Vypadá jako kámen, ale mrazí: Rybáři u Labradoru vyfotili světový unikát, který popírá přírodní zákony

Na fotce z Atlantiku stojí cosi, co připomíná kus uhlí spíš než led. První dojem ale klame, a právě to dělá z nálezu u Labradoru tak neobvyklý příběh.

Foto: Steve Wall/Flickr

Vypadá jako skála, ale nejspíš jde o starý ledovec se špinavou minulostí. Snímek od Labradoru tak neukazuje zázrak ani „poruchu přírody“, spíš vzácný okamžik, kdy led odhalil materiál, který na něm obvykle nevidíme.

Nejde o poruchu přírody, jen o led s nečekanou tváří

Ten blok nepopírá přírodní zákony. Z dostupných vysvětlení vychází nejpravděpodobněji led se sazemi, popelem, prachem nebo sedimentem, případně převrácený ledovec, který ukázal špinavější část.

Přesně tím směrem míří glaciolog Lev Tarasov v citovaných shrnutích případu v Canadian Ocean Science Newsletter i v textu ScienceAlert. O to víc záleží na tom, kdo ten útvar vůbec viděl.

Hallur Antoniussen nepatří mezi lidi, které moře snadno překvapí. V polovině května 2025 ho při lovu krevet z paluby mrazírenského trawleru Saputi zaujal kus ledu, jaký podle veřejně dostupných reportáží za víc než 50 let na moři neviděl.

CBC v Canadian Ocean Science Newsletter i The Weather Network navíc uvádějí, že u Labradoru pracuje od roku 1989. Právě tahle věta dává fotce váhu, kterou běžný virální obrázek nemá.

Podezřelá tedy nebyla poloha, ale barva. Antoniussen snímek pořídil asi ze šesti kilometrů a posádka den předtím ve stejné oblasti napočítala 47 ledovců, jak uvádí Canadian Ocean Science Newsletter.

Redakce VědaŽivě si právě v tomhle detailu ověřila nejdůležitější věc: ledovce tam byly běžné, téměř souvisle černý kus ne. Když tedy nejde o trik ani o zázrak, zbývá vysvětlit jedinou věc: proč je ten led tak tmavý.

Černou barvu umí vysvětlit obyčejný sediment

Odpověď zní překvapivě střízlivě. Tarasov vysvětluje, že výtokové ledovce mohou do ledu zapracovat horninový sediment, prach nebo i vulkanický popel a podobný efekt může vytvořit také převrácení kusu ledu, které odkryje znečištěnější spodní část, jak shrnují CBC v Canadian Ocean Science Newsletter a ScienceAlert.

Záhada tak nevzniká poruchou přírody, ale naším očekáváním, že ledovec musí být vždy čistě bílý.

Takový materiál se v ledu neobjeví náhodou. Výtokový ledovec, tedy rychle se pohybující dopravník ledu z nitra ledovce ke břehu, při cestě rozmělňuje podloží na jemný prášek a ten může v ledu zůstat promíchaný.

Právě proto působí černý odstín exoticky jen na první pohled, zatímco glaciologie pro něj nabízí docela obyčejné vysvětlení. To ale ještě neříká, odkud ten blok připlul.

Zvláštní nebylo místo, ale vzhled

Místo nálezu samo o sobě senzaci nevytváří. Podle reportáže The Weather Network plul Antoniussen v Hopedale Channel mezi Nain a Hopedale, víc než 100 kilometrů od pobřeží Labradoru.

Jde o část oblasti zvané Iceberg Alley, pásma u Newfoundlandu a Labradoru, kudy táhnou ledovce z Grónska. Environment and Climate Change Canada i International Ice Patrol uvádějí, že kusy ledu ze západního Grónska sem driftují dva až tři roky. Zvláštní tedy nebylo místo, ale vzhled.

Právě proto je fér brzdit velká slova. Tarasov sice podle CBC v Canadian Ocean Science Newsletter odhadl stáří ledu nejméně na 1 000 let a možná až na 100 000 let, jenže bez odebraného vzorku zůstává takové číslo hypotézou.

Redakce VědaŽivě v dostupných podkladech žádný laboratorní rozbor nenašla, takže jistá zůstává hlavně pravděpodobná příčina barvy, ne přesné stáří nebo složení. A právě tady se příběh láme do ještě zajímavější roviny.

Na palubě ten útvar prý nepůsobil jako led, ale jako mokrý balvan s velmi tmavě šedými a černými žilami. Antoniussen podle The Weather Network rychle vyloučil prostý stín, protože blok nesl tmavou barvu sám o sobě.

V redakci VědaŽivě na tomhle popisu nejvíc zaujme jeho obyčejnost: žádná senzace, jen kus ledu, který vypadá nepříjemně cize. Jenže tím zvláštnost nekončí.

Tmavý led mizí rychleji než bílý

Tmavý led totiž nehraje jen jinou barvou. NASA vysvětluje, že albedo, tedy schopnost povrchu odrážet sluneční záření, u špinavějšího sněhu a ledu klesá.

Čistý bílý povrch světlo vrací, tmavé příměsi ho víc pohlcují. A led, který pohltí víc energie, také rychleji taje. Bez vzorku nikdo nepotvrdí, zda tenhle konkrétní ledovec zbarvily saze, popel nebo sediment, stejně jako nikdo přesně neurčí jeho stáří jen z fotografie.

Jistý ale zůstává samotný mechanismus: tmavší led absorbuje víc záření než bílý. Tenhle ledovec tak neukazuje zázrak, ale mnohem nepříjemnější pravdu, že i obyčejná špína umí z ledu udělat rychleji mizející led.