Luxusní oběd v centru Prahy za 149 korun? V téhle jídelně jedí jen místní, ale je to pecka

Jen pár kroků od Václavského náměstí se skrývá jídelna, kde se nehraje na pozlátko, ale na chuť a porce. Za lidové ceny tu dostanete jídlo, které vás vrátí o pár let zpátky.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Schválně, kdy jste naposledy v samém srdci naší metropole poobědvali za cenu, která vám neudělá průvan v peněžence? Pokud se pohybujete kolem Václaváku, nejspíš máte pocit, že bez pětistovky v kapse si můžete koupit tak maximálně předražený trdelník nebo párek v rohlíku, ze kterého vám bude akorát těžko. Ale věřte nebo ne, v redakci VědaŽivě jsme přímo pod nosem turistických pastí objevili místo, kam chodí „místňáci“, skoro zadarmo. Řeč je o legendární Jídelně Světozor ve Vodičkově ulici. Je to taková ta klasická „táckovka“, kde to voní poctivou omáčkou a kde se na nic nehraje. To nám věřte.

Poctivá česká klasika, co má grády

Zapomeňte na načančaná menu s názvy, kterým ani nerozumíte. Tady se pořád jede stará dobrá škola. Máte chuť na debrecínské vepřové kostky s těstovinami nebo snad zapečené těstoviny s uzeninou? Obojí vás dneska vyjde na lidových 149 korun. A to už je v dnešní době skoro zázrak, když si uvědomíte, že jen o pár metrů dál v restauraci zaplatíte tuhle sumu jen za pití a couvert. Výběr je tu fakt široký, dneska mají v nabídce přes třicet položek. A pokud jste spíš na omáčky, tak tu na vás čeká třeba koprovka s hovězím nebo křenová s uzeným. To jsou podle nás takové sázky na jistotu, které vás pohladí po duši i v žaludku. A pro ty největší hladovce je tu smažený MAXI řízek s bramborovým salátem za necelé dvě stovky.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Nejen pro masožravce, ale i pro mlsné jazýčky

I když je tahle jídelna rájem pro milovníky vepřového a hovězího, na své si přijdou i ti, co masu zrovna neholdují. Co byste řekli na smažený květák nebo bramborové šišky s mákem a cukrem, které jsou poctivě přelité máslem? To je přesně to jídlo, co vám připomene prázdniny u babičky. A jestli vám v břiše zbude aspoň trošička místa, za dvacku si můžete přihodit třeba ještě povidlovou buchtu (tu měli v den, kdy jsme do restaurace zavítali my a byla výborná – podle vyjádření obsluhy se ale nabídka často mění).

Celé to tu funguje jako dobře namazaný stroj. Od desíti ráno do tří odpoledne to tu frčí, lidé se točí, ale obsluha je hbitá, takže i když uvidíte frontu, nenechte se odradit. Jde to ráz naráz a jídlo máte na stole dřív, než stačíte říct švec. Nebo mňam – podle gusta.