Chaos na letišti v Dubaji: Zrušený let nakonec po 40 hodinách odletěl bez cestujících. „Já se tam dostal jen tak tak“

Zpoždění, zrušený let a minimum informací. Cestující v Dubaji zažili chaos, který vyvrcholil absurdní situací – letadlo nakonec odletělo bez těch, kteří na něj čekali.

Foto: Remiverdebout - licence CC BY-SA 4.0

Také jste od nejrůznějších majitelích nemovitostí v Dubaji četli, že se vlastně nic neděje? Že je cestování sem pořád na jedničku a bez chybičky? Já si to myslel také… To nám do redakce VědaŽivě napsal čtenář Marek. Jeho zkušenost vám přinášíme.

Let mi zrušili – kdy bude další, nikdo nevěděl

Tedy až do té doby, než mi zrušili zpáteční let. Měl jsem letět ve čtvrtek v 6 hodin ráno a to, že moje letadlo zrušili, jsem se dozvěděl až na letišti. Skvělé. Zkoušel jsem se dostat na další let, ale ten během dne neustále posouvali. 14:00, 16:00, 19:00… až ho nakonec úplně odpískali. A informace?

Ty byly úplně na draka. Personál na zemi mlčel jako hrob a jediné informace chodily e-mailem. A to také jen sporadicky a kolikrát se člověk vlastně nedozvěděl nic. Přitom jsme tam všichni koukali na tu krásnou A380 u gatu, kde to vypadalo, že posádka je na palubě a jen se nám směje do ksichtu. Od devíti večer do jedné ráno jsem stepoval ve frontě u přepážky pro byznys třídu, abych si vyřídil nový let. Šest lidí tam obsluhovalo snad dvě stovky naštvaných pasažérů – a upřímně, moc jim to nešlo.

V pátek ráno mě konečně zapsali na dopolední let, ale za dvě hodiny mi přišla zpráva, že se zase neletí. To už jsem fakt mlel z posledního. Po dalších hodinách ve frontě a simultánním boji na chatu se mi podařilo urvat místo na sobotu ráno. Zakempil jsem v salonku, dal si sprchu a po nějakých 40 hodinách bez spánku jsem konečně na chvíli vytuhnul. Kdybych jen věděl…

Sprint za domovem a kufry v nedohlednu

V jedenáct dopoledne mě probudila SMSka od kámoše. Ten doma sledoval Flightradar a píše mi: „Hele, to tvoje letadlo, co ho v noci zrušili, se chystá k odletu!“ Nevěřil jsem vlastním očím, ale hned jsem běžel ke gatu. Personál v byznys sekci mě pustit nechtěl, bez vysvětlení prostě ne a ne.

Ale já to nevzdal a sprintoval dolů k ekonomce. Tam měli evidentně docela jiné info a pustili mě bez problémů. Proklouzl jsem do letadla deset minut před zavřením dveří. Totální klika! Ale spousta lidí ji nemělo, protože obsazená byla podle mého odhadu maximálně pětina míst. Spousta lidí se tedy nedostala domů jen proto, že jim o tom nikdo neřekl. Smutné. A mimochodem – moje kufry tam zůstaly. Přiletěly za mnou až skoro po týdnu. Ale to už je jen taková maličkost.

Je to tedy dost na nic, řeknu vám. Takže až vás bude někdo příště zásobovat „zaručenými zprávami“ o tom, že nám média lžou a že se vlastně nic neděje (jak to dělali všichni ti realitní makléři v Dubaji), přistupujte k tomu kriticky. Protože realita potom může být úplně jiná, jak jsem se na vlastní kůži přesvědčil.