Poprava, která otřásla celou zemí: Za Ruth Ellis se dodnes lidé modlí. Změnila ale zákony

Příběh Ruth Ellis dodnes vyvolává silné emoce. Její poprava otevřela debatu o trestu smrti i selhání justice vůči obětem domácího násilí.

Foto: Flickr

Smutný osud Ruth Ellis patří k nejdiskutovanějším případům britské justice. V pouhých 28 letech totiž zastřelila svého partnera a skončila na šibenici jako poslední popravená žena ve Velké Británii. Její příběh však není pouze o zločinu, ale také násilí, zoufalství a selhání systému. Dodnes proto vyvolává emoce a otevírá zásadní otázky spravedlnosti. 

Život plný tragédií a násilí 

Ruth Ellis se narodila 9. října 1926 do velmi problematického prostředí. Její matka byla belgická uprchlice a otec pocházel z Manchesteru, přičemž rodinné zázemí bylo plné násilí a zneužívání. Už jako dítě čelila sexuálním útokům ze strany otce, stejně jako její sestra. Ve čtrnácti letech proto odešla ze školy a začala se živit různými profesemi – od servírky přes modelku až po práci v nočních klubech, kde se postupně vypracovala na manažerku. 

Zlom přišel ve chvíli, kdy se seznámila s automobilovým závodníkem Davidem Blakelym. Jejich vztah byl bouřlivý, plný alkoholu, nevěr a násilí – Ruth opakovaně fyzicky napadal a jeden z jeho útoků vedl dokonce k samotnému potratu. Přesto se k sobě neustále vraceli. Napětí mezi nimi postupně narůstalo, až nakonec vyústilo v tragédii.

Dne 10. dubna 1955 Ruth před jedním londýnským barem svého partnera zastřelila. Nejprve na něj vystřelila z dálky a poté ještě z bezprostřední blízkosti, když ležel na zemi. Nikam ale neutekla – naopak počkala na příjezd policie. U soudu pak bez obalu přiznala: „Je zřejmé, že když jsem na něj vystřelila, měla jsem v úmyslu ho zabít.” A přestože měla důkazy o tom, že se stala obětí domácího násilí, soud k nim nepřihlédl a rozhodl o její popravě.

Poslední popravená žena ve Velké Británii

Rozsudek byl vykonán 13. července 1955 ve věznici Holloway v Londýně, když bylo Ruth pouhých 28 let. Veřejnost tehdy s popravou nesouhlasila a vznikla i petice s tisíci podpisy, která však nic nezměnila. Její případ ale výrazně přispěl k debatě o trestu smrti, který byl ve Velké Británii během následujících deseti let zrušen. 

Dnes se k případu vrací i její potomci. „Jsme odhodláni udělat vše, co je v našich silách, abychom napravili tuto historickou nespravedlnost a uctili nejen Ruth, ale i všechny oběti domácího násilí, které zklamal systém trestního soudnictví,“ uvedla vnučka Laura. Její vnuk pak dodal: „Byla vražedkyně, ale nezasloužila si být odebrána ze světa takovým způsobem.”