Smrtící zábava: Krvavé šňůry zabíjejí lidi i ptáky a pohřbívají staletou indickou tradici
V Indii letos v lednu zemřeli během jediného dne nejméně čtyři lidé. Nezabila je zbraň ani dopravní nehoda – usmrtila je šňůra od draka.
Obsah článku
Říká se jí manjha a po staletí patřila k neškodné městské zábavě zvané patangbaazi, tedy soutěžnímu pouštění draků nad střechami indických měst. Jenže tradiční bavlněná nit už dávno ustoupila syntetickým šňůrám z nylonu a plastu, které se brousí skleněným prachem nebo kovovými pilinami.
Výsledkem je téměř neviditelná čepel napnutá mezi střechami, sloupy a stromy. Při rychlosti motorky nebo kola se zařízne do krku, obličeje či končetin dříve, než si oběť stihne cokoli uvědomit. Forenzní studie z roku 2025, která analyzovala 26 pacientů v severoindickém traumatologickém centru v období od ledna 2022 do ledna 2024, potvrdila dva fatální případy a desítky těžkých poranění cév. Nejde o ojedinělé historky, ale o děsivý, opakující se vzorec.
Tradice, která přežila staletí, nyní umírá zevnitř
Pouštění draků v Indii má kořeny přinejmenším ve 13. století. Za mughalských vládců se z něj stal organizovaný sport a v Dillí se postupně propojil s oslavami Dne nezávislosti 15. srpna. V úzkých uličkách starého Dillí dodnes žije rodina legendárního výrobce draků Bhai Miiho, jehož synové skládají papírové draky ručně, přesně tak, jak to dělal jejich otec. Na střechách starého města se každý srpen odehrávají souboje, při nichž se soupeři snaží přeříznout šňůru protivníkova draka.
Potíž netkví v dracích ani v samotných soubojích. Problémem je materiál, se kterým se dnes soupeří. Řemeslná bavlněná manjha, kterou si výrobci připravovali sami a jejíž ostrost měla své fyzikální limity, byla postupně vytlačena průmyslově vyráběnou syntetickou verzí, takzvanou „čínskou manjhou“. Ta je levnější, tenčí, pevnější a díky příměsi skla nebo kovu nesrovnatelně ostřejší. Právě ona proměnila oblíbenou městskou slavnost ve vážné veřejné riziko.
Zákaz na papíře, krev na ulici
Dillí reagovalo poměrně rychle. Už 10. ledna 2017 vydala vláda teritoria Dillí (NCT) vyhlášku zakazující výrobu, prodej, skladování i používání syntetických šňůr a jakékoli manjhy ostřené sklem či kovem. V červenci téhož roku tento zákaz potvrdil Národní zelený tribunál (NGT) a v roce 2023 ho Dillíský vrchní soud znovu zdůraznil jako úplný zákaz. Naše redakce upozorňuje, že statistiky i přesto zůstávají alarmující a papírová nařízení v praxi často selhávají:
- Do dubna 2019 hlásila indická média nejméně čtyři úmrtí na manjhu v Dillí během tří let.
- V roce 2023 zaregistrovala dillíská policie 271 případů souvisejících s nebezpečnými šňůrami, což je osmnáctkrát více než v předchozím roce.
V červenci 2025, tedy osm let po zákazu, policie zabavila 1 226 rolí zakázané manjhy a zatkla tři osoby. Jeden z obviněných přiznal, že kvůli vysokým maržím přešel na kombinovaný online a offline prodej.
Proč zákazy nefungují? Dodavatelský řetězec je roztříštěný a sezonní. Prodejci přijíždějí z jiných indických států, zakázanou šňůru maskují jako běžnou bavlnu a po skončení festivalu zmizí. Policie po konkrétní nehodě jen obtížně dohledává původce šňůry. Navíc poptávka neklesá, protože syntetická manjha poskytuje v souboji rozhodující výhodu.
Neviditelná past pro ptáky
Lidé nejsou jedinými oběťmi. Ptáci do natažených šňůr narážejí během letu nebo se do nich zamotávají na stromech a drátech vysokého napětí. Charity Bird Hospital v dillíské čtvrti Chandni Chowk hlásila po Dni nezávislosti 2017 přes 550 zraněných ptáků a zhruba sto úhynů. V roce 2022 záchranné organizace v Dillí ošetřily přes 2 000 ptáků zasažených manjhou během jediné sezony.
Následky přitom nekončí u akutních ran. Studie publikovaná v Journal of Threatened Taxa na příkladech supů bengálských ukázala, že přeživší jedinci často končí s amputovaným křídlem a trvalou neschopností letu. Škoda je tedy i populační – každý zmrzačený sup představuje citelnou ztrátu pro druh, který je sám o sobě kriticky ohrožený.
Pákistán zakázal celý festival, Indie jen šňůry
Zajímavý kontrast nabízí sousední Pákistán. V paňdžábském Láhauru úřady po sérii smrtelných nehod v roce 2005 zakázaly celý festival Basant. Nešlo tedy jen o šňůry, ale o samotné pouštění draků. Zákaz trval dlouhých devatenáct let. Teprve v únoru 2026 se Basant opatrně vrátil, ovšem pod velmi přísnými podmínkami: jsou povinné ochranné tyče na motorkách, platí omezení dopravy a hrozí vysoké pokuty i vězení.
Indie zvolila jinou cestu – zakazuje konkrétní materiály, nikoliv tradici jako celek. Výsledek je však rozpačitý. V dillíské čtvrti Lal Kuan, historickém centru obchodu s draky, klesl počet sezonních prodejců z obvyklé stovky na zhruba pětadvacet. Řemeslníci, kteří celý život skládali papírové draky, přicházejí o zákazníky. Není to proto, že by lidé ztratili zájem, ale protože celá tradice nese cejch nebezpečí.
Existují přitom technická řešení. V gudžarátském okrese Kheda policie rozdala přes 500 ochranných rámů na motorky. Jde o ocelové nebo hliníkové oblouky na řídítkách, které zachytí šňůru dříve, než se dostane ke krku jezdce. Žádný celostátní standard však doposud nevznikl.