První trest si odpykal v devíti, při popravě se divil počtu lidí před šibenicí. Jako poklad je prý dodnes k mání

„Ježíši, tolik lidí!“ vydechl prý, když spatřil dav. A pak mu podtrhli stoličku. Tak končil muž, jehož jméno přežilo staletí. Jan Jiří Grasel. Poznáváte ho? A právě od něj vzniklo slovo, které na jihu Moravy a v části jižních Čech zdomácnělo jako nadávka. Ale věřte nám, že když dnes někomu řeknete „grázl“, málokdo tuší, že tím vlastně připomínáte ne úplně lichotivou památku konkrétního člověka.

Od nehodného syna k postrachu kraje

Jan Jiří Grasel se narodil roku 1790 v Nových Syrovicích u Bítova. Ovšem už jako dítě měl nejednou nakročeno k pořádnému malérníku. První trest si odseděl v devíti letech a není divu – ke krádežím jako takovým ho totiž podle dobových záznamů přivedla vlastní matka. A jakmile povyrostl, rozhodl se postavit na vlastní nohy a dal dohromady partu, která pak dlouho řádila na jižní Moravě, Jindřichohradecku, Slavonicku i v Dolních Rakousích.

A nešlo jen o drobné krádeže slepic ze dvorku nebo zabavování sušícího se prádla. Grasel a jeho kumpáni přepadávali, loupili a podle soudních spisů mají na svědomí i několik vražd. Tehdejší policejní spisy jej popisovaly jako mimořádně silného a obratného muže, který mluvil česky i německy a dokázal mezi lidmi působit velmi přívětivě a přátelsky. A o to byl samozřejmě nebezpečnější.

iZdroj fotografie: Pixabay

Poprava ve Vídni před půlkou města

Skrýval se v lesích, rasovnách i skalních slujích. Jenže čím víc mocipánům škodil, tím větší na něj měli pifku. Nakonec vypsali tak velkou odměnu, že někdo neodolal. V listopadu 1815 byl zatčen a po vleklém vyšetřování odsouzen. Úřady mu prokázaly přes dvě stovky loupeží a dvě vraždy (na několik dalších neměly dost důkazů). Dne 31. ledna 1818 byl proto bez větších cavyků popraven ve vídeňských kasárnách Rossauer. Podle svědectví se na popravu přišlo podívat půl Vídně.

Grasel prý zůstal klidný. A když uviděl obrovský dav, měl pronést jen: „Ježíši, tolik lidí!“ Zajímavé ale je, jak rychle se z krvavého lupiče stal v lidové fantazii téměř hrdina. Je například zaznamenáno, že už rok po jeho smrti se na jarmarcích prodávala kramářská píseň o „hlavním raubíři Kráslu“. A je samozřejmě, že bohatým bral a chudým dával. A zůstala po něm i legenda o ukrytém pokladu na svazích vrchu Buchberg. Ta láká hledače dodnes.