Z kdysi prosperujícího ostrova s devíti tisíci obyvateli zůstalo jen pár stovek stálých rezidentů a jeden nádherný přístav.
Z tureckého Kaşe jste tu za půl hodiny, ale atmosféra je tady úplně jiná. Kastelorizo nabízí výbornou mořskou kuchyni, legendární Modrou jeskyni, malebnou architekturu i možnost zahlédnout mořské želvy přímo u mola. A hlavně klid. Je to ideální tip na jednodenní výlet i delší únik od davů.
Na mapě ho sotva najdete
Leží sedm kilometrů od tureckého pobřeží, ale víc než sto kilometrů od Rhodu a téměř pět set od Atén. Ve škole jste se možná dozvěděli, že Kastelorizo je nejvýchodnější obydlený ostrov Řecka – ale určitě vám neřekli, že jde zároveň o jeden z nejpůvabnějších. Barevné domy nalepené na skále, tyrkysové moře vám nejspíš připomenou třeba legendární Amalfi. Ale s jednou výjimkou – hrozny turistů v dlouhých frontách tu nenajdete. Vládne tu klid a přístav je tak fotogenický, že by klidně mohl konkurovat italskému Amalfi. Jenže místo davů tu vládne klid.
Oficiálně se ostrov jmenuje Megisti (abychom byli přesní, tenhle název vychází přímo z řečtiny) a žije tu něco přes pět set stálých obyvatel. Všichni ovšem bydlí v jediné obci u přístavu. Žádná další vesnice tu prostě není, na zbytku ostrova vás tak čekají jen skály, moře a ticho. Na začátku 20. století tu přitom žilo až devět tisíc lidí. Jenže války a ekonomické krize ostrov téměř vylidnily. Dnes působí opuštěně a skoro ospale – a právě to je jeho největší kouzlo.
Modrou jeskyni prostě musíte vidět
Dominantou je stará akropole Palaiokastro, odkud se otevírá výhled na celý přístav i na turecké hory v dálce (rozhodně se tedy vyplatí sem vystoupit). Pod hladinou se skrývá další div – slavná Modrá jeskyně, jedna z největších svého druhu ve Středomoří. A pokud se vám podaří dostat se k ní ještě dřív, než do ní pronikne ranní světlo, zjistíte, že voda září pár minut neuvěřitelně sytou modří. Ale jen na chvíli, takže je snadné tenhle okamžik propásnout.
A pak jsou tu karety. Mořské želvy Caretta caretta si připlouvají až do přístavu. Stačí se posadit na molo a chvíli čekat – obří krunýř se dřív nebo později vynoří mezi loděmi prostě jen tak mimochodem, a leckdy i kousek od vás. Na ostrov se nejčastěji jezdí z tureckého Kaşe – trajektem za půl hodiny. Právě jednodenní výletníci drží místní ekonomiku nad vodou, ale i přesto tu jsou ceny překvapivě střídmé. Když si dáte gyros pita nebo jednoduché souvlaki v pekárně či bistru, vejdete se klidně do jednoho eura.