Moderní Mauglí z Ukrajiny: Smečka ji přijala mezi sebe, policisté ji museli od psů doslova odtrhnout

Oksana Malaya strávila přibližně pět let mezi psy na dvorku vlastního domu. Když ji v roce 1991 našli, štěkala, běhala po čtyřech a neuměla mluvit.

Foto: Harsha K R / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0

Příběh, který se na první pohled čte jako pohádka o vlčím dítěti, se neodehrál v divočině ani v době války. Odehrál se na dvorku rozpadlého domu ve vesnici Nova Blahoviščenka v Chersonské oblasti, kde rodiče závislí na alkoholu nechali malou holčičku prakticky napospas smečce domácích psů. Oksana se narodila 4. listopadu 1983 a od svých zhruba tří let žila víc se zvířaty než s lidmi. Když ji úřady v roce 1991 konečně objevily, bylo jí necelých osm. Dnes má dvaačtyřicet let a žije v institucionální péči. Nejde o současný incident, jde o jeden z nejlépe zdokumentovaných případů extrémního zanedbání dítěte v moderní Evropě.

Dvorek místo divočiny

Slovo „Mauglí“ evokuje džungli, vlky, romantiku Kiplingova příběhu. Realita Oksany Malaye nemá s romantikou nic společného. Její rodiče měli dům, měli sousedy, žili v obydlené vesnici Hornostajivského rajonu. Nebyla ztracená. Byla opuštěná.

Podle ukrajinského deníku Fakty, který případ podrobně zmapoval v roce 2003, rodina trpěla těžkou závislostí na alkoholu. Oksana nebyla jediné dítě, ale právě ona skončila na dvorku, kde teplo a kontakt nabízeli jen psi. Spala s nimi v boudě, jedla s nimi, přejímala jejich chování. Když přišla zima, stulila se do smečky. Psi ji přijali, a ona přijala je.

Odborná literatura o takzvaných dětech vychovaných mimo lidskou společnost upozorňuje, že většina podobných případů není o „výchově zvířaty“ v doslovném smyslu. Jde o děti, které v prostředí extrémní lidské deprivace hledají jakoukoli vazbu. Oksana ji našla u psů, protože lidé kolem ní selhali.

Zásah, který nebyl jednoduchý

Podle pozdějších mediálních rekonstrukcí, mimo jiné reportáže australské stanice 60 Minutes, psi Oksanu při zásahu bránili. Smečka ji vnímala jako součást skupiny a cizí dospělé k ní nepouštěla. Zasahující měli psy vylákat jídlem, aby se k dívce vůbec dostali.

Primární policejní záznam z roku 1991 se veřejně nepodařilo dohledat, takže přesný průběh zásahu známe jen z druhotných převyprávění. Jisté je, že oddělení od smečky bylo pro Oksanu traumatické samo o sobě, protože psi byli jediná bytost, u které zažila něco jako bezpečí.

Při přijetí do internátu neuměla prakticky mluvit. Komunikovala štěkáním, vrčením, pohybovala se po čtyřech, jídlo přijímala bez příboru. Hygienu neznala. Bylo jí necelých osm let a její sociální a jazykový vývoj odpovídal batoleti jejího věku.

Roky rehabilitace a její hranice

Následovaly roky v dětském domově a specializované péči. Oksana se postupně naučila mluvit srozumitelně, zvládla základní hygienické návyky, naučila se jíst příborem. Pokrok byl reálný, ale omezený.

Systematický přehled Royal College of Paediatrics and Child Health k ranému zanedbání shrnuje, co takové děti čeká:

• nejistá nebo vyhýbavá vazba k pečovatelům
• výrazné opoždění receptivní i expresivní řeči
• oslabené sociální interakce a nižší sebevědomí
• vyšší riziko úzkostí, posttraumatických potíží a poruch chování
• problémy s pozorností a pamětí přetrvávající do dospělosti

Oksana sama v pozdějších rozhovorech přiznala, že v osamění se jí vrací pohyb po čtyřech. Podle posledních veřejně dostupných informací žije v zařízení v Oděské oblasti, kde pracuje se zvířaty na přidružené farmě. Její starší bratr ji po letech dohledal díky televizní reportáži. Rodiče byli zbaveni rodičovských práv.

Plné „vymazání“ následků se nekonalo. Právě tohle je nejdůležitější poučení případu: pět let extrémní deprivace v raném dětství zanechává stopy, které ani desetiletí specializované péče nedokážou zcela zahladit.

Starý případ, aktuální téma

Oksanin příběh se odehrál v roce 1991, tedy dlouho před válkou, která Ukrajinu zasáhla po roce 2014 a eskalovala ruskou invazí v únoru 2022. Přesto rezonuje i dnes, a ne náhodou.

UNICEF v únoru 2026 uvedl, že více než třetina ukrajinských dětí zůstává vysídlená. Válka odděluje děti od pečovatelů, ničí služby, na které rodiny spoléhají, a vytváří prostředí, v němž riziko zanedbání roste. Projekt „Leave No Child Alone“, který UNICEF spustil s ukrajinskými úřady v roce 2022, cílí právě na děti, které kvůli konfliktu zůstaly bez rodičovské péče.

V České republice funguje systém sociálně-právní ochrany dětí prostřednictvím OSPOD, který může dítě navštívit v místě bydliště a zjišťovat jeho situaci. Stoprocentní prevence neexistuje, účinnost závisí na tom, jestli si někdo všimne a zavolá. Kdo má podezření na zanedbávání dítěte, může kontaktovat místní OSPOD nebo Linku bezpečí na čísle 116 111.

Ne pohádka, ale selhání

Oksanin případ bývá prezentován jako kuriozita, „dívka vychovaná psy“, moderní Mauglí. Jenže kuriózní na něm není to, že dítě přežilo mezi zvířaty. Kuriózní je, že v obydlené vesnici, mezi sousedy a úřady, nikdo pět let nezasáhl.

Psi udělali to, co psi dělají: přijali slabšího člena smečky a chránili ho. Lidé kolem neudělali nic.