Klávesy F1 až F12: Málokdo si jich všímá, přesto dokáží výrazně zrychlit práci

Na očích je má spoustu lidí každý den, ale málokdo jim skutečně věnuje pozornost. Funkční klávesy F1 až F12 přitom dokáží ušetřit spoustu klikání i času, pokud víte, k čemu vlastně slouží. Jejich funkce se přitom liší podle operačního systému, programu i typu počítače – jinak se chovají ve Windows, jinak na počítačích od Applu. 

Klávesy F1 až F12 u počítačů s Windows 

Na klasických počítačích s Windows mají klávesy F1 až F12 poměrně ustálené role. F1 většinou otevírá nápovědu programu, F2 slouží k rychlému přejmenování souboru nebo složky a F3 spouští vyhledávání. Velmi známá je také kombinace Alt + F4, která okamžitě zavře aktivní okno. F5 se poté používá hlavně k obnovení stránky nebo obsahu okna, což ocení každý, kdo pracuje s internetem nebo soubory. 

Další funkční klávesy už jsou méně známé, ale neméně užitečné. F6 umožňuje pohyb mezi prvky v okně, například v adresním řádku prohlížeče. F7 často spouští kontrolu pravopisu a gramatiky v editorech a F8 je důležitá hlavně při spouštění Windows, kde se používá pro nouzový režim. F10 zase aktivuje horní nabídku programu a F11 přepíná aplikace či prohlížeč do režimu celé obrazovky. F12 přitom otevírá vývojářské nástroje nebo speciální nabídky.

Apple to má klasicky jinak 

Na počítačích Apple je situace trochu jiná. Klávesy F1 až F12 jsou zde nastaveny primárně pro ovládání systému – například jas obrazovky, hlasitost, přehrávání hudby nebo Mission Control. Pokud chcete použít jejich „klasickou“ funkci jako F1 pro nápovědu nebo F5 pro obnovení stránky, musíte většinou držet klávesu Fn. Uživatelé Maců si navíc mohou chování těchto funkčních kláves upravit v nastavení systému.

Je nicméně důležité si uvědomit, že funkční klávesy se mohou chovat odlišně i podle konkrétního programu. Například v Microsoft Wordu má F7 kontrolu pravopisu, zatímco v jiném editoru může dělat něco úplně jiného. Totéž platí pro prohlížeče, e-maily nebo grafické programy. Funkční klávesy tedy nejsou pevně dané univerzální příkazy, ale spíše nástroje, které se přizpůsobují prostředí, ve kterém pracujete.