Horší než přijít o život: Středověká praktika oubliettes odsoudila vězně k zapomnění

V době středověku byla známa krutost a tvrdost trestů, mezi nimiž vynikaly takzvané „oubliettes“. Tyto vězeňské cely patřily k nejstrašlivějším formám potrestání, které byly v té době používány. I když oficiálně nezpůsobily svým obětem fyzické utrpení, byla jejich nelítostnost nezpochybnitelná. Ve středověku se při výkonu trestu a vykonávání spravedlnosti nesmlouvalo. Kromě klasických krutých metod byly využívány také speciální zařízení, mezi nimiž měly oubliettes zvláštní místo. 

Oubliettes

Tyto temné kobky byly vyhrazeny zejména politickým vězňům, neoblíbeným zajatým protivníkům a rukojmím, kteří měli být vyměněni za výkupné. Odsouzení k pobytu v oubliette byli de facto odsouzeni k „osudu horšímu než smrt“, a samotný pobyt uvnitř těchto cel byl krutým mučením, avšak bez fyzického mučení. Slovo „oublier“ ve francouzštině znamená „zapomenout“, a právě tato myšlenka stála za účelem této vězeňské cely. Vybraná oběť byla umístěna do oubliette s cílem, aby byla zapomenuta. Podobně jako zavřít někoho za mříže a odhodit klíč, ale s mnohem menším komfortem pro vězně. 

Jak fungovaly oubliettes

Oubliette byla často představována jako suchá studna na dně temného sklepení nebo místnost připomínající láhev s úzkým hrdlem. Vězeň byl spuštěn na laně a po vytažení byl ponechán dole. V této úplné izolaci museli vězňové setrvat často až do své smrti. Oubliettes byly místa, kde nebylo možné ani stát rovně, ani ležet. Vězni byli nuceni trávit hodiny, dny a týdny v pokroucené poloze, což vedlo k fyzickým deformacím. K tomu přispívala absolutní temnota, která se brzy začala promítat do jejich zbědovaných mysli. Vězňové neměli ponětí, zda stojí ve fekáliích nebo nad ostatky předchozích obyvatel oubliette. V takovém prostoru ztráceli pojem o čase, a únik nebyl možný.

Operátoři oubliettes většinou neposkytovali potravu a občas do temnoty jen shazovali zbytky z kuchyně, odpadky ze stolů nebo obsahy nočníků šlechtických ložnic. Provozovatelé oubliettes tak vlastně prodlužovali utrpení vězňů. 

i

Horší než samotná smrt

Kromě fyzického utrpení bylo na místě i psychické mučení. V absolutní temnotě, ve které se vězňové nacházeli, se rychle ztrácela koncepce o čase. Pokud chtěli ukončit své utrpení, mohli jedině tlouci hlavou o stěnu. Pobyt v takové izolaci ničil vnitřně i navenek a představoval ideální formu vězení pro nezlomné jedince, kteří byli odhodláni setrvat při životě navzdory neustálému trápení. Některé oubliettes se mohly stát nástrojem smrtícím, například zamezením přísunu potravy nebo zalitím jámy vařící vodou. Vězni mohli mít zlomené kosti nebo je mohly ohryzávat hladové krysy. Avšak obecně byla tendence nechat vězně uvnitř naživu co nejdéle. Výjimky však existovaly.