Nechutné hygienické návyky 17. století: Toalet bylo nedostatek, lidé káleli kde se jim zachtělo

Versailles je znám jako jedna z nejluxusnějších rezidencí na světě, ale jeho vnitřní prostředí bylo v dobách Ludvíka XIV. naplněno různými nepříjemnostmi. Byl to třpytící se poklad, který však na sobě nesl stopy špíny, hmyzu a nepříjemných zápachů. Během této doby se nedbalo na hygienu, a to vedlo k řadě nepříjemných situací, včetně špatnému zdravotnímu stavu jeho obyvatel. 

Smrad, špína a nemoci 

Denně procházelo palácem kolem 4000 lidí a ačkoliv měl více než 700 místností, jen devět z nich mělo toaletu. Lidé proto často vykonávali potřebu na nejrůznějších místech, včetně rohů místností, pod schody, nebo dokonce přímo na chodbách. V některých případech se to stávalo i během společenských akcí, kdy muži a ženy neměli jinou možnost. Jedním z hlavních důvodů této špatné hygieny byl nejen nedostatečný počet toalet, ale také samotné návyky obyvatel Versailles. 

Špatná hygiena

V té době bylo považováno za nezdravé koupat se a to zejména ve vodě, protože se věřilo, že horká voda otvírá póry kůže a umožňuje nemocem proniknout do těla. Lidé se proto často omezovali na otírání těla hadříkem, který buď zůstával suchý nebo byl namočen v parfému či alkoholu. Také se věřilo, že lněné spodní prádlo dokáže udržet pokožku čistou a absorbovat špínu, což vedlo k tomu, že ženy jej používaly dokonce i jako menstruační pomůcku. Tím se také ukazovalo bohatství jednotlivce, protože čím bělejší prádlo člověk měl, tím atraktivnější byl. 

iZdroj fotografie: Myrabella / Creative Commons / CC BY-SA

Šaty dělají člověka

Samotný Ludvík XIV. byl známý tím, že si měnil své lněné košile několikrát denně. Byly to jediné kusy oblečení, které byly pravidelně prány. Ostatní honosné šaty byly čištěny pouze hadříkem a často se dokonce nenechávaly vyvětrat. Proto byly k zakrytí nepříjemných zápachů používány parfémy. Dalším aspektem, který byl vnímán jako symbol bohatství, byly zuby. Šlechtici 17. století používali pasty z drcených bylin a popela, ale přesto byl dech některých dvorních dám a pánů velmi nepříjemný, zejména u těch, kteří nikdy neviděli zubaře. 

Myšlenka pravidelných koupelí a péče o osobní hygienu začala nabývat na důležitosti až později, a to díky lékařským objevům a změnám v náhledu na hygienu a zdraví.