japonsko), bez kontrolní skupiny, u 27 zdravých mužů ve věku 20–45 let. Dávky se pohybovaly od 25 do 1 500 mililitrů s cílem udržet tekutinu v konečníku 60 minut.
Výsledky v kostce:
- Žádné závažné nežádoucí účinky.
- PFD nebyl detekovatelný v krvi (pod hranicí 1,0 μg/mL) – tedy nedošlo k systémové absorpci.
- Jaterní a ledvinové markery zůstaly bez klinicky významných změn.
- Do objemu 1 000 mL byla tolerance obecně příznivá; při 1 500 mL více než polovina účastníků proceduru předčasně ukončila kvůli mírné bolesti břicha.
- Plnou šedesátiminutovou retenci zvládlo 20 z 27 mužů.
Mírné a přechodné gastrointestinální potíže byly běžné, ale nikoli překvapivé – koneckonců jde o zavedení až litru tekutiny do konečníku.
Prasata ukázala víc – ale jsou to prasata
Skutečný důvod, proč tým věří v klinický potenciál, leží v preklinických datech z roku 2023. U prasat s navozenou hypoxií okysličený PFD v dávce 20 mL/kg zvýšil parciální tlak kyslíku v arteriální krvi z 54,5 na 61,1 mmHg a snížil parciální tlak oxidu uhličitého z 38,0 na 34,4 mmHg. Účinek nastupoval během minut.
| Parametr | Před podáním | Po podání |
|---|---|---|
| PaO₂ (mmHg) | 54,5 ± 6,4 | 61,1 ± 6,2 |
| PaCO₂ (mmHg) | 38,0 ± 5,6 | 34,4 ± 5,9 |
Nejde o dramatický skok – ale u pacienta na hraně respiračního selhání může i několik milimetrů rtuti znamenat rozdíl mezi stabilizací a spirálou zhoršování. Problém je, že přímé srovnání s lidskými daty zatím udělat nelze. Lidská fáze nepoužila okysličenou verzi, takže víme jen to, že tělo proceduru snese, ne že z ní profituje.
Most, ne náhrada ventilátoru
Nejcennější způsob, jak o enterální ventilaci přemýšlet, je koncept „mostu“. Nejde o to nahradit ventilátor v běžném provozu JIP. Jde o to koupit čas.
U pacientů s těžkým respiračním selháním může agresivní mechanická ventilace sama o sobě poškozovat plicní tkáň – fenomén známý jako ventilátorem indukované poškození plic. Pokud by enterální ventilace dokázala dodat byť jen část kyslíku jinou cestou, plíce by dostaly prostor k hojení. Takebe a jeho tým mluví o „lung rest“ – odlehčení plicím v kritické chvíli.
Zkušenost s pandemií covidu-19, kdy nemocnice po celém světě narážely na nedostatek ventilátorů a přístrojů ECMO, dala tomuto výzkumu urgentní rámec. Enterální ventilace by teoreticky nevyžadovala složitou aparaturu ani chirurgický přístup – jen katetr a tekutinu.
Je ovšem nutné dodat transparentní kontext: studii financovala EVA Therapeutics, firma, jejímž zakladatelem je sám Takebe. To neznamená, že data jsou nespolehlivá – studie prošla peer-review –, ale čtenář by měl vědět, že hlavní výzkumník má v úspěchu projektu i komerční zájem.
Co musí ještě přijít
Cesta od „bezpečné procedury u zdravých dobrovolníků“ ke „schválené léčbě v nemocnici“ je dlouhá. Tým avizuje jako další krok studii s okysličeným PFD a měřením skutečné oxygenace. Poté bude potřeba:
- Prokázat účinnost u pacientů s hypoxií, ne jen u zdravých mužů.
- Ověřit bezpečnost při opakovaném podání.
- Stanovit optimální objem a dobu retence.
- Porovnat přínos se standardní podporou dýchání.
- Projít regulačním schvalovacím procesem.
Pevný harmonogram další fáze není veřejně dohledatelný; Cincinnati Children’s Hospital, spolupracující instituce, uvádí, že načasování závisí i na získání financí. Evropský ani český klinický program pro EVA101 zatím neexistuje. Pokud metoda uspěje, české nemocnice ji uvidí v řádu let, ne měsíců.
Přesto: před pěti lety šlo o zvířecí kuriozitu inspirovanou rybami, které dýchají zadečkem. Dnes existují první lidská bezpečnostní data. V translační medicíně je to skok, který se dělá jednou – a právě se stal.