Marie Fikáčková byla zdravotní sestrou na porodním oddělení v Sušicích, kde měla zavraždit minimálně dva novorozence. Nesnášela dětský pláč!
Děsivý příběh s sebou nese zdravotní sestra Marie Fikáčková, která byla první popravenou ženou od vzniku Československa v roce 1918. Na svědomí má smrt dvou novorozeňat a vážné ublížení na zdraví u několika dalších miminek. K těmto hrůzným činům se sama doznala a 13. dubna 1961 za ně byla popravena. Ve výpovědi uvedla, že jí dráždil dětský pláč.
Zdravotní sestra Marie Fikáčková
Marie Fikáčková, rozená Schmidlová, přišla na svět 9. září 1936 v nemajetné rodině, která se hlásila k německé národnosti. Podle všeho neměla šťastné dětství. Její otec byl alkoholik s násilnickými sklony a ani s matkou příliš dobře nevycházela. Během výpovědi uvedla, že jí měl v mládí týrat její mentálně postižený bratr. Po válce byl navíc rodině zabaven jejich dům, který následně spravoval jistý pan Rybáček. Jemu musela rodina platit nájem za původně vlastní dům, pokud v něm chtěla dál bydlet.
V roce 1955 vystudovala Střední zdravotní školu v Klatovech a v tom samém roce nastoupila jako zdravotní sestra na dětské oddělení v tehdejším Ústavu národního zdraví v Sušici. O dva roky později byla přeložena na porodní oddělení, kde se začal psát doslova hororový příběh.
Nesnášela křik dětí
Případ záhadného úmrtí novorozence se začal vyšetřovat o tři roky později, tedy v únoru 1960. Marie Fikáčková měla v té době na oddělení pověst zodpovědné a pracovité zdravotní sestry, kterou si všichni lékaři chválili. Proto byl pro mnohé šok, když Marii přímo na porodním oddělení zatkla policie. Byla obviněná z usmrcení 20 hodin starého novorozence, ke kterému se po pár hodinách výslechu dobrovolně přiznala. Podle vlastních slov jí dráždil dětský pláč.
V záchvatu vzteku tak měla novorozenci silně zmáčknout hlavičku. Dítě o pár hodin později zemřelo. Podobným způsobem měla ublížit také dalšímu novorozenci, který se stal její druhou obětí. Kromě toho bylo Marii dokázáno těžké ublížení na zdraví u několika dalších novorozenců, kterým měla úmyslně zlomit ruce a natrhnout ucho.
Podle psychiatrů byla příčetná
Marie Fikáčková byla kromě výslechu podrobena také psychologickému vyšetření. Ve výpovědi uvedla, že jí dětský pláč dráždil především v období menstruace, kdy nedokázala ovládnout své násilnické sklony. Podle vlastních slov by zbila i vlastní dítě, kdyby jí svým pláčem dráždilo. Mariino manželství však bylo v té době bezdětné. Vyšetřující psychiatři u Marie neprokázali žádnou mentální poruchu ani nepříčetnost, která by ji zachránila před trestem smrti.