V televizi vyhrál statisíce, pak s nimi vyrazil na smrtící nákup: Neuvěřitelný příběh vraha z „Milionáře“

Z televizního vítěze se zpětně stal symbol jednoho z nejmrazivějších českých případů. Klíč k jeho pochopení ale neleží v šoku, nýbrž v čase, který z titulkových zkratek mizí.

Foto: Petr Kratochvil/Public Domain

Ano, vyhrál 320 tisíc. Jenže vraždy nepřišly hned po soutěži. Právě tahle zkratka dělá z případu laciný šok, i když skutečný příběh stojí na mnohem chladnější a přesnější chronologii.

Největší omyl neleží v částce, ale v čase

V televizním studiu seděl tichý soutěžící, kterému mohli diváci bez potíží fandit. O to mrazivěji dnes působí, že podle Radiožurnálu se první vražedný útok stal 13. října 2005 na lesní cestě mezi Nedvědicí, Sejřkem a Černvírem a další následoval 16. října 2005 mezi Drnkem a Malíkovicemi na Kladensku.

Mezi známou televizní scénou a realitou lesa tak neleží jedna noc, ale mnohem delší a podstatnější mezera.

Právě ten odstup mění celý význam titulkové zkratky. Ve veřejně dohledatelných zdrojích se Kalivodova účast v Milionáři objevuje v březnu 2004, zatímco vraždy přišly až v říjnu 2005, tedy zhruba po 19 měsících, jak připomínají iDNES.cz i pořad Českého rozhlasu Dvojka.

V redakci VědaŽivě jsem právě na tenhle detail narážela znovu a znovu, protože bez něj příběh vypadá úplně jinak.

Kontrast obýváku a lesa tedy funguje jen tehdy, když sedí čas. Jakmile někdo přeskočí devatenáct měsíců, promění přesný kriminální případ v efektní zkratku. A právě proto teď musí do sebe zapadnout peníze, zbraně i data.

Výhra se s vraždami spojila až později

Fakta začínají v březnu 2004. Podle Českého rozhlasu Dvojka a pozdějších retrospektiv soutěžil Viktor Kalivoda ve 334. dílu pořadu Chcete být milionářem?, který moderoval Martin Preiss, a odnesl si 320 tisíc korun.

Seriózní sekundární zdroje zároveň uvádějí, že za část výhry si později pořídil dvě pistole Glock 34.

Důležité slovo zní později. V redakci VědaŽivě proto držím přesnější formulaci: za část televizní výhry si pořídil zbraně, ne že by ze studia okamžitě odjel vraždit.

Milionář sice staví napětí na záchytné otázce, tedy na hranici, po jejímž dosažení už soutěžící nespadne pod jistou částku, jenže v tomto příběhu rozhoduje jiná hranice: březen 2004 a říjen 2005 od sebe dělí asi 19 měsíců. I proto dává větší smysl mluvit o pozdějším vztahu mezi výhrou, Glocky a případem.

Rozhodly stopy, ne senzace

Další pevný bod přineslo samotné vyšetřování. Podle Radiožurnálu policie už tehdy uváděla, že předběžná balistická expertiza, tedy porovnání stop po střelbě, ukazuje s velmi vysokou pravděpodobností na stejnou zbraň v obou případech.

Zároveň platilo, že mezi oběťmi ani mezi nimi a pachatelem neexistovala vazba, šlo o náhodně vybrané lidi, jak uvádějí dobové zdroje i pozdější shrnutí ČT24.

Vyšetřovatelé ale nespoléhali na jedinou stopu. Retrospektivy s vyšetřovatelem Michalem Mazánkem doplňují, že policie pracovala také s autem zaznamenaným u místa činu a s databází držitelů Glocku 34.

Zdroje se sice rozcházejí v popisu vozu, pevnější zůstává forenzní osa případu a Kalivodův vztah ke Glockům, které měl legálně držené, tedy pořízené v souladu se zákonem, ne načerno. Když takto sedí čas i stopy, zbývá rozbít poslední velký omyl: že motiv vysvětlila sama televizní výhra.

Peníze samy o sobě motiv nevysvětlují

Peníze samy o sobě motiv nevysvětlují. Podle Radiožurnálu mluvil žalobce o tom, že Kalivoda pravidelně jezdil pražským metrem s pistolí a myšlenkou postřílet co nejvíc lidí, ale k útoku nenašel odvahu.

Další věrohodné zdroje zmiňují i dřívější úvahy o sebevraždě a fascinaci Olgou Hepnarovou, jak shrnuje také Český rozhlas Dvojka. To je temný kontext, ale pořád ne důkaz, že z něj vraha udělala televizní výhra.

V redakci VědaŽivě mi z téhle skládačky vychází jiný závěr. Klíčem není částka 320 tisíc, nýbrž chronologie, balistika a potvrzený vztah ke Glockům.

Právě tyto body drží příběh pohromadě bez senzace a bez falešné kauzality, zatímco jednoduchá věta o výhře a následném vraždění spíš zakrývá, než vysvětluje.

Příběh nakonec neuzavřela televize, ale cela

Konec případu pak působí až nepříjemně střízlivě. Soud uložil Kalivodovi doživotí v dubnu 2006, jak zachytily Události České televize, a pravomocný rozsudek, tedy definitivní verdikt potvrzený po odvolání, přišel v červnu 2006 podle Radiožurnálu.

Dne 27. září 2010 pak podle archivní zprávy ČT24 spáchal sebevraždu ve Valdicích. A právě v tom tkví největší obrat celého příběhu: neuzavírá ho výhra z televizního studia, ale čas, stopy a cela.